PF 2010

ŠŤASTNOU CESTU DO NOVÉHO ROKU

Že by byly Vánoce už dneska?

Přátelé, neuvěřitelné se stalo skutečností, dneska ráno jsem přišla do školy a na chodbě před naším "sklepem" (cave 3) jsem pojala podezření, že něco je jinak....a za chvíli mi to došlo! Na té chodbě bylo teplo! Alespoň teda na naše poměry:). A v učebně taky!

ONI ZAPNULI TOPENÍ!!!!!!

A to jsem si dnes vzala do školy (zdůrazňuju do školy a nikoli na cestu do školy) rukavice a nejteplejší z mých tenkých svetrů (vlastně jediný opravdový svetr, co tu mám)! A celý den jsem strávila luxusně jen v tričku s dlouhým rukávem a šále!
Nevím, jestli to doceníte, ale dnešní den byl opravdu velice šťastný! :)

Studené slunění

Ráno jsem se probudila a sluníčko mi svítilo přímo do tváře. Tomu se nedalo odolat. Se spacákem úplně zapnutým a přitaženým až po bradu jsem si užívala hřejivé sluneční paprsky (nutno přiznat, že přes zavřené okno). Vydržela jsem to snad hodinu, než jsem se definitvně rozhodla, že studium ve vymraženém pokoji se odkládá (na neurčito) a že jedeme za sluncem. Venku sice žádný velký vedro nebylo, zvlášť u řeky foukal pěkně ledovej vítr, kdybych si s sebou ven vzala rukavice, tak bych si je fakt oblíkla! Ale pořád menší zima, než když člověk sedí doma a nehýbá se.
Mám teda trošku černý svědomí, ale den to byl nádhernej! Dokonce se mi pdařilo najít místo s kávičkou, na slunci a v závětří....co víc by člověk chtěl? :)

http://picasaweb.google.com/julika.pinguin/20091213Sluneni#
(sou takový trošku vybledlý, to je tím sluncem)

Wordle

Já se opravdu snažila věnovat se seriózním školním aktivitám. Četla jsem si o prvním kodaňském skandálu v deníku Guardian (po ani ne třech dnech summitu je to docela výkon). JENŽE co čert nechtěl, článek hovoří o Dánském návrhu závěrečného dokumentu (to mi taky příjde zvláštní, že už teď mají návrh) jako o wordle. Julika samozřejmě netuší, co je wordle, a začne to zkoumat. A ejhle, zjsití, že: "Wordle is a toy for generating “word clouds” from text that you provide. The clouds give greater prominence to words that appear more frequently in the source text." A nejenže najde definici, ale k tomu i stránku, kde si můžete hrát, vložit vlastní text nebo třeba i jen zadat odkaz na nějakou stránku, a ono vám to z toho udělá wordle a navíc si můžete nastavit písmo, rozvržení, barvy....no, co na to říct? Je to výborný! Já jsem zkusila zwordleovat svůj blog (překvapivě) a pak projev Václava Havla v Evropském parlamentu. K vidění zde: http://www.wordle.net/gallery?username=Julika

Lektvary

(speciální spot pro Břevnovské, kdyby náhodou postrádali mé kulinární zázraky)

Nesnáším, když jsem nastydlá, zvlášť když obecná reakce okolí je „tens grippe A? haha“, v metru se na vás všichni dívají jako na šiřitele smrtonosné epidemie a doma není teplo. Tak jsem se rozhodla pro frontální útok.

Fáze první – česnečka – dala jsem do ní všechen česnek, co jsem doma měla, a dokonce i poslední bramboru a vajíčko (znalcům je jasné, že pak už mi doma nezbylo v podstatě žádné jídlo). Spolubydlové dodržovali uctivý odstup a opatrně se dotazovali, co že to vařím? no, přece sopa anticonstipação...aha, tak jo.

Fáze druhá – nastrouhaný zázvor s medem (pro zázvor jsem musela do obr-supermarketu, v bližším okolí je to věc neznámá) v kombinaci s mátovým čajem; co nejčastěji.

Fáze třetí – špenátová polívka se slepičím vývarem a zázvorem (tohle naštěstí nikdo z místních ani Břevnovských neviděl).
Kdykoli v průběhu echinaceové kapky na tlusto, pomeranče na kila, spánek na hodiny a hodiny.

Operace se zdařila a pacient...ku pálí pusa;).

Ranní moudro

Občas čtu bloggy pár lidí, který vůbec neznám. Nevím, jestli to dává smysl, ale najde se tam spousta zajímavých věcí. Díky tomu, že netuším kdo a co to je, čtu jen ty písmenka a myšlenky, a ne tu osobu, jak si myslím, že ji znám. Někdy mě fakt dostává, jak moc mi ti neznámí lidé mluví z duše.
Vyvodit se z toho dají dva závěry:
1) tak třeba nejsem nenormální
2) jsem nenormální, ale lítá nás v tom spousta

Dnešní moudro z cizího zdroje je:
"If you interact with things in your life, everything is constantly changing. And if nothing changes, you are an idiot."

(No a když to říká Umberto Eco, tak to musí být pravda, ne? ;)...)

Dementi [dementy]

V reakci na můj předchozí zvukový a obrazový příspěvek jsem byla soukromě obviněna ze sepulchlarních nálad, tak bych to ráda veřejně popřela.

Na hřbitov jsem se vydala zcela náhodně, pod vlivem momentálního nápadu, poté co jsem uviděla autobus, který tam jezdí (přes celé město).

Gloomy Sunday už nějakou dobu znám, rovněž náhodně, je to jediná písnička, kterou od Portishead znám, a to jen proto, že stejnou písničku nazpívala taky Björk. A pouštím si ji teď celkem často prostě proto, že je mi příjemná, ale poslouchám i jiný věci, třeba Sluneční orchestr:).

Nebo třeba takovýdle pěkný obrázky:
http://www.youtube.com/watch?v=CavW6i6Mgmw&feature=related

Nedělní chvilka poezie

E os cães vão deixar de morder.
E as abelhas vão deixar de picar.
E tudo isto há-de acabar.
E tudo o que é bom.

E vamos fazer amor.
À moda antiga.
Com os olhos vendados.
E uma perna às costas.

(A Orelha de Deus, Jenny Schwartz)

Všem nelusofonům se tímto omlouvám za zcestný příspěvek, ale když mě se ta báseň děsně líbí, i když nemůžu řct, že bych ji zcela pochopila. Je to vlastně překlad kousku z divadelní hry NY autorky a v originále se to jmenuje God´s Ear (překvapivě), if anybody´s interested.
Aby nelusofoni nepřišli v nedělní chvilce poezie zkrátka přidávám nedělní písničku, ale pozor, není moc skočná. :)
http://www.youtube.com/watch?v=iyKXEdnN8b4&NR=1&feature=fvwp

a něco pro otrlého diváka ;)
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/HrbitovniTuristikaAMoloch2#

Večerní idyla (13°C)

Primeiro exame už máme za sebou, tak jsem si dovolila (a ještě dovolím) menší flákačku. Dnes to byl vlastně můj první Lisbon by night s foťákem:).

Kromě turistů a jiných podivných lidí se ulicemi táhnul nasvícený kouř ze stánků s pečenými kaštany, že by si nezasvěcený mohl myslet, že někde hoří. V kašně na náměstí Dona Pedra IV. byla úplně zpěněná voda, že to vypadalo, jak hladina českýho půllitru (podezřívám, že tam někdo nalil nějaký mýdlo, nebo nevím...ta druhá kašna na stejným náměstí měla vodu úplně normální). A na Rossiu mě při focení vyděsil bezdomovec, když mořil obligátních 50 centů, tak jsem pak už radši šla domů.:) (...přísahám, že jsem s sebou neměla ani cent! jen lítačku, klíče a foťák...no, dobře, taky jelení lůj, ale ten by asi nechtěl...)

http://picasaweb.google.com/julika.pinguin/20091128Lx_by_night#

(Předem varuju, že nejsem moc dobrý noční fotograf, takže tentokrát můžete obdivovat různá stádia rozmazanosti.)

Sexta feira - primeiro exame

Možná byste si mohli myslet, že se tu jen kochám a sluním (a tak trochu je to i pravda) - http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091122AlfamaEtc#, ale abych si malinko zachránila tvář, tak takhle teď začíná vypadat můj pokoj (foto není moc dobré, protože jsem to samozřejmě fotila večer, při dlooooouhéééééém studiu ;).

K vyzvednutí

Cestou po schodech do našeho druhého patra míjím pokaždé před prvním patrem takovou malou rohovou poličku. Vůbec není nudná. Před pár týdny se na ní objevil kolíček a já několik dní přemýšlela, jestli ho zabavit, že by se nám hodil. Pak kolíčku přibyla společnost, ponožka. Bavilo mě to rozrůstání. Za pár dnů přibylo tričko. To už mi přišlo opravdu zábavné a dalších pár dnů mi trvalo, než mi došlo, že to humorné tričko je MOJE! A že spadlo ze šňůry, když posledně tolik fučel vítr, a někdo ho na dvorečku (kam nemám přístup) sebral a dal k dispozici na zmiňovanou poličku.
Včera mi při věšení prádla spadly na dvoreček silonky. Vědoma si existence poličky, pomyslela jsem si jen "don´t panic" a byla zvědavá, jak dlouhá je vlastně doručovací lhůta. No, kratičká! Dneska cestou ze školy jsem si svůj oděv vyzvedla na obvyklém místě. Parádní servis, mnohem lepší než Česká pošta i Correios dohromady!:)

PreNatal

Ač to vypadá značně nepravděpodobně (zvláště z pohledu středoevropanky) i do Lisboa se blíží Natal, tedy po našem Vánoce. Ovšem musím říct, že dnešní "předvánoční počasí", stejně jako vánoční výzdoba ve městě, se mi zamlouvá víc než to naše (tvrzení o počasí neplatí, pokud je krásně nasněžíno).

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091119PreNatal#

My very first apfel strudel

Myslím, že jsem nikdy nic sladkýho neupekla úplně sama a jestli jo, tak to rozhodně nebyl štrůdl. Až pozvání na oslavu narozenin mého brazilského spolužáka mě motivovalo k větší samostatné akci. Sice jsem ten štrůdl nakonec dělala o den později a pro českou kamarádku na odjezdu, ale to už je jiná pohádka.
Každopádně akce to byla zajímavá. Kvůli svému nápadu jsem absolvovala učenou dišputaci s indem/pakistáncem na téma "máte pečící papír, ne, papírové ubrousky jsem nemyslela, nevadí", abych nakonec pořídila pečící alobal v Minipreço. (Úplně nejdřív jsem se pokusila umýt náš jediný plech, ale to jsem nakonec vzdala.)
Celkem bez úhony jsem nakrájela jablka na pidikousky (přesně tak, struhadlo máme jen to pidi na parmezán) a úspěšně tím naplnila těsto, ktéré zákeřní domorodci prodávají už vyválené a navíc vykrojené do kulata, což se mi zrovna moc nehodilo, ale tak aspoň mám výmluvu, kdyby měl někdo nějáké pochybnosti o tvaru výsledného produktu.
Myslím, že potom se muselo mojí babičce velmi škytat, protože když jsem finální balík potírala vajíčkem pomocí lžíce místo mastipírka, tak jsem na ni, coby zkušenou kuchařku, dost myslela...co by na to asi říkala. Jediný štěstí bylo, že v tu chvíli nebyl nikdo v kuchyni , protože pokud by udržel vážnou tvář v průběhu mého vědeckého potírání, tak by se mu to zcela jistě nezdařilo potom, když jsem odstraňovala papír, na kterém se těsto prodává, z podštrůdlu a transportovala ho na plech. To, že naši plynovou troubu zapalujeme špagetou, už nemůže nikoho překvapit. :)
Ale bylo to jedlé a brzo mě čeká repete, snad už nezapomenu koupit rozinky.

Sun is back!

Už jsem úplná jižanka, tři dny deště a mě to úplně rozložilo. Chybělo mi slunce! A přitom ani nebylo zima! (teda samozřejmě když nepočítám vnitřek bytu). Každopádně dnešek mne odškodnil, krásný den studenstva!...i vám všem! (A to tady ani nikdo neví, jak důležitý je dnes den ;).)

Už jsem (zas někde) místní

To jsem si říkala už před pár dny, když jsem přišla do blízkého "obchůdku se vším" a prodavač (indického/pákistánského vzhledu) mi místo běžného boa noite (dobrý večer) řekl ola, tudo bem? (ahoj, jak se máš) a odpustil mi 2 centy z mé závratné 22 centové útraty. Při té příležitosti jsem si vzpomněla, že jsem vlastně ještě tak o dva týdny dřív potkala toho prodavače v metru, na úplně jiný stanici než je ta, kde bydlím, a že mě pozdavil dřív, než mi stačilo dojít, že ho znám a odkud (Co by si taky nepamatoval holku mé bledosti, com olhos azuis co nunca quer um saco na svý dvě věci. Nedávno se mě dokonce ptal, kdeže to bydlím, když nikdy nechci ten pytlík). Ale dnes tomu ten samej chlapík nasadil korunu. Ten člověk na mě BAFNUL!, když jsem se v tom jeho převážně ovocně zeleninovém kutlochu rozhlížela, jestli není svíčka trošku naivní přání. Normálně na mě bafnul. Zrovna když mne cele zaměstnávalo zjištění, že má toaletní papír a mohl by tedy mít i tu svíčku. A pak jsme se oba děsně smáli tomu, jak jsem se lekla!

PS: Svíčku měl. Dokonce jsem si mohla vybrat mezi dortovou a opravdickou. :)

PPS: Na našem jediném (venkovním) sušáku mi už podruhý mokne prádlo...to jen pro ty z vás, komu by přišlo, že tu máme až trestuhodně krásné počasí. ;)

Surpresa

Dnes jsem přišla do šatny v bazénu a na lavičce u skříněk v klídku seděl takovej dědula. Zírala jsem na něj a byla dost zmatená. On se ani nehnul. Tak jsem na něj vrhla významný pohled (bez odezvy) a šla se převlíct za roh. Když jsem si pak dávala věci do skříňky, vrhla jsem na něj ošklivý významný pohled (zase nic) a na to jsem se tak soustředila, že jsem se zapomněa osprchovat a došlo mi to, až když jsem si namočila nohy v bazénu. Pro jednou se to nezblázní.
Když jsem se vrátila do šatny, s uspokojením jsem zjistila dědulovu nepřítomnost. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se vrátila ze sprchy ke skříňce ve svém pidiručníku s velerozparkem...dědula tam seděl zas! A nebyl sám! Na protější lavičce seděl asi o generaci mladší pán! Oba oblečený a obutý, vypadalo to tam spíš jak na nádraží než jako v "balneários - senhoras". Tentokrát už se alespoň tvářili, jakože tam nejsou...
Postupně jsem pochopila, že souběžně s mojí plavbou se tam konal kurz pro malé holčičky a v šatně je doprovázeli různí příbuzní, ale tatínky a dědečky bych teda vážně nečekala.:D

Meu bairro (moje čtvrť)

Původní plán na dnešek byl překládat jak mourovatá a pak jít za odměnu protáhnout kostru do bazénu.
Jenže pozdní ráno bylo tak pěkně slunečné, že jsem se rozhodla, že půjdu snídat ven, cestou koupím žárovku a pak půjdu překládat.
Jenže pozdní snídaně byla tak příjemná a slunečná a okolí tak zajímavé, že jsem se vrátila domů pro foťák a šla poznávat okolí svého bydla (za celý tři týdny jsem se k tomu ještě nedostala, tak byl nejvyšší čas) s tím, že pak půjdu překládat.
Jenže když už jsem pořídila žárovku, začalo mi hlodat, že mám rozvymyšlený závěsy a vydala sem se pořídit látku a barvy a pak překládat.
Jenže cestou domů jsem narazila na kabátek, co už dlouho velmi potřebuju, úplně mi cvrnknul do nosu. Nemajíc peněz ni karty, kabátek jsem zamluvila. Takže teď pro něj jdu a pak UŽ BUDU VÁŽNĚ PŘEKLÁDAT! :)

(pšššššt, bazén bude jindy;))

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091107MeuBairro#

Chuvisco [šu´višku]

V Lisabonu prší jinak než u nás.
Když prší doopravdy, tak je to peklo, nebo spíš povodeň propadávající se z nebe na zem. Ale to se zatím stalo vždycky, když jsem nebyla venku, takže nemůžu sdělit osobní dojmy.
Ale častějc se děje právě v titulku zmíněný chuvisco (sloveso chuviscar je snad ještě lepší). Podle portugalsko-českého slovníku je to drobný déšť, mrholení, mžení.Výkladový slovník říká, že jsou to gotas miúdas e espaçadas de chuva. Ale mě připadá, že to ještě není ono. Ty kapky totiž nepadaj, tak jak to každá slušná dešťová kapka dělá, ony se tak nějak vznáší a poletují (dneska chvíli dokonce za modré oblohy!), jako to dělají naše sněhové vločky, a pak vás úplně stejně obalí. Ani vám nepříjde, že byste byli mokří, jste prostě obalení vlhkostí.

PS: Yep, I got the SCIC (European Comission) Bursary today! I feel good! :)

Nedělní chvilka poezie

(já vím, že je úterý, ale prostě jsem to domalovala v neděli)

(Ne)důležitosti

Z mého momentálního života by si člověk mohl myslet, že nejdůležitější je, jaké státy jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, co provádí Václav Klaus nebo zda se nám podařilo převést postoj řečníka.
Pak se ale dozvím, že chybělo málo a uhořeli mi blízcí přátelé (včetně mrněte) v autě, že V. už říká blablabla (ani jsem ho tuto životně důležitou hlášku nemusela učit) a E. si myslí, že teta umí řídit letadlo.
A pak se v tom vyznejte.

Fátima mě nechce, ...

...asi ví, že se mi tam nelíbí.
Posledně mi ujel vlak a vůbec jsem se tam nedostala. Dnes přišla inovace, vlakem jsem bez problémů (i s přestupem v Entrocamento, kde nemaj snad vůbec napsaný co a odkud jezdí, veď to každý vie, hej) dojela až na stanici, co se jmenuje Fátima. To bylo ve 12,04. Pak jsem vyrazila směrem, který mi přišel ok, znejistěla a radši se ujistila o správnosti v místním baru (dotazem, nikoli nápojem) a pak šťastně dorazila do Fátimy městečka, v 18,30. (Dívala jsem se pak doma na mapu, poté co jsem během odpoledne klnula všem prolhaným místňákům a pomateným tučňákům, ale skutečně je to tak! To nádraží je fakt nejmíň 15km od městečka!)
Ale co, procházka byla pěkná (jen bych si ji nemusela celou dávat po silnici). Poprvé v životě jsem viděla žaludy z korkového dubu, spoustu portugalských hub (podezírám je z jedlosti, ale neodvážila jsem se to testovat), granátová jablka přímo na stromě v zahradě, už teď mám trošku očíhnuto, jak se sklízí olivy a taky proč se jedí jen naložený (čerstvě utžený sou faaakt hořký!) a konečně jsem viděla správný barevný podzimní listí. Málem bych taky zapomněla, že to bylo vlastně poprvé za celý můj dosavadní pobyt, co jsem se dostala opravdu pryč z Lisabonu (Cascais nepočítám, to je v podstatě jen vzdálenější lisabonská pláž) a vůbec z města, což byla velice příjemná změna. Takže nač si stěžovat.:)

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/PortugalskyPodzim#

Z okna

Slíbila jsem, že už o okně ani nemuknu, ale můžete si za to sami, protože jste se mě někteří ptali na výhled.Tady máte dnešní ranní (snad vás ta mlha potěší:).

Okno - dodatek

Už jsem se vás dost naoblažovala svými výlevy o absenci nebo naopak prezenci okna, tak bych to jen chtěla doplnit o obrazový materiál.:)

Tady vidíte, že okno skutečně existuje, dá se otevřít (o možnosti ho úplně zavřít začínám sice mít jisté pochybnosti, ale na to ještě nedošlo) a je veeeelky.

Taky tu máte zdokumentované moje zbrusu nové povlečení, díky němuž už dva dny spím jako civilizovaný středoevropan pod peřinou a né ve spacáku a už vůbec né pod dekou a prostěradlem, jak s oblibou nezřídka činí domorodci...fůůůůj. (Poznámky o neustlané posteli nepřijímám:).)

Přikládám ještě pár výhledů z naší verandy, protože sousedstvo na tuhle stranu (opačnou než má výhled můj pokoj) mě docela oslovilo.

Shopping

Jupííí, konečně mám batoh (http://www.quechua.com/EN/bionnassay-22-4221037/)!!!
Sice jsem kvůli tomu musela uspořádat loupeživou výpravu do Decathlonu (obchody jako u nás Rockpoint nebo Hudysport jsou tu raritka) na okraj města, ale stálo to za to. Dokonce jsem jakýmsi zázrakem obelstila svou neschopnost konat výhodné nákupy a podařilo se mi za původně předpokládanou cenu batohu pořídit batoh a sluneční brýle (těm momentálním totiž v důsledku neslepitelně prasklého rámečku vypadává "oko" při každém prudším pohybu). Lov byl završen požitím proslulých masových kuliček s hranolkama v Ikea (jejda, má pověst ekoteroristy a tajného vegetariána je tímto nenávratně v kabeli!), v úterý jsou za poloviční cenu, ale to mi teda řekněte, proč zrovna v úterý?
Úspěch podniku byl po zásluze potrestán. Cestou domů jsem akčně nastoupila do prvního busu, který se namanul (no co, hlavně, že jede na metro), který mi udělal menší okružní jízdu okrajem Lisabonu, dopřál mi konverzaci s nepříliš milou rodilou mluvčí a orientační procházku s podtitulem "Boa noite. Onde fica o metro, por favor?" (Dobrý večer, prosím vás, kde je tu metro?).
Ale nebojte, neztratila jsem se a po příchodu domů se od telky ozvalo: "Viste o teu armário?" (Vidělas svou skříň?). Ne, ale co s ní? Už se definitvně rozpadla? A ono ne. Míněna byla nová skříň, kterou mi dnes zakoupila paní domácí! No není boží? No není to úspěšný shopping day? Já jsem teda happy. :)

Tahle sprcha není pro tlustý

Včera jsem se definitivně přestěhovala. Je sice pravda, že jsem si po odevzdání klíčů uvědomila, že jsem zapomněla věci na sušáku a taky tam mám ještě pod schodama zaparkovaný kolo, ale to se dořeší.:)
Důležitý je, že už jsem si užila dvě noci pod oknem (posedlost, přiznávám), nákup nového polštářku (ještě včera byl cítit po česnekovým kuřeti, který jsme koupili s tím...prej je to praktický kdybych měla v noci hlad, tak nevím...), koukání se spolubydlama na krutý animáky ve sladkých barvách a jiné veselosti.
V bytě za podezřele nízkou cenu je všechno, co by si člověk přál (předcházely vtípky se spolužákama typu:"jeden můj kámoš taky bydlel za takový peníze, ale ten byt neměl kuchyň", "a nebudeš muset výměnou poskytovat ještě nějaký "služby"?" atp., a dokonce tu máme žehličku!
Nejvtipnější je na tom všem koupelna. Celá má totiž (včetně záchoda a sprchovýho kouta) ztěží 2m 2. Do sprcháče se vejdu v pohodě (pokud se zdržím rozmáchlejších gest), ale asi budu muset přestat konzumovat tolik pasteis de nata, páč pak bych třeba musela být odkázaná jen na sprchy v bazénu (ty nemaj žádný objemový omezení a bazén je 50ka, tak tam se snad ještě nějakou dobu taky vejdu).

Líná sobota

Dnes jsem hrdinsky vyrazila na výlet do Fatimy. Tam se jezdí z lisabonského nádraží Oriente. No a co čert nechtěl, ujel mi vlak (doufám teda, že jen ten do Fatimy). Ale nakonec jsem toho vůbec neželela, protože jsem byla stejně dost ospinkaná (pro Fatimské účely nepříliš vhodné), pořídila jsem si vytouženou knihu Nenhum olhar od José Luíse Peixota (česky Nikdo se nedívá) a v okolí Oriente jsem bez problémů strávila asi 6 hodin. Je to totiž místo, kde se konalo EXPO 98´a zbylo po něm spousta pěkných budov, oceánárium a Parque das Nações (Park národů) s úplně geniálníma cinkadlama a fontánama. A je tam nádherný výhled na Tejo. Taky jsem tam slyšela jednu postarší slovenku pronášet hrubá slova s tím, že "tady můžu, tady mi nikdo nerozumí" (byla jsem v pokušení jít jí říct, že tomu tak není, ale nakonec jsem si to nechala pro sebe). Nenudila jsem se:).

http://picasaweb.google.com/julika.pinguin/Oriente#

Bazén (a piscina, [pi ´šina])

Kdo chce chodit plavat do bazénu na Cidade Universitária (pěkný 50m bazén blizoučko mojí školy), musí se zapsat. No jistě, další formuláře, fotka, průkazka...ale to by byla jen nudná klasika. Ale bazén, to je jiná! Potencionální plavec (osoba nikoli to druhé), musí udělat teste de natação, jinými slovy prokázat, že umí plavat.
Tak jo. Nakráčela jsem do bazénu (nechala se překvapit automatickou sprchou u východu ze sprch-teď už vím, proč si k bazénu nikdo nenosí v ruce věci), vyhledala plavčíka a řekla mu, že jdu na test. Zeptal se mě, jestli umím plavat, tak jsem srdnatě tvrdila, že jo, a na to mi nakázal uplavat 100m. Sem to uplavala (po létu je plavecká fyzička trošku v úpadku), ale on se stejně moc nedíval. Pak se mě ještě zeptal, jestli jsem unavená a jestli mám složitý jméno a blahosklonně mi dovolil si ještě trochu zaplavat. Pak jsme teda vyplnili moje složitý jméno a přesný datum narození ("Opravdu? Nevymýšlíš si?Vy ženy"...tak nevím, jestli to znamenalo tolik nebo tak málo ti není.) a s dotazem odkud že to jsem, aha, mi strčil lejstro do mý mokrý ruky a já s ním opatrně prošla zákeřnou sprchou, která pro tentokrát nic nechrlila.
Průkazka bude za týden, zatím můžu chodit plavat s A4 dokladem o zaplacení, ale ten už do sprchy brát nemusím. :)

Vůči zasněženým českým zemím...

...asi trošku kacířské, ale docela s tím souhlasím:

"to be honest, i sometimes wish i was not going to a place with such a warm weather. actually, i would rather prefer the norwegian autumn: to be able to dress up in huge coats, hats, scarves and so on." (z blogu jakési norské studentky nyní se vyskytující v Californii)

PS: Doufám, že mne neukřižujete, ještěže jsem tak daleko. ;)
PSS: ale možná by pro mě mohlo být polehčující okolností, že v mém případě je důležitý slovo sometimes. :)

OKNO (a janela)

Jupíííí!
V pondělí se stěhuju do pokoje s OKNEM! Je výrazně menší, vlastně všechno je v tom bytě menší, i obyvatelé, ale to OKNO je v mém pokoji, dá se OTEVŘÍT kdy já chci, nemusím se nikoho ptát, a tím OKNEM jde do pokoje SVĚTLO a ČERSTVÝ VZDUCH! (Omlouvám se za tuto mírně obsesivní část, ale konečně mi došlo, že bez okna nelze být.)
Dnes večer jsem to řekla svým aktuálním spolubydlům, že jdu pryč (oni byli skvělý, páč řekli, že si to mysleli, že bylo vidět, že mi to tam nesvědčí). Tak jsme sepsali inzerát (že nechtěj italy ani španěly a radši kluka než holku), ale pak jsme si vzpoměli, že v bytě nad náma přebývá jedna brazilka, co shání bydlo, odchytli jsme ji, přišla se podívat a hned to vzala. Takže nemusím za sebe nikoho shánět a ani nemusím platit kauci (kterou jsem šikovně doteď nezaplatila:))! Vtipný je, že tý holčině, co mě tu vystřídá, jsem já vyfoukla před nosem ten pokoj, co se do něj stěhuju:). Svět je malý a o náhody tu není nouze:).

Vítězstvíííííííí!!!!

Dnes jsem konečně s pomocí pevného štítu sestávajícího ze zápisových papírů (4 listy za 15 euro, no nekup to), kopie občanky, kopie dokladu o zaplacení, prohlášení o souhlasu s využitím mých osobních dat, jedné fotky a trochy lepidla (a spousty spolknutých ošklivých slov) udolala úředního gorgonu!!! Jsem ZAPSANÁ! A dokonce jsem ani neplatila pokutu, kterou jsem podle oficiálních dedlajnů měla teoreticky zaplatit (16 euro, který bych platila v podstatě kvůli tomu, že maj příšernou byrokracii, si s radostí ponechám a prokafíčkuju). Ale paní ze "serviços académicos" mi dvakrát potvrdila, že teď už je to opravdu všechno a že jsem opravdu zcela zapsaná. Tak snad je to pravda. Oslavila jsem to historicky prvním obědem v menze, kde stojí oběd jen 2, 20, ale bez studentské kartičky vás tam nepustí.
Ohoooooo, vítězství! :)

A minha Bike

No a je to tady, zarytá pěškyně musela odjet až k šišlounům, aby si pořídila, považte, BICYKL!!!
Dnes mi ho předal pán v růžovém tričku se zářivě bílými zuby, který se chtěl sejít na veřejném místě (nejradši u obchoďáku), aby to bylo bezpečné, pro oba, když se neznáme, že. Tohle paranoické opatření mne pravda trošku znervozňovalo, ale nakonec dopadlo vše skvěle a dokonce jsem dostala zdarma i zámek. Takovej fórovej, ale aspoň něco.
Ale úplně nejvíc nejlepčí je samozřejmě ta barva, doufám, že mi ji Manya bude patřičně závidět:).
Jsem děsně nadšená, už jsem ho byla i trošku projet (bude potřeba zvýšit sedlo), ale foukal dost vítr a taky se začalo stmívat. Nemajíc zatím světla, jela jsem radši domů.

Praia

Za tenhle post mne asi budete nenávidět, prý je v Česku už docela zima, ale nemůžu si pomoct. Snad vás aspoň potěší, že si toho neuvěřitelného luxusu (jít 3/10 na pláž a plavat v oceánu) velmi vážím.

Když je v Portugalsku hezky a blíží se víkend, nemůžete vám být nepoložena otázka "Vais para praia?" (tedy Chystáš se na pláž?) Takže na pláž se prostě musí.
Dnes jsem jela vláčkem do svého oblíbeného Cascais, dala si nepřekonatelně úžasnou italskou zmrzlinku a pak už jen obdivovala vlny (ze břehu i z vody). Taky jsem zkonzumovala svou první meiu de leite na portugalském oceánském pobřeží. Není mi jasný jak je to možný, ale fakt byla svého druhu úplně první a samozřejmě úžasná, s výhledem na oceán, zapadající slunce, racky a tučňákoidní surfaře v neoprenech.
Cestu zpět jsem pojala jako pěší píditelskou výpravu. Zkoumala jsem, jaká je cesta zpět po pobřeží. Z vlaku to totiž vypadá dost lákavě. No a zjsitila jsem, že to sice samozřejmě není tak ideální, jak by se mohlo zdát, ale že je tam spousta hezkých míst (rozpraskané skalnaté desky, převisy, oceánské bazénky, větrníky, kaktus s úplně stromovitým kmenem...a taky spousta odpadků, sou to vandalové!).Ťapala jsem až do tmy, až už jsem měla na dohled svítícího pidiJežíše na druhém břehu Teja, pak jsem našla nejbližší nádraží a zbývající půlku cesty dojela zas vláčkem. Ono to totiž není do Lisboa až tak blízko.
Každopádně výprava to byla úspěšná, až na jeden ošklivý, nepěknou věc, a sice to, že jsem na pláži ztratila svůj malý kapesní ciferníček (To už jsou druhý hodinky ztracený v Portugalu! A to v období pouhých 3 měsíců! Asi je to tady nějaký clock unfriendly.).

A ještě jeden ouřada

Aby toho nebylo málo, spáchala jsem ještě jeden ouřad. Asi to bude znít poněkud zvláštně, ale právě jsem zaplatila letenku do Lisabonu. Né, nebudu sem za mnou posílat nějaké mé další já, je to letenka na 6.1.2010. Je to fakt divnej pocit. Já, osoba, která je schopná v průběhu jediného dne několikrát změnit své plány na večer a málokdy ví, co bude dělat za týden, nedej bože za měsíc, vím už teď, že na Tři krále poletím do Lisabonu.
Que estranho!

Jízda na úředním šimlu...

...je opravdu pro náročné.

Včerejší den jsem považovala za opravdový byrokratický sukces. Během jediného odpoledne se mi podařilo vydyndat potvrzení o studiu (pravda, už předobjednané), založit portugalské bankovní konto (abych si ho mohla otevřít, jsem musela vykonat dva výběry z bankomatu, protože místní bankomaty vám nedají víc než 200 euro najednou a když jich potřebujete 250, tak holt musíte zapařit dvakrát; taky musíte bance prozradit jména vašich rodičů. K čemu to potřebují? to nevěděla ani bankovní senhora), vyřídit papíry na stýpko (bez přítomnosti neschopné, údajně vínem zavánějící koordinátorky) a zapsat se do knihovny (po té, co mě paní 20 minut úplně ignorovala a dělala si svoje věci; ale aspoň to pak bylo hned a mohla jsem si i rovnou půjčit knžku). Byla jsem nadšená, byla jsem vítěz.
Dnes jsem zjitila, že abych se mohla zapsat v řádném termínu, to jest do dneška, musím mít zaplacenou i první splátku školného (že by mi todle někdo řek si nevzpomínám), což znamená složit v bance 1500 euro cash. Takovou banalitu si zřejmě může dovolit kdekdo, že. No nic, tak holt zaplatím dalších 16 euro jakožto pokutu z prodlení.
Sláva vítězům, čest poraženým. :(

Multilingvní

Na chodbě zní italština a portugalština, občas angličtina.
Carla Bruni mi zpívá francouzsky.
Píšu sem česky.
U toho si čtu Speech Analysis.
Kdyby vás zajímalo něco nového z mé vizuální fascinace Lisabonem, mrkněte: http://picasaweb.google.com/julika.pinguin )

Veci se meni

Ale nekdy me zarazi ta rychlost. Jsem tu tyden a kousicek a maluvka na zdi, kterou jsem vyfotila zkraje, uz tam neni!!! (prekvapuje me to o to vic, kdyz vim, ze portugalci nejsou zadni velci uklizeci a cistici).

Lusostánské výdobytky

Opravdu dělám pokroky. V důsledku internacionálního multilingválního maglajzu ze školy jsem před pár dny dospěla k tomu, že jsem si v obdobě našeho „Vše za 30“ pořídila žabky s nápisem Portugal (ten už se loupe) a portugalskou vlajkou. Asi abych věděla, v jaké zemi to teď vlastně pobývám, protože podle mluvy to není vždy tak jisté.

Před třemi dny mě portugalská paní požádala o radu v metru (hrdinsky jsem vytáhla plán metra a poradila :)).
Předevčírem se mi podařilo získat lítačku na lisabonské metro, a to dokonce bez fronty (podle hesla: nechce se ti stát fronta před dveřmi, zkus se vloudit oknem).

Včera jsem pořídila portugalskou SIMku, ale HLAVNĚ jsem se KONEČNĚ (po 4 dnech a dvou nocích na verandě) mohla znovu nastěhovat do svého pokoje, juch!

A dnes u portugalského číňana pořídím, snad zdravotně nezávadnou, ale hlavně že červenou stolní lampičku za 5€.

První školní den

Ráno jsem se vysoukala z postele s vidinou, že než odejdu, musím ze svého pokoje vytahat ještě poslední věci (matraci, peřinu, stůl), aby mi mohl brazilský pán zvelebovat podlahu. Myslela jsem, že je to ošklivý nepěkná věc, takhle se interně houmlesovat, nejpíš na dva dny, ale to jsem ještě netušila, že senhor brasileiro VŮBEC NEPŘIJDE, grrrrrrrrr!!! Na protest dnes spím ve spacáku na holé matraci v holém pokoji. Doufám, že si sáhne do svědomí a zítra se objeví (dá-li Bůh, jak říkají brazilci).

Jak jsem (ne)jela na pláž

Dnes bylo moc hezky a já byla už odvčera rozhodnutá, že dnes už určitě pojedu na pláž. Zaplavat si (=zmrznout ve vodě) a tak. Dokonce jsem se už navlíkla do plavek, že abych nemusela na pláži pohoršovat, a přijdu do kuchyně (a to je zlomový bod) a Laura mi říká svou neodolatelnou italskou portugalštinou dovysvětlovanou italskou angličtinou: "Deš s náma na jazz do parku?" No, a bylo vymalováno, rozhodla jsem, že je třeba se socializovat, a šla si sundat plavky. Za nějakou italskému vypravování úměrnou dobu jsme skutečně vyrazili:). Až pak jsem zjistila, že jsem tou tramvají navíc jela načerno, protože jsem myslela, že ve dnech 16. až 22.9. je MHD zdarma, ale ono je to, mrcha, jen toho 16. a 22.9. Malý rozdíl v jednom slovíčku a co to udělá, že.
A zítra je první školní den, tak mi držte palce:).

Te amo, Lisboa!

Uma meia de leite, se faz favor

Možná se budete divit, ale první kafíčko jsem si dala až dnes. Alo zato to bylo na Praça das Flores (tedy květinovém náměstí), kam jsem dobloumala úplně náhodně při své první potulce po naší čtvrti. Kávičku jsem pořídila v tomto altánku, velkém akorát tak na to, aby se do něj vešel milý hubený pán v legrační zástěře a presovač. Byla sice do kelímku, ale zato se při ní dalo sedět venku a užít si superjemnou miniaturní přeháňku. Myslím, že to byl vůbec můj úplně první déšť v Lisabonu.

Peřina a spol.

Dnešní den byl ve znamení materiálních zisků.

Po noci strávené ve spacáku na holé matraci jsem se vydala na lov prostěradla. Nakonec se z toho vyklubala látka, která je obrovská (2,5 x 2,8 m) a může být cokoli. A hlavně je taky pěkná, že. (o to pěknější, že již dnes je vypraná, usušená a je do ní zabalená moje matrace)

První úlovek jsem oslavila polévkou gaspacho, kterou domorodci přejmenovali na gašpašu, ale kdo by jim to vyčítal, když je tak dobrá.

Taky se mi podařilo s pomocí lokálního tisku a importovaného Herkula zkulturnit již včera zmiňovanou truhlu a naskládat do ní většinu svršků, takže jak prohlásil bratr: " je to velmi aristokratické".

No a finální úlovek je peřina!!! (Ta vatelínová, co byla u mě v koutě, mě příliš neoslovila.) Našla jsem ji pod stolem na verandě, je velká úměrně mé nemalé matraci a dokonce není ničí, takže už je moje, spolu s gigantickým povlakem. No, přátelé, doufám, že tuto noc nezabloudím!:)

Z černošské studny

Tak poslušně hlásím, že jsem dnes úspěšně provedla vystěhován z Prahy a nastěhování do Lisabonu. Úspěšně jsem se nestrhala svým 21kg batohem (neptejte se mě, jak jsem něco takovýho mohla vyrobit, sama to nechápu, ...to budou asi ty davy ponožek), na odletové bráně už jsem byla děsně stylová, protože jsem měla už jen tlumočnický kufřík, notebook a růži, kterou mi naletiště přinesla skvělá J. a popříletu jsem se nenechala ošidit taxikářem. Bydlím v ulici, jejíž název by se dal přeložit jako ulice černošské studny nebo jámy.

Bydlí tu nejmíň půl Itálie, zatím se soustřeďuju na odlišení těch, co patří do našeho bytu a těch, co patří o patro výš.

Můj pokoj, jak už někteří víte, nemá okno, ale za to má dvoje dveře. To by možná podporovalo spíš verzi černošské jámy. Ale za to je v něm TRUHLA místo skříně a to je PŘESNĚ TO, co jsem vždycky CHTĚLA! Jen ji ještě musím nějak nově vyložit, pač ten vnitřek uplně nezamlouvá. Takže zatím mám všecko na matraci (tj. posteli) a vlastně netuším, kde budu spát:).

Taky tu mám křeslo, kterému chybí jedna nožka a nahrazuje ji jakási dřevěná přepravka, kterou jsem já samozřejmě vytáhla, že ji využiju, a až pak zjistila, pročpa tam asi je. Podotýkám, že v průběhu tohoto vědeckého zkoumání se nacházela většina mé garderoby na křesle, takže hádejte kam se asi tak odporoučela.

K výčtu pamětihodností patří ještě ošklivá stará prožraná prkenná podlaha, která je teď ale postupně v celém bytě vyměňována, takže bych snad příští týden měla mít novou. To se těším.

Poslední, předodjezdové...cokoli

No a je to tu zase. Už zase né skáču přes kaluže, ale naposledy venčím psa, naposledy jdu ke splavu, naposledy na snídani s M., naposledy vyzvednout J. u Pandy, naposled....
Prostě předodjezdová klasika, rozlučky a loučení, jen je to malinko volevlvejš, protože kromě toho, že musím zvládnout odjet, tak se taky musím odstěhovat.
A tak, přátelé, si teď jdu užít poslední noc ve svých peřinách! (pak mne čekají ještě dvě v Česku, ale už jen ve spacáku, dobra noc!)

Chlubím se vlastním peřím

(nebo spíš peřím vlastní výroby)


200 x 140 cm
Neberte to, prosím jako neskromnost, jen se chci podělit o výtvor, který udělal velkou radost nejen mě:).

Co je doma, to se počítá

Jsem hrdou majitelkou Portugalsko-českého slovníku. Přechovávám ho v Praze.
Z Lisabonu jsem dovezla tentýž Portugalsko-český slovník, aby měla K. víc místa v kufru, až se bude po půlroce vracet. Oprašovala jsem ho v Praze.
Minulý týden jsem si obnovila svou propadlou průkazku ve Státní vědecké knihovně v Hradci Králové. A co byla má první obnovená výpůjčka? Portugalsko-český slovník!
Co z toho vyplývá? Poučení, že Portugalsko-český slovník je zřejmě třeba mít při sobě neustále, a to nejméně v jednom exempláři, protože člověk nikdy neví. No a tučňák už vůbec ne, že.

Vedlejší účinky a spol.

Za normálních okolností patřím mezi většinu lidí, kteří nečtou návody a příbalové letáky (ani tak ne z principu jako spíš proto, že mě to nebaví a prostě to nevydržím). Dnes jsem ale cestou od doktora udělala výjimku. Ocitla jsem se totiž v městském hromadném dopravním prostředku neprozřetelně nevybavena čtivem, což je, zdá se, neslučitelné s mými "pražskými" podmíněnými reflexy a závislostmi (Budiž mi omluvou, že jsem tuto doktorskou cestu vůbec neměla v úmyslu.). A tak jsem se dověděla, že:

Přípravek je obecně dobře snášen,
... ale mohou se vyskytnout reakce z přecitlivělosti, především ve formě kožní vyrážky, a také trávicí obtíže (průjem, nadýmání, svědění v řitní oblasti, nevolnost, tlak v žaludku). Zřídka může dojít i k celkové reakci projevující se otokem obličeje a krku a dušností. Přechodně můžete pociťovat sucho v ústech a změny chuti. Mohou se objevit vyrážky na sliznicích a svědění. Bývá zvýšený sklon k plísňovým onemocněním. Vzácně může dojít k zánětu ledvin. Zřídka se může vyskytnout pokles počtu červených nebo bílých krvinek nebo krevních destiček a zvýšení hodnot jaterních testů.
Při výskytu nežádoucích účinků nebo jiných neobvyklých reakcí se poraďte s lékařem. Pociťujete-li dýchací obtíže, kontaktujte lékaře ihned.
...
(datum poslední revize textu 21.9.2005)

Coby filologickým a translatologickým vzděláním deformovaného tlumoka mne velice zaujala formulační šetrnost(nebo je to alibismus?) textu, která mi nicméně nezabránila v úvahách na téma jaká je ještě jiná vyrážka než kožní? co by ještě mohlo v krvi poklesnout krom červených a bílých krvinek a destiček?, chtěla bych momentální zánět průdušek nahradit zánětem ledvin? a jaký je časový rozdíl mezi "poradit se" a "kontaktovat ihned"?
Uznávám, že jsou to otázky spíše řečnické a v zásadě hnidopišské, ale i tak si myslím, že si příště raději vezmu zase vlastní čtivo.

Kdo nevěří, ať tam běží

Vážení přátelé,

myslím, že všichni víte, že už mě konečně má alma mater propustila ze svých škamen, nicméně oficiálně řekne své poslední slovo až počátkem září. Takže pokud to chcete spatřit na vlastní oči, tak jste srdečně zváni:).

Nad lůžkem nemocné

Nevím, jestli je to znamení brzkého uzdravení, každopádně to bylo pěkné. :)

Finanční svatební dary

Nějak se to poslední dobou rozmáhá. Budoucí manželé spolu pobývají již tak dlouho, že tři žehličky a porcelán po pratetě se jim už opravdu nešikne, a tak mají radší dary finanční než dary věcné.

Úplně to chápu, ale stejně se mi to jako darovateli nelíbí, je mi to nepříjemné a nepěkné. Pokud máte stejné pocity a nevíte co s tím, tady máte inspiraci:).

V případě parníčků doporučujeme jako pomocníka alepsoň jednu italku. Pokud je schopna vykřikovat "this is not happening" a "I want my mum!", je efektivita práce a hlavně zábavnost večera zajištěna:).

PS:Uznávám, že kvalita záznamu není ideální, ale oboje bylo dokonáno ve večerních hodinách a prostě nebylo k dispozici dobré světlo. Nebo možná má Česká národní banka nějaký ten fíglíček na to, aby se naše peníze prostě fotit nedaly?;)

Masakr byl mazec

Nikdy bych tomu byla nevěřila, ale na Letní filmové škole v Uherském Hradišti jsem navštívila projekci Texaského masakru motorovou pilou (r.1974). A to ne jen tak, jako divák, ale já ten americký film simultánně tlumočila. Jak je to možný?
Přišla jsem takhle jednoho slunečného odpoledne na štáb a naše šéfová se mě nevinně zaptala: "Jak jsi na tom s angličtinou?" Již mírně poučený tlumok kontroval: "Řekni, co po mě budeš chtít, a pak se uvidí." No a pak z ni vylezlo, ze angličtináři ten film dělat nechtěj, protože je tam ta AJ blbě slyšet, ale že to má francouzský titulky, tak jestli bych to nevzala z toho. Tak jsem se chvíli smála a pak řekla, že teda jo. Až pak jsem zjistila, že to DVD, ze kterýho si to mám nachystat, ty titulky vůbec nemá a že je teda uvidím až při projekci na vostro! Dobrá tedy. Skoukla jsem film se špatnou AJ, jen abych věděla, jak moc se budu bát. Před půlnocí jsem si dala kafe, abych neusínala na thrilleru a mírně nervózní šla do kabiny. Jaký byl můj údiv, když se na plátně objevil název filmu ve FJ (to už jsem začala mít podezření, že na mě zas něco ušili)! A nezůstalo jen u názvu, ten film byl celý s FJ dabingem! Heuréka!

(Nicméně pořád lepší, když to překvapilo frankofonního tu´čňáka, než kdyby tam sedělů nějaký nebohý angličtinář, který by se rozhodl překousnout špatně slyšitelnou AJ:).)

Pár foteček:
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/TlumokVHradisti#

Catch me if you can

Nevydržím čekat a běžím se podívat do schránky (už odvčera čučím doma a vyhlížím balíček s DVD, které mám otitulkovat a času nejni až tak mnoho) a nacházím v ní papírek "adresát nezastižen", JAKTO NEZASTIŽEN?...(doplňte libovolné sprosté, ale opravdu sprosté, slovo)...pěním, dyť sem si dokonce dala budíka a vyhlížela jsem pošťačku tak, že by někdo mohl podotknout, že é pericoloso sporger si!
No to snad není možný! Klnu všem pošťačkám, i těm v důchodu a i těm ještě nenarozeným! Co takle zazvonit???Aaaaaaaaaaaaaa....
Volám na poštu: "Můžete mi, prosím, říct, jaké ulice má na starosti?"-"No, to záleží z jakého konce to vzala"...Aha!
Vybíhám z domu, rozhodnuta danou osobu uškrtit holýma rukama. Na konci naší ulice připouštím, že může být téměř kdekoli a vracím se pro bicygel. Cestou si chystám civilizovanější hlášky, než co se mi honí hlavou.
Po chvíli vidím kolo obtěžkané hnědými kabelami, v duchu jásám, vidím povědomou osobu, vrhám se na ni: "Paní pošťačko, dobrý den, ...!" "Ano, já vaši ulici normálně dělám, bývá tam taťka, že? Ale dnes to dělá kolegyně, to víte, dovolené"...UUUUUUUU.
(Začínám si připadat jako blázen a vyrážím dál.)
Slídím, čenichám, na radaru opět slibné kolo! Osobu nevidět, ...aha, nachází se v bezpečí za plotem rodinného domku a v poklidu krandá s postarší obyvatelkou. Slézám z kola a civilizovaně čekám, občas vrhnu významný pohled "čekám tu na vás", ale bez účinku. Přestává mě to bavit, osměluju se "pardon, promiňte", mávám papírkem, v kapse to jistí občanka...žena v modrém se v klidu rozloučí a "jo, to si pamatuju ten balíček, ten jsem vám přinesla už včera, ale nikdo nebyl doma"...
COOOOOOOO??????!!!!!!!!!??????????!!!!!!! Křičí všechny mé němé hlasivky (byli jsme doma, obzvláště někteří tam čučeli celé dopoledne), sebeovládání projde těžkou zkouškou, popřeju pěkný den a frčím na poštu. TEN BALÍČEK UŽ TAM LEŽÍ OD VČERA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

PS:
Přijdu dom a čtu mail "snad to tedy dojde, včera jsem Vám poslala doporučeně ještě něco". (happyend nečekejte, ještě nenastal tato druhá zásilka byla přesměrována do Prahy a jestli neumřeli, vyhlížejí ji tam dodnes, rozuměj do zítra, neboť pak odjíždějí do Hradiště. Co takle zrušit Českou poštu? Pojďme ji hromadně SABOTOVAT!)

Máte problém?

Měla jsem problém. Rozhodla jsem se ho svěřit matičce Zemi. Lehla jsem si do trávy a jala se hloubat. Cosi mě trošku šimralo. Cosi mě šimralo více. Cosi mě šimralo nejvíce! Přátelé já si tu svou utápenou hlavu položila rovnou do mraveniště!!!! Vyskočila jsem jak srnka a bylo po problému!

Tuto metodu nezkoušejte doma.
Tuto metodu doporučuje 1 z 1 tučňáka.

Lisbon revisited

8.7.2009 jsem v reálné situaci pochopila, jak mohl vypadat Babel neboli zmatení jazyků.
V jedné místnosti jsem strávila den s dalšími 3 čechy, 5 poláky, 2 brity, 1 brazilkou, 1 portugalkou, 1 španělkou, 1 francouzkou, 1 němcem a po první půlce dne jsem již začínala mít pocit, že jediný z užívaných jazyků, kterému opravdu nerozumím, je němčina.

Tady jsou nějaké fotečky, krom přijímaček byl čas i na nějaké to poflakování :).

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/LisbonRevisited#

See you in Lisbon

Dear Applicant,
Please find enclosed the full list of applicants selected for the 2009-10 EMCI course.
Would you please be so kind as to confirm your acceptance of the offer by e-mail as soon as possible.
The course starts on 21st September. I will tell you at what time, closer to the date.
Congratulations on your selection and Good Luck for the course

Pachatel se vždy vrací na místo činu, ou jéé!!! :)

Konečně Vídeň

Po roce slibování a už dávných letech chtění jsem se konečně dostala do města sachrdortu a káviček.

Zde můžete mrknout:

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/WienUndZurruuuuck?authkey=Gv1sRgCLzO6dz8x4OaoAE#

Mých prvních 24 magisterských hodin

(28.-29.5. 2009, +/-hodina)

13,00 - "gratulujeme Vám k úspěšnému vykonání státní závěrečné zkoušky a přejeme hodně
štěstí do profesního i osobního života"

13,30 - "tady agentura XY, mohla byste zítra ráno tlumočit 10min vstup pro Studio 6? Portugalský zubař." (když jsem to rozdejchala a zavolala zpět, že jo, tak se ukázalo, že to není nikdo menší než šéf Evropské rady dentistů, uuups!)

13,45 - campari bitter na oslavu a na posbírání sil na odpoledne

14,15 - 18,00 - tlumočíme workshop výroby parfémů (taky nás nechali udělat si jeden vlastní, paráda)

18,30 - 20,00 - tlumočíme simultánně přednášku o výrobě parfémů, o "nosech" (tzn. profesionálních čichačích:)), nutném studiu atp.

20,30 - 0,00 - oslava otitulení (přišla celá komise!, odcházím dřív kvůli Studiu 6)

0,30 - čtu mail, co že to tlumočím a zkoumám, čím se taková Evropská rada dentistů zabývá (dentální turistika je zajímavé téma)

01,15 - 6,00 - konečně spánek!

6,50 - vyzvedává mě auto, veze na Kavčí hory

7, 50 - 10 min tlumočím nejvyššího evropského zubaře (který není moc vysoký, neb je portugalec)

8,30 - už zas doma, hyperaktivní myšohryz, peru peřiny, vyřizuju maily, udivuju spolubydlící

kolem poledne - vyřizuju pochůzky po městě

14, 15 - přicházím do Obecního domu, čeká mě hodinka průvodcování pro skupinu frantíků

(Dalším cílem bylo už pouze nedojet až do Varšavy ...)

Na pokraji smrti hladem, ...

...na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ...
ale stálo to za to!

Best regards
Mgr. Julika Pinguin

Postátnicová bouřka

Dnes bylo opravdu horko, a to nejen při tlumočnické notaci (témata domovy důchodců a "zelené karty" nejsou úplně můj šálek čaje) a v kabině (ochrana osobních údajů je též celkem nepříjemné téma), ale i všude venku. Úspěšné završení tlumočnické státnice bylo tedy víc než příjemně korunováno nefalšovanou bouřkou z vedra.
Seděla jsem doma na Břevnově na okením parapetu, koukala jak, slovy klasika, "elektřinu vyrábí konkurence" a na to jak některé dešťové kapky vůbec nepadají přímo k zemi a že v nabitém vzduchu spíš tančí, honí se a skotačí. Nádherný pohled. Co na tom, že člověk mokne a to i přesto, že je u sebe doma v kuchyni :).
Chcete něco vědět? Z dnešní státnice, stejně jako z dnešní bouřky, mám fakt radost!:)

"Diplomka je to velmi dobrá...

...ale zdá se mi, jako by měla trochu liščí stránkování."

"Oceňuji vysoký počet respondentů v experimentu i celou přípravu a průběh experimentu, včetně pilotní fáze."
Tak to vidíte, milí moji respondenti, netrápili jste se nadarmo!:)

Každopádně zásadní poselství je: "Přes uvedené drobné nedostatky konstatuji, že diplomová práce je zajímavým příspěvkem k analýze tlumočnického procesu. Práce splňuje požadavky kladené na diplomové práce v oboru translatologie, a proto navrhuji, aby byla přijata k obajobě."
Zdá se, že oponentka je smířlivější než školitelka, i takové věci se dějí:).

Můj nejnovější lexikální objev

"zzzz..."
(výslovnost zzz), citoslovce

vznik 1892, slovo onomatopoické
souvislý zvuk, lehké vibrace (bzučení hmyzu, chrápání, zvuk šlehnutí biče, atp.)

(zdroj: Le Petit Robert, překlad hesla: autorka)

Už mi to leze i ušima

WTO=OMC
WHO=OMS
OECD=OCDE
Společná evropská politika čehokoli
Je mi velkou ctí, že....

Acquis communautaire

Islámský není islamista

Můj předchůdce, protějšek, spolupanelista...
Komunisti, socialisti, revanšisti a spol.
Udržitelný rozvoj
Neudržitelná moč
Chřipka ptačí, prasečí, člověčí
Paroubkizace
Globalizace alias mondialisation

Prostě mítink, brífink, brejnvošink....

Uff! Nech tučňáka žít!

Svátek má: Osvobození od fašismu

(popřáli jste mu? aby nebylo smutné...)

Speakin´ for Canadian TV

Tak nevím, jestli ještě někdy na otázku: "Do you speak English?" hrdě odpovím: "Yes, sure."
Zcela nevinně jsem si seděla na vyhlídkové zídce na Hradčanském náměstí, kde všichni turisti obdivují pražské panoráma, a činila jsem taktéž v nastávajícím soumraku a drobném deštíku. Kochala jsem se myšlenkou, že už nemusím psát nic o intonaci natož o pauzách, když tu se ke mě přitočil pán s kamerou a výše zmíněným dotazem. Pak mi prozradil, že se teď v Praze koná summit Kanada-EU a že by kanadská television chtěla znát můj názor na tuto problematiku. Já jsem pánovi na oplátku prozradila, že jsem včera spadla ze suprasegmentálního Marsu a tudíž na tuto problematiku nemám názor pražádný neb o její existenci vůbec nevím.
Byl to zřejmě ostřílený harcovník neb se vůbec nenechal odradit, řek mi vo co go (možnosti práce pro kanaďany v EU a pro evropany v Kanadě) a pak že teda budu do kamery řikat ten názor.
Tak teda jo.
Rozsvítilo se světýlko a pak padl dotaz: "Co si myslíš o tom, že se Kanada podílí na vybíjení tuleních mláďat?" (Cože? Jaký babyseals?že by nějaký baby sale?Jo tak zabíjení malejch tuleňů...aha..no, je to nelidský, krutý, zbytečný...do pytle cože?)
"No a co říkáš na ten summit, myslíš že to je k něčemu dobrý?"(Jo, aha, tak to už vím, kde sem...OK, here we go..)
No, tak prej super a děsně dík, bylas báječná a ta první otázka, to je taková naše metoda, že aby ses hodila do klidu....Tak dobře, tak já teda nevím.
Za trest jsem ho zítra poslala na šlapadla a na pivo, ať si to tu ještě do pátka užije, že.

PS:Na můj naivní dotaz, jak poznal, že nejsem turista/cizinec, řekl, že potřeboval evropana:). Máme my to ale úzké horizonty na tom starém kontinentě:D.

Domácí pohodička

Tohle myslím dokonale vyjadřuje, jak se doma o mě pěkně starali poslední dny před odevzdáním. Počasí objednali, krmili mě, masírovali a oprašovali.
Kuju...:)

No, ano, přátelé!

Je to neuvěřitelné, ale dožili jste se toho!

Vytištěno, SVÁZÁNO, ODEVZDÁNO!!!!

(125 str. plus přílohy, zelené desky, stříbrné písmo....obhajoba 25.5. dopoledne)

Na závěr závěru bych chtěla uzavřít

Ano, přátelé, nerada bych to zakřikla (klepu na čelo jakožto spolehlivé dřevo), ale je to tady!
Jestli nezemřu na ozaření z monitoru či na otravu sušenkama, jestli mě paní školitelka ještě během následujícího týdne nezabije, jestli mi nevybuchne počítač a neshoří tiskárna, jestli nezruší Copy Generals a podobné vydřiduchy...........IF tohle všecko THAN 4.5.2009 do 13H už konečně ODEVZDÁM svou megaplkací DIPLOMOVOU PRÁCI!!!!!!!

PS: Tyhle obrázky tak strašně miluju, že jsem jich do své DP dala hned 27. Zítra se dozvím, jestli už paní školitelce nepřechází zrak. Tak mi, prosím, držte palce!

PPS: Milá paní profesorko, doufám, že nečtete můj blog!

PPPS: Kdyby se vám zdál název tohoto příspěvku nějak podezřele strukturně podobný názvu předchozího, přičtěte to, prosím, přehřátosti mého mozkového závitku.

Posedlá posezením na posedu

Všimli jste si, co tak často zdobí (někdy i zlobí) českou krajinu? Jsou to posedy a já je prostě miluju. Fascinuje mě ta rozmanitost, už jsem viděla posed na kolech (zřejmě nomádský import), s laminátovou střechou (asi vodácký atavismus) a naposledy dokonce s verandou (národ chatařů se nezapře)! Páni, tam se to lebedilo na sluníčku, málem jsem tam usnula (a na roztržený gatě ráda zapomenu)! :)

Výhled, pravda, není vždy zaručen, ale už jen ten pocit, že je člověk pár metrů nad zemí a tím pádem i pár metrů nad věcí, to mi stojí za to....

Pokaždý, když na nějaký lezu (což dělám skoro vždycky, když mám nějaký nadosah), tak si říkám "Jak je asi starý, jak je asi shnilý, ... jestlipak mě unese?"Zatím ještě nikdy žádný nezklamal, a proto přátelé říkám "Kam můžeš vylézt dnes, vylez teď hned!" :).

(Protože na své píditelské potulky nenosím fotoaparátus, musela jsem si jeden ilustrativní posed vygooglit a tenhle mi přišel úžasně "dramatický", tak snad mi toto zlodějství bude odpuštěno;))

Jarní prvotiny

"Je jaro, zapni si kšandy..." zpíval Pavel Dobeš, ale já mám jiné jarní počiny a mám z nich velkou radost.

• V sobotu jsem byla letos poprvé bruslit na Ladronce (a když si odmyslím následný rychlozánět spojivky a stejně rychlou inventuru atrofovaného svalstva, tak to bylo opravdu skvělé).
• Pořídila jsem si jarní utíkáček a teď v něm pobíhám po Praze, jde to skvěle.
• Vyrobila jsem kšiltovku bez kšiltu a vypadám teď prý "holandsky".

Ale dnes, dnes to bylo úplně nejvíc nejlepší!!! Měli jsme s mým fousatým rodičem první letošní ZMRZLINU!

(pozor, zcela neskrytá reklama- Ovocný světozor, příchuť HOŘKÁ ČOKOLÁDA...láska na první blíznutí, i když u mne, pravda, už od loňska;)... )

Pouvažuj

Zajímavých sociálních jevů, které je třeba zkoumat, je kolem nás spousta. Již jsme své bádací úsilí věnovali studiu loupání banánů, zacpávání uší, ochucování kaše či naprostému "gordickému uzlu"- je Jarek trenkař nebo slipař?
Mě ovšem od včerejška hlodá otázka nová: Co dělá snowboarďák, když není zima a sníh? Stane se z něj skejťák? Nebo něco horšího? A co na to Jan Tleskač?

Vláda bez vlády...s vládou... až naprší a uschne...až navěky

Myslím, že jsem tu snad nikdy nevytáhla politické téma, nemám na to křídla a přiznávám to.
Ale to, co se stalo v úterý, mne VÁŽNĚ NAŠTVALO!
Svině jedny svinutý, jsem znechucena, pohoršena, zhnusena!!!! Fuj na ně na všechny! Hlavně, že jeden druhýmu rozšlapou bábovičky a třetí na ně dělá dlouhej nos!!!!
To si děláte p..., ne?

První jarní bouřka

Nevím jak pro vás, ale pro mne je bouřka jev, který se dělá z vedra. Když už je vedro k udušení i těm nahoře, tak si prostě udělaj bouřku a je zas na chviličku pokoj, navíc ten vzdoušek!
Ale jak vznikají bouřky při teplotach mírně nad nulou, to teda nevím, a proto mne včerejší buřinka, spojená s efektními neóny a pršákem dost nadchla. Byla letošní první (aspoň pro mne)! :) Navíc to nebyl žádný lokální mrak, zachytili ji i v Nuslích!:)

Bodka Milana Lasicu

V zimnom období sa ľudí často zmocňuje depresia. Vidia všetko v čiernych farbách. Nečudo. Je stále pod mrakom, teplota okolo nuly, chystá sa pršať alebo snežiť, neviete presne, ako to dopadne, práve preto, že je okolo nuly, takže sa ani nemáte na čo tešiť, lebo sneženie by vás iste potešilo, ale dážď určite nie, nie je nič horšie, ako keď v zime začne pršať, to je priam odporné, hoci, medzi nami, ani sneženie nie je ktovieaká výhra, priznajme si to, zasneží, spočiatku to vyzerá dosť efektne, romantika, zima, spomienky na detstvo, Vianoce, sneh vŕzga pod nohami, ale v skutočnosti prd makový, o chvíľu je na uliciach čľapkanica, zničíte si topánky, hoci ste si kúpili zimné, drahé, odolné, ale hovno sú odolné, premočia sa za štvrť hodiny, a potom aby ste chodili v mokrých topánkach, nič horšie vás nemôže stretnúť, pretože najdôležitejšie v zime je mať v suchu nohy a keď ich máte premočené, telo sa neubráni, sople sa začnú rinúť z nosa, nedajbože máte aj zvýšenú teplotu, stačí takých tridsaťsedem osem a potíte sa ako somár v kufri, najradšej by ste zaliezli niekam do postele, ale nemôžete, pretože musíte ísť do roboty, lebo keby ste nešli, museli by ste ísť k lekárovi a sedieť tam niekde v čakárni pol dňa, aby vám potom predpísal aspirín a povedal, že nemáte chodiť medzi ľudí, to si môžete predpísať aj sami, nakoniec, medzi ľudí by ste najradšej nechodili ani keď ste zdraví, lebo ľudia vás v podstate serú, neviem, kto povedal tú kravinu, že človek je tvor spoločenský, naopak, človek má čo robiť, aby mohol komunikovať s inými ľuďmi, čo to dá námahy, koľko odriekania, lebo ľudia sú svine, ľudia sa delia na veľké svine a ešte väčšie a nikdy neviete na ktorú skupinu práve natrafíte, hoci v podstate je to úplne jedno, najlepšie by bolo nevychádzať z domu, lenže aj doma je pekná otrava, to je tiež pekná kravina, že rodina je základ spoločnosti, ďakujem pekne za takú spoločnosť, ktorej základom je rodina, veď vieme, ako to v rodinách vyzerá, každý hrabe pod seba, na nikoho sa nedá spoľahnúť a niekedy je aj chladnička celkom prázdna, takže ak toto má byť základ spoločnosti, tak sa nečudujme, že sú ľudia takí nasratí, chudáci gayovia, myslia si, že v tom ich vytúženom registrovanom partnerstve to bude iné, nebude, bude to také isté, akurát, že ti nepolezie na nervy žena, ale muž, ale na to, aby ti liezol na nervy muž, nepotrebuješ registrované partnerstvo, stačí chodiť do roboty, tam ti aj tak lezú na nervy všetci, kurva, keby aspoň zasvietilo slnko, ale ani to zimné slnko nestojí za veľa, kašlem na všetko, idem si šľahnúť pol fľaše borovičky a ráno mi bude ešte horšie. Toto je tá vaša demokracia?

NY photos

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/NY?feat=directlink

http://www.facebook.com/album.php?page=3&aid=2020168&l=8c2c0dc6fb&id=1157124925

http://www.facebook.com/album.php?page=2&aid=2020182&l=e18fd51f65&id=1157124925

Za Velkou louži co by plastovým kelímkem dohodil

Moje cesta za Velkou louži mne začala bavit už na letišti v Amsterdamu (to pražský mě ještě nebavilo, páč ho znám a taky se mi chtělo dost spát, takle po ránu), ale fascinovat mne začala od chvíle, kdy mi bylo naservírováno asi druhé jídlo. Od té chvíle jsem si totiž začala psát všecky obaly, kelímky a ubrousky, které jsem za svůj celkem asi 9 hodinový let (nakonec jsem přidala i let z Prahy do Amstru) použila. Přátelé, posuďte sami (přiznávám, že mne to totálně dostalo, stydím se a chystám se teď žít opravdu co nejbezobalověji).

-obal od sladké a slané sušenky
-termokelímek od capuccina
-plastový kelímek (od vody)
-obal od pražených mandlí + ubrousek
-nahřátý vlhčený ubrousek
-kelímek (od vody, chtěla jsem použít ten předchozí, ale praskl mi)
-plastové vaničky od jídla + kartonová krabička na vaničky
-igelitový sáček na příbor (příbor naštěstí a kupodivu kovový) + ubrousek
-plastový kelímek (od kafe) + plastová lžička + obálek od smetánky
-kelímek od zmrzliny + dřívko + ubrousek
-plastový kelímek s igelitovým víčkem (od vody, naprosto zhovadilý způsob balení vody, má to 2 dcl!!!)
-igelitový obal + kartonová krabička (od jídlla) + ubrousek
-plastový kelímek (od čaje) + plastová lžička + obálek od smetánky

Když si představím, že tohle a nebo ještě o něco víc než tohle měl každý na palubě toho velikánského Boeingu, a že takových jich lítá spousta, tak je mi dost nevalně a myslím na ostrovy z igelitových tašek, které se již teď nacházejí na dně našich oceánů. Achjo.

Papejry

K narozeninám jsem jich dostala spoustu! (A to jsem si o ně ani nenapsala sv. Valentýnovi!)
Potvrzení o studiu a v zápětí žádost o přerušení studia, dva dopisy s červeným pruhem (můžu se cítit důležitá, že si dopisuju se samotným panem dědkanem), žádost o OPENCARD, žádost o pasport s biometrickými údaji, jednotný registrační formulář (musím uznat, že ten papejrování výrazně omezuje...díky bohu za něj!!!) a jako bonus sprška mailů a telefonátů. Jo jo, jdou po mě jdou (naposledy dneska "soudružka Zubatá" ze sociálky), už mne mají a od teď už mne budou jen a jen vysávat.
HAPPY BIRTHDAY, dear Pinguin!

(Ale má to i jeden světlý bod, na MÚ Prahy 1 mají prima paternostery, ještě stále funkční!!!!)

Kfé

Jakožto známá milovnice kávy a frankofonní posměváček nemohu nepublikovat toto:
http://www.youtube.com/watch?v=-UsR9Ap41R8

(má to i titulky v AJ, abyste neřekli)

Agentury jsou divná zvířena

Musím říct, že mne nepřestávají fascinovat. Od pondělka kroutím hlavou tak, že už si ji asi za chvíli úplně ukroutím.
Nejdřív jsem postupně obesílala překladatelské agentury, vnucovala jim své CV a ony mne buď odmítaly, ignorovaly nebo aspoň naštvávaly.
Do jedné agentury jsem se dokonce nevnucovala samovolně, ale na jejich inzerát, kde hledali "interního korektora/překladatele s AJ a/nebo FJ". No a právě tahle agentura mě nakonec přijala, ale ne jako interního korektora/překladatele z FJ, ale jako externího překladatele z AJ (na základě zkušebního překladu, který jsem měla "zkusit, kdyby se mi chtělo".). To mi prozradili v pondělí odpoledne a v úterý po obědě už mi volali, že by měli zakázku.
Další překvápko přišlo dnes, když mi volali z jiné agentury, že by pořebovali přeložit předmluvu k učebnici pro děti, z AJ do portugalštiny. Nejdřív jsem se chabě bránila, ale pak jsem byla přemluvena, že je to primitivní, což skutečně je. Ale uznejte sami, není praštěný překládat v Česku z AJ do portugalštiny dětskou učebnici japonské hiragany?
Tak dobře, tak já teda nevím.

MONDAY!

Dnes si mne Pondělí opravdu vychutnalo.

Měla jsem budík na půl 7, že půjdu plavat, protože jsou v bazénu jen 6-8 a já moc toužím vyzkoušet nový plovací úbor. Budík zazvonil, já ho vypla, chystala jsem se vstát a nechápu jak se to stalo, ale při tom chystání se najednou opět probudím a na hodinách je za 12 celá. Vyskočím z postele, bleskově sbalim a oblíknu se, ani nejdu na WC (to maj v bazénu přece taky) a běžím na Strahov. Naklušu ke kase, ověřuju na hodinách, jestli to ještě do těch 8 doplavu...paní se na mne vědoucně usmívá...a já pomalu začínám chápat, co ji tak baví....ono totiž není 7 a kousíček ale 8 PRYČ! Merde! v duchu souhlasím s Garfieldem!

Reforma zdravotnictví

"Koukej, zrovna tady: prohlašuje, že léčení lidí je neefektviní. Lidi je výhodnější zabíjet než léčit, protože je velmi obtížné někoho úplně vyléčit, zatímco každého lze s vynaložením poměrně malé námahy dokonale zabít, čímž se zároveň odstraní veškerá rizika dalšího onemocnění."

(Karel Michal, Mrtvá kočka, In: Bubáci pro všední den)

Finanční krize

Finanční krize zdá se zasáhla též můj finanční ústav, neb kromě standartního okrádání, na které jsem již zvyklá, přibylo jedno obzvláště zákeřné. Byla mi započtena platba kartou, kterou jsem uskutečnila v rámci vánočních nákupů darů, a to hned dvakrát, asi abych si to fakt užila. Nicméně kulišárna nebyla dokonalá a to natolik, že neunikla ani mému neprotřelému oku. Tato předvánoční platba mi totiž byla poprvé zaúčtována 12.1.2009 a podruhé 27.1.2009...a právě tohle byl jak říká Jarek "brekpoint", protože já si toho moc nepamatuju, ale že jsem včera nebyla v RockPointu vím zcela jistě.
To je tedy pěkné, takže nespravedlnost je odhalena a co teď s ní, že. A to vůbec není jisté, protože moje bankovní paní přiznala dvojitou platbu, ale řekla, že musíme počkat na příští výpis, a JESTLI to na něm bude, tak podáme reklamaci. Nezbývá než doufat, že to do půlky února nějaký zákeřný krizový šotek nesmaže.

Chlubím se cizím peřím

Tak tohle je můj synovec. Narodil se doma v Nuslích, 15.1.2009 ve 23,15. Jmenuje se Vojta a má špičatý ouška a ustaraný čelo. Byla jsem první, kdo ho (kromě rodičů, vlastní sestřičky a porodní báby) viděl...Ooo áno, jsem pyšná (teď už dvojnásobná) tetička:).

Před oponou za oponou tlumok nesmí stát

Člověk by si v pondělí neměl myslet, že ví, co bude během týdne dělat. Nebo aspoň já už si to radši nebudu myslet, protože jak se zdá tlumok neví dne ani hodiny,možná že ani minuty ne, kdy se něco semele:).
V úterý si tak v poklidu po snídani začínám číst cosi na DP, když najednou telefon, známá z FrInstu, jestli bych nemohla v ÚT a STŘ tlumočit. Na můj dotaz "v kolik" přišla odpověď "noo, teď". Ještě jsem nepřesvědčivě argumentovala, že "já jsem ale v pyžamu", ale ani to nepomohlo: "takže mohla bys?". To víte, že jsem mohla. Když vás někdo v podstatě prosí, abyste se uráčili přijít tlumočit do Stavovského divadla, protože se tam chystá představení Comedie Française, nějaká kina, bazény ba dokonce DP jdou stranou.
Nakonec se z toho vyklubaly 3 celé dny, ale stálo to za to.
Teď už vím, co jsou to šály, kočky, tahy, sprcha, žirafa a pracák a dokonce to umím říct i francouzsky. Vím taky, že reflektor dvoukilo váží mnohem víc než dvě kila. Udělala jsem si výlet do provaziště (ve výšce 12m, výtahem-krabičkou, kam se stěží vejdou 2 lidi) a do světelné režie, měla zásadní pidiúkol během představení, popíjela čajík v maskérně, potykala si s jedním panem hercem a pochopila, že nejvíc v rukavičkách je třeba jednat s kulisákama (stejně ale i kdybyste se přetrhli, budete je vždycky děsně obtěžovat). Dokonce už teď trefím z jeviště do hlediště a to není tak jednoduché, jak by si obyčejný divák mohl myslet!
Zkrátka, bylo to skvělé a snad už jsem to i víceméně dospala:).

(Pa)Věda

Vždycky jsem si myslela, že vědci jsou děsně seriózní, ba dokonce suší tvorové. Z toho pro mne vyplýval dojem, že vědecký článek je též velice seriózní a výzkumy nabitý text. Ovšem, čím víc se tím probírám, tím víc o tom pochybuju. Někdy je to i zábavné!

"Many practitioners reject the idea of scientific research on translation and interpretation: some fear these disciplines may lose the aura of mystery surrounding their profession if dissected under a microscope; others do not believe science can shed much light on the processes and interactions involved; whereas others appear to fear that their intuitive theories and position in academia, or even that their social status may be threatened by scientific studies on I/T."

"That interpretation has an intonation all its own is intuitively apparent to anyone using this medium. ...The fact that intonation may affect meaning and perception is reffered to extensively in the literature. The present study, however limited in scope, does indicate that in the case of interpretation this is indeed the case."

A teprve teď nejspíš začínám chápat význam rčení "objevit Ameriku"v jeho plné šíři. ;)

Vivat Klub českých turistů

Že máme v Česku nadstandartně dobré turistické značení si uvědomuju obzvláště tvrdě, když se pokouším potulovat po stezičkách cizozemských. Ale přátelé, nenechte se ukolébat, domácí značení umí být též velmi záludné! (Zvláště pro osoby jako jsem já, které jsou schopny pobaveně
fotit odbočku a pak elegantně pokračovat rovně ;).)