Cestovní horečka

Už se mne pár dní drží, i když jen tak nenápadně a jakoby z povzdálí. Ale je tam, mrška jedna.
Podsouvá mi pocit, že v den pozdně večerního odjezdu by se člověk neměl rozptylovat podružnostmi jako je práce, škola atp. Naopak, měl by se strašně moc chystat, balit, pobíhat, plánovat, ztrácet věci, hledat věci, nacházet věci, zakopávat o věci....zkrátka plašit a těšit se.
No, uvidíme, co mne zítra čeká. Držte mi palce;).

Vzkazy

Vyrostla jsem v rodině, kde je hlavním informačním zdrojem lednička. Teď nemám na mysli její obsah (i když jeho zásadní význam nepopírám), ale její dveře. Co není napsáno na malém papírku a přimagnetkováno na lednici, jako by nebylo. Respektive se o tom nebude vědět. Alespoň většinou ne.
O to větší byl můj kulturní šok, když jsem se před rokem nastěhovala na privát, kde má lednička dřevěné dveře a tudíž na ní NELZE NIC PŘIMAGNETKOVAT!!!
Ale našla se náhrada. Na privátě bydlíme sice 4, a to v jednom bytě, ale stejně jsme schopný se klidně i několik dní míjet. A tak si píšem vzkazy. Vážné i ftipné, důležité i blbostě, na menší i větší cáry papíru. Většinou takové depeše nacházím na svém psacím stole. Ty kolektivnější bývají na stole v kuchyni. Když už spím, najdu třeba vzkaz ráno na podlaze před dveřmi do mého pokoje. Nedávno jsem dokonce našla vzkaz v podobě dvou čokládových bonbónů na botách v botníku. Ale jeden vzkaz mne fakt dostal. Tak trochu jsem ho očekávala, a tak když jsem ráno otevřela dveře a na podlaze nic neleželo, byla jsem trošičku zklamaná. O to lepší pak bylo překvápko, když jsem dotyčný mesidž našla v lednici! V doprovodu kousku čokolády!
Kde asi bude příště?

Japonský plakát

Po dlouhé době jsem byla na výstavě. Byl to takový momentální nápad, ale nelitovala jsem.
Šla jsem na výstavu "Současný japonský plakát" v Uměleckoprůmyslovém muzeu a byla jsem nadšena. Plakáty byly pěkný a některý byly úplně nejvíc nejlepší, ale úplně nejvíc se mi líbila interaktivnost celýho podniku. Hned u dveří na člověka čekají takový jakoby krasohledy, jen bez těch přesýpacích sklíček, kterýma si můžete výstavu prohlížet, když vás omrzí klasický pohled na věc. Pak jsou tam takový docela veliký krychličky, ze kterých si můžete poskládat 6 plakátů, který jsou tam i vystavený vcelku. (Já jsem poskládala takový dřevěný pantofle) A zlatý hřeb je takové minipískovišťátko na stole, s několika kameny a dřevěnými hrabičkami. Každý si ho může na moment (do chvíle než přijde jiný hračička) přetvořit ku obrazu svému.
Běžte si taky pohrát. Výstava trvá do 8. května 2007, takže na to máte ještě hafo času. :)

Pršelo mi voňavě

Po dlouhé době pršelo. Na rozpálené chodníky betonové džungle. Jedna z nejkrásnějších vůní, co znám.

Let´s change

I like it :

" A line is a dote that went for a walk."

" L´amour est une toute petite chose avec des conséquences épouvantables."

" Plány jsou pro ty, co neuměj žít okamžikama."

" Pés na terra, cabeça no ar." (E muitas veses é ao contrário também!:)

Umím číst, ...

... ale někdy toho lituju. Naposledy to bylo asi před dvěma dny, když jsem si krátce po sobě přečetla složení jednoho jásavě barevného nápoje a žvýkaček chutnajících jako ústní voda.
No schválně, jestli vás to zaujme (nebo možná i vyděsí) stejně jako mne.

předmět doličný A:
glycerolester borovicové pryskyřice
škrobový oktenyl jantaran sodný
karboxymethylcelulosa
guma guar
šťáva z aronie
barviva: červeň Allura AC a brilantní modř FCF
(pak už se nedivím, že se to nemá vystavovat přímému slunečnímu světlu, třeba by to vybuchlo nebo tak něco)

předmět doličný B:
zvlhčovadlo glycerol
zahušťovadlo arabská guma
leštící látka uhličitan vápenatý
leštící látka karnaubský vosk
antioxidant bha (tady už chybí snad jedině antioxidant fň)
(+ Vás výrobce upozorní, že nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky.)

Dobrou chuť!

Jsem kriminální živel

Ale jsem v tom nevinně.
Dnes večer jsme si s mojí spolubydlící Mackou domluvily sraz na lavičce u hřiště u nás na Čerňáku, že si dáme zdravotní ajurvédské cigárko Nirdosh a jen tak chvíli posedíme. Jako správné venkovní poflakovačky jsme si sedly na opěradlo lavičky a večerní pohoda neměla chybu. Když tu se vynořili dva muži zákona (rozuměj: dva městský policajti) a požadovali občanku. Nejprve nám to přišlo zábavné a říkaly jsme si, že mají zřejmě nějaké kvóty na počet legitimovaných osob za den a že to prostě ještě dneska nestihli naplnit, ale pak nám přeci jen trochu sklaplo. A to ve chvíli, kdy nám ti dobří mužové sdělili, že seděti na opěradle je přísně zakázáno a že jim někdo volal a prásknul na nás, že tu ničíme obecní majetek. Na to my jsme řekly, že jasně a že už jsme stejně v podstatě na odchodu, takže ten majetek v dohledné době ničit přestaneme, ale když se na nás zamračili ještě víc a pohrozili pokutou "až tisíc korun", tak jsme urychleně sesedly.
Jeden ze strážníků také důkladně prozkoumal můj občanský průkaz, baterčičkou mi pečlivě posvítil do očí (zřejmě aby se ujistil, že jsem to opravdu já, i když si myslím, že na občance vypadám přeci jen o něco jinak, než když jsem oslněna ostrým světlem halogenky), prověřil zda jsem slečna či paní a nevěřil mi, že jsem ročník 83, protože to je on také. Budiž mi potěchou, že si myslel, že jsem mladší:) (mimochodem on zas vypadal starší :P).
Zkrátka, byl to opravdu zážitek. Jen by mne zajímalo, co je to za člověka, co takle ve středu kolem půl 10 večer kouká z okna a ještě mu stojí za to zavolat policajty na dvě holky, které zcela nevinně sedí na lavičce a pokuřují. Nepochopím.