Amusement sonore

J' ai acheté une blouse rigolo.
Pour un prix ridicule.
Et ça m' a fair rire.

(Toto je jubilejni 100. spot meho blotchequ, tak snad omluvite, ze je ponekud soukromejsi ;).)

Jeptiska a rozvedeny

Byli osameli. V barevnem davu, kde jim nikdo nerozumnela ani nenaslouchal. Kazdy v opacnem rohu, stezi na sebe dohledli. Ale vedeli o sobe. Tak tomu bylo den co den, jen Buh vi jak vlastne dlouho. Az jednoho dne, dilem stastne nahody ci snad Prozretelnosti, bylo jim dano, aby se setkali. Jejich minulost jiz nebyla vubec dulezita. Bok po boku, temer se dotykali, konecne spolu, na spolecnem ... papirovem tacku.

Ano, vazeni pratele, takhle se tu totiz jmenuji zakusky. ;)

Navsteva druha, hradecka cili dovozni

Svata trojice RUM dorazila na cas a naprosto vporadku, vzdor vsem stavkujicim zabozroutum. Dovezla neuveritelne mnozstvi pozivatin, castecne zpusobeneho moji rodinou, a svatecnich daru.
Krom klasickych navstevnich cinnosti (povidani, prochazkovani, navstevovani ruznych mene ci vice dulezitych pametihodnosti, fotografovani, mlsani, ...) doslo i na nekolik inovaci: nocni vyhled z vrsku mrakodrapu Monparnasse (blikajici Eiffelka a spousta dalsich svetylek), objev obskurni kavarny, kde maji i nekolik druhu caje, kde se nekouri, obsluhuji tam dva podivni pani neurciteho veku a jejiz nazev jsme spolecnymi silami prelozily jako "Hovorna u holubniku", zvracejici pan v nacpanem metru a nasledne prani a myti ruznych casti odevu (o pripadne detaily se obratte na Misinu, ta to mela z prvni pusy), nakup temer stejnych kabatu (neni to nejaka nemoc, kupovat si vzdycky kabat s nekym do dvojice?) a prima bundy, na ktere si muzete udelat uzel na kapuci a ktera se hodila driv nez by si kdo myslel.
Proste zase to uteklo strasne rychle, zase jsem byla strasne unavena, ale, uz zase, to bylo desne fajn!;)

Zobali Frantici, zobali, igelitove obaly

Francouzi jsou obalovi maniaci.
Kdyz si koupim balicek mych oblibenych susenek, dostanu dva aluminiove pytlicky po 6 susenkach v papirove krabicce. A kdyz mate stesti, a treba kupujete nejake drazsi susenky, budou ty pytlicky ve vanicce a pak teprv v krabicce! Pripomina mi to stare zname "domecek, v domecku stolecek, na stolecku misticka a na misticce rybicka".
Kdyz jsem si v pekarne koupila pul bagety a croissant, dostala jsem bagetu v papirovem sacku, croissant zabaleny do kousku papiru a kdyz mi to pani vsecko dala do igelitcicky, tak uz jsem to nevydrzela a rekla ji, ze tasku nepotrebuju. Rekla, ze nema problem, ale ze ji to vubec nenapadlo, pac "je to tak vzacne"!
Tohle baleni obalu do obalu, jeste k tomu asi tak na 5 minut, protoze jsem to samozrejme chtela hned snist, a bez moznosti trideni me fakt nici. Pripadam si jako kdybych se vratila na stromy. Vzdyt v nasi rodine uz tridime odpad snad vic nez 10 let! C' est frustrant, ça!

Postovni tyden

Prvni pohled, ktery mi sem poslala maminka mi nikdy neprisel.
Dalsi posta chodila podivne, zpozdene atp.
Tim spis mne desne bavi tento tyden.
V pondeli mi prisel dlouho ocekavany pohled od maminky (obrazek meho oblibeneho prastareho kostelicka v HK).
V utery mi prisel muj "passe Navigo". To je superultramoderni cipova karta na mhd. Udelali mi ji zdarma a musela jsem pro to udelat jen to, ze jsem se nechala vyfotit u zdi jedne stanic metra. Vtipna na ty karte je hlavne moje fotka. Dobre, ta je vtipna (i horsi veci nez vtipna) casto. Ale tadle je bozi a prekonava tu pidifotku co mame naskenovanou na obcance. Vsude se zduraznuje, jak je karta neprenosna a jak na ni clovek musi byt dobre vyfocenej a nesmi mit nic na hlave a blabla. No, a dostavame se k jadru pudla, na moji karte je v podstate cerny ctverecek, na kterem byste po par minutach asi odhalili siluetu obliceje! Konecne jedna dokladova fotka, ktera se mi libi! (musim priznat, ze kdyz jsem ji poprve uvidela, normalne jsem vyprskla smichy!)
Ve stredu jsem obdrzela podivne naditou obalku z Prahy. Pismo jsem neidentifikovala, a tak jsem fakt vubec netusila, co to je. O to bylo rozbalovani lepsi. Byl to kratoucky pozdrav od Jany ze skoly (fakt jen asi 5 slov) a byly k nemu pribaleny 2 minitatranky! Genialni! (hned jsem jednu slupla;). )
Dnes jeste nevim, ale uz rano to zacalo dobre, protoze mne muj cesky operator privital ve Francii! To je ale bystry pan, coz?
Jen houst!

Pro zmenu stavka

VAROVANI: tento text bude spise francouzsky, agresivni a vulgarni. Zkratka: UPRIMNOU SOUSTRAST!

Putain! C' est quoi ce bordel de grève! ça me fais chier! J' ai une sacrée otite et je ne veux pas me promenner toute la journée à cause de tous ces crétins de la RATP! Ce sont que des connards, là! Merde!

Doufam, ze jemnejsi duse proste neumi francouzsky.

Jak jsem nechtela jit k doktorovi

V utery mne zacalo bolet v uchu.
Nejdriv jsem si rekla, ze se mi to zda. Pak ze se mi to nezda, ale ze to urcite bude jen chvilkovy. Pak ze to asi nebude chvilkovy, ale ze zkusime Ibalgin, homeopatika a hlavne lenoseni v postylce. Dalsi napad byl, ucho si zahrat (ne, opravdu ne uriznout), pac to je prijemny na vsecky bolesti, ale nechtela jsem ho namacet, tak jsem mela genialni napad ohrat si uterku v mikrovlnce. Poprve to fungovalo skvele, ale po druhe uz uplne nedopadl timing, takze je ted uterka pomerne fatalne batikovana, dalo by se dokonce rici perforovana. Nastesti moc nekourila, tak se nespustil alarm. Pak uz jsem sla radsi spat, protoze pry rano moudrejsi vecera. No, neplati to nutne vzdycky. Vydrzela jsem do obeda (svou teduzasivaznechorobu jsem vyuzila jako zaminku pro nejiti do skoly) a pak se hrdinne rozhodla jit k docteurovi.
Ve Francii to neni tak jak u nas, ze kdyz vam neco je mimo vase mesto, jdete proste na pohotovost. Tady musite jit k obvodakovi a on vas proste vezme, ale lepsi je mu brnknout, jestli ma cas a jestli tam vubec je, a tak. Ale pak si stejne musite pockat. Na recepci mi dali jakysi seznam nejblizsich felcaru, z toho tri uplne ti nejblizsi byli zatrzeni zvyraznovacem; Tak jsem sla volat. Ok, 2 ze 3 zviraznenych jsou rentgen, to jsem nechtela, tak jsem zavolala nezatrzenemu, ktery se zato nachazel v ulici, o ktere jsem vedela, kde je. (Velke plus, kdyz vase ctvrt uz neni na planu centralni Parize.) Stastne jsem tam dosla, probojovala se barierou zvonku a tlacitek do prvniho patra, kde jsem nasla spoustu neoznacenych dveri a cekarnu.Mi spolutrpitele mi vysvetlili, ze mam proste pockat. V telefonu jsem mluvila s pani doktorkou, ale nakonec jsem se po asi 40min cekani spokojila s vesele vypadajicim panem doktorem v hnedem saku. Ale tim me sympatie k nemu skoncily, protoze se mne na zaklade meho jmena zeptal jestli jsem Ruska (trimaje mou karticku s napisem CZ), pak proc nemam vlasy a jestli uz je to dlouho (kdyz jsem mu rekla, ze to nema nic spolecnyho s uchem, tak rek, ze to ne, ale ze uz se mne na to urcite ptali mnohokrat-NO A CO?). Pak uz se mne ptal jen jestli mam kasel a rymu a konecne prijal me sdeleni, ze mne fakt jen boli v uchu. Nakonec mi vitezoslavne sdelil, ze mam "otite" (zanet ucha), cehoz jsem se obavala, a napsal mi antibiotika a jeste cosi za podobnym ucelem. Cely ten spektakl i s lekarnou (kde mne dost nadchli, pac mi nabidli levnejsi variantu predepsanych dryaku a vubec se nexichtili, prestoze jsem v tu chvili byla dost mimo) me stal 60 euro (neco mi snad proplati me mistni pojisteni), coz jsem se rozhodla vykompenzovat kavickou.;) Nicmene jsem dnes rano mela k snidani 6 pilulek a premyslela, jestli mam jeste neco jist, abych se nahodou neprejedla.;)
Hajhou.

Navsteva prvni, gurmanska

V patek odpoledne se s pomoci snad vsech dopravnich prostredku, krom lodi, dostavilo na Porte de Versailles antidepresivni zachranne komando MaMa. Bylo privitano bagetou bez soli, ale zato s usmevem, a ubytovano v 3*hotelu. A dale uz byla jen sama kaficka, dobrutky, prochazkove bloudeni, fotografovani drobnosti, krajinek i pozadi, diskuzi akademickych, prihlouplych i zcela holcicich, ....
Jsem z vas strasne unavena, ale bylo to bozi a navic se po dnesku zda, ze to melo i pozitivni vliv na mou tlumocnickou notaci, no co vic si prat? Snad jen, abyste byly Nonsmokin', ale clovek nemuze mit vse, ze.

Taky je vas operator ftipny sympatak?

Me posila smsky!
Posledni tri nebyly nic moc:
"Vas kredit uz je jen 30c."
"Vas kredit uz je jen 20c."
"Vas kredit je 0 euro."
Ale ta, co prisla pak, me fakt pobavila.

"Pensez à acheter une baguette, à vous lavez les dents, à ne pas vous coucher trop tard et à appeller 224pour recharger votre compte."
("Nezapomente si koupit bagetu, vycistit zuby, jit brzo spat a zavolat na 224 a dobit si kredit.")

Dost me zaujalo poradi zminovanych veci. Ze je bageta dulezita mi bylo jasny odjakziva, ale ze tak moc? ;)

Spinave pradlo se ma prat doma

To je sice pekna zasada, ale co delat, kdyz nejste zrovna vylozene doma a navic nemate ani pracku a cpat dziny do umyvadla znamena hrozive zaplavy v koupelne, ne-li v celem byte?
Jedinym resenim bylo pekne si sbalit svuj kopecek spiny (i kdyz nejsem teticka z Ciny) a jit do verejne pradelny. Docela jsem na to byla zvedava, protoze to znam jen z americkych sladaku a tesila jsem se, ze si to vyzkousim nazivo.
Je to sveho druhu maly IQ test. Musite si precist navod, poridit davku praciho prasku v prilehlem automatu na praci prasek, napchat pradlo do pracky a nasypat prasek do spravneho otvoru, peclive zavrit (to je infoservis, coz?;) ) a pak dojit k "centrale", kde se musi namackat spravne cislo pracky a zaplatit. Pak uz jen musite pockat tak 45min (coz mne prijemne prekvapilo) a je to.
Ja jsem to vsecko absolvovala za bedliveho dozoru sympaticke tehotne cernosky v dzinsovych laclacich. Dotazovala se jestli uz jsem udelala to a jestli ono, az jsem si rikala, jestli to vubec nekdy uvedu do provozu :). Musela si myslet, ze jsem peknej exot. Zvlast, kdyz jsem si v prubehu prani necetla reklamni casopis, ale Le Monde a jeste si u toho cvicila tlumocnicke klikihaky a po doprani jsem pradlo misto do susicky nacpala do batohu.
Usetreny euro raci vlozim do kavicky, znate mne;).

Tlumoceni na radnici

Asi pred tydnem jsem odmitla tlumocit svatbu Nigerijce a Cesky, protoze v tom mela byt i AJ a ja si nejsem dost jista. Par dnu na to mi prisla sms s telefonnim cislem s tim, ze tam mam zavolat v AJ, ze pan se zeni 2. listopadu a ze je to FJ-CJ. A nikdo se neptal, jestli chci nebo nechci:).
A tak jsem tam zavolala a slibila, ze budu 2.listopadu ve 14 hodin pred radnici v Montreuil. Ale to byly veskere informace, ktere jsem dostala. No co, aspon jsem se nestresovala. O cem nic nevis, o tom nepremyslis. Pak prisel den D, mensi hledacka pred vchodem a stastne shledani. Uvnitr jsem pomalu zacinala chapat, o co ze tu vlastne jde. Prisla jsem tlumocit predsvatebni pohovor, ktery predchazi rozhodnuti, jestli je urad vubec odda ci nikoliv. Byl to vlastne takovy vyslech. Nejdriv on pak ona. Kazdy zvlast a pak se zrejme porovnava, jestli vypovidali shodne. Dotazy typu kde a kde jste se seznamili, jak vidite spolecnou budoucnost, etc. Podivne uz po strance obsahove, ale pro mne byla zajimavejsi stranka lingvisticka. Navzdory tvrzeni v sms umel Nigerijec pouze anglicky, a to podstatne hur nez ja. Takze jsem tlumocila nejprve mezi AJ a FJ (s tim, ze pani urednice umi AJ, ale podle zakona ona musi mluvit FJ a musi u toho byt tlumocnik, tedy ja) a pak mezi CJ a FJ. Behem pohovoru vyslo najevo, ze Nigerijec je sice sympatak, ale na uzemi Francie je nelegalne, a slecna je sice romanticka, ale dovedela se to az ode mne. Presto se chteji vzit, protoze se poznali pod Eiffelovkou, maji se radi a je to prece krasne vzit se ve Francii.
Tak nevim. Bud jsou oba ducha mdleho, nebo jsou tak desne zamilovany ze je vsecko jedno (i to, ze slecna neumi skoro vubec AJ a pan skoro skoro vubec) a nebo je to proste habadura. Kazdopadne jsem odtamtud odesla po 1.5 h trojite lingvogymnastiky a naprosto mimo. Z unavy i z tech lidi.
Jo, tlumoceni je fakt zajimava profese.