Kozačky, kůzlačky, kozičky,....

Naposledy jsem měla kozačky, když mi bylo tak 10. Nosila jsem k nim kamaše (červený a bílý), který kousaly. Od tý doby jsem si postupně myslela, že jsou to úplně nesmyslný boty, že se na mě nehoděj...že do nich mám moc tlustý lýtka...že možná nemám až tak tlustý lýtka, ale že žádný hezký nemaj...že bych doprčic fakt nějaký chtěla, ale žádný hezký nemaj...že hezký maj, ale tolik peněz jim za ně rozhodně nedám...

Letos jsem absolvovala několik kratších očumovacích seancí a jednu skutečně náročnou celonedělní sháněcí akci, která vedla k rozhodnutí, že přece žádný kozačky nepotřebuju...

No a včera, poté co jsem z potřeby být děsně sejriózní chodila půl dne v lodičkách ve sněhu, jsem omylem vystoupila z tramvaje o zastávku pozdějc a vlezla do úplně obyč obchůdku u nás na Vinohradech a...odešla z něj v kozačkách! Nádherná změna! Hurááá!

Nejlepší věci člověk najde, když je vlastně nehledá.:)

(Ilustrační foto je mírně matoucí, páč ty kozačky jsou sestry, ale neodolala jsem.:)...koneckonců, ty byly taky dost těžce vysháněný.)

Akantopygový lůmek

Jsem postižená svým filologickým vzděláním. Vím to a stejně bych to nemohla tajit, protože nedokážu ovládnout své nadšení, když například potkám nějaké obskurní slovo nebo slovní spojení. Tohle na mě čekalo na tabuli naučné stezky u Koněpruských jeskyní a nadchlo mě tak, že jsem si ho dokonce poznamenala. Pravda, muselo si nějaký čas počkat, než se mu budu věnovat tak, jak si jeho tajuplnost zaslouží...

Akantopygový
spíš zklamání...google vyšťáral pár odkazů, všecky nějakým způsobem spojené s geologickou charakteristikou Koněpruských jeskyní, kdo by to byl řekl.:); slovník cizích slov je o něco zajímavější, zná akantit (vzácný jednoklonný nerost černé barvy, modifikace sirníku stříbrného, s krystaly podobnými trnům n. jehlicím), jenže přídavné jméno je správně akantitový...ale stejně se přikláním spíš k teorii, že geologové neumí správně tvořit přídavná jména, než že by měli na mysli akant (rostlina rodu Acanthis s růžicemi ostrých listů, s velkými bílými n. namodralými květy...) ...o slově pygový můj slovník diplomaticky mlčí:).

Lůmek
V tom všem slovníkově akademickém hledání přišel nečekaně samovolně moment prozření...lůmek je přeci malý lom! Tomu teda říkám aha moment!

A tak jsem došla k závěru, že krásně obskurní slova je lepší nadšeně obdivovat a představovat si, co by asi tak mohla znamenat, než akademicky pitvat a zjišťovat, co skutečně znamenají.

Nelíbí se mi náš nový pomník

Nemám ráda většinu pomníků. Ne snad, že bych je považovala za nesmyslné, ale tak nějak pro jejich obvyklou pomníkovitost. Ten nový v HK není výjimka.

Je to pomník Františku Ulrychovi, který našemu městu úspěšně starostoval celých 35 let! Takový člověk si jistě krom náměstí zaslouží i pomník, ale zajímalo by mne, zda by sám oslavovaný muž chtěl být vytesán sice z diuritu, ale způsobem připomínajícím spíše práci betonářovu, mít šlinc přes obličej (bílá žíla v kameni), na boku nepříliš čitelný informační nápis, který si musíte dojít přečíst přes trávu, před vlastním pomníkem nevzhledné sluneční hodiny a zda by se chtěl točit zády k velké pěší zóně a prohlížet si jen okolo jezdící auta?

Já nevím, jsem ostrý a čistě subjektivní kritik, ale domnívám se, že by nechtěl.

Opisuju

Tuhle báseň jsem našla na jiném blogu, ale moc se mi líbila, tak snad nevadí, když ji sem obšlehnu:).

U moře
i milánský krasavec
co mě léta obletoval
zmizel za břichem

Na oplátku
mu předvádím
starou vrásčitou ženskou

Jsme si kvit

(Viola Fischerová, ze sbírky Domek na vinici)

Ve svetýrku

Poflakovat se 4.11. kolem 21h po setmělém vltavském nábřeží jen ve svetýrku a přemýšlet, jestli mi náhodou i tak není pořád teplo...to je úžasný luxus. Byla jsem za něj vděčná a pořádně jsem si ho užila.
Nefoukal studený vítr a dokonce ani nepršelo, a tak jsem měla možnost objevit balkón, na kterém sedí dva prdelatí andělíčci a pobaveně se na nás dívají svrchu, úžasný secesní dům, kterýho jsem si nikdy nevšimla a taky zjistit, že katedrála sv. Víta je potmě nasvícena žlutěji než Hrad, co všechno se jak blýská a v čem odráží a zrcadlí, že Zlatá kaplička je večer vlastně spíš působivě impozantní než kýčovitá a že ze všeho nejžlutější jsou tučňáci u Sovových mlýnů.
Závislost na večerních procházkách Prahou se utěšeně rozvíjí.

Her Morning Elegance

Úplně náhodně jsem narazila na tohle slovní spojení a v duchu se pobavila predstavou, jak taková ranní elegance vypadá v mém provedení.
Až pak jsem zjistila, že je to název písničky pro mne zcela neznámého autora, k níž patří úplně nádherně poetický klip.Možná se mi teď bude i líp vstávat. Možná.:)
Posuďte sami.

http://www.youtube.com/watch?v=2_HXUhShhmY