Silly day (28.7.)

Jsem pevně přesvědčena o tom, že "efekt sněhové koule" funguje vždy a všude. Obvykle to funguje tak, že když se něco pos... tak se pos...uplně všechno. Tentokrát se daný efekt projevil trošku jinak. O to neuvěřitelnější to bylo.
Nejdřív jsem se pokoušela dotazovat v provaznictví, kde bych si tu v UH mohla pořídit modrou izolačku a dalo mi velkou práci přesvědčit staříka, že nechci, aby mi tu tašku spravoval a už vůbec ne tak, jak on chce. Izolačku jsem nakonec úspěšně ukořistila a ze samé radosti jsem si pak na ulici namazala na rty korekční tyčinku místo jeleního loje. Za chůze jsem korektor setřela, abych v zápětí uzřela úplně nahýho a bosýho chlapa ana důstojně kráčí proti mě. Zcelka střízliv. Následně jsem se uchýlila na balkón kavárny Portál, který se nachází ve druhém patře, aby mi odsud za chvíli mohla spadnout má nová izolačka. Šla jsem ji hledat dolů a díky tomu jsem potkala kolegyni, což vedlo k prodloužení mého kavárenského pobytu. Kavárnu jsem zdárně opustila, ovšem o pár hodin později jsem zjistila, že jsem tam zapomněla svetr. Tak jsem se tam vrátila a na "mém" místě seděl můj známý s gymplu s kamarádkou, ze které po chvíli vylezlo, že má v Praze na Vinohradech byt s volným pokojem a že je vlastně škoda, že v něm nikdo nebydlí. 15.8. se tam jdu podívat a případně hovořit o ceně.
Tak mi držte palce! :)

Not tall enough

V Bruselu se mi líbí, už napoprvé se mi tu líbilo. Jen Bruselu se nelíbím já, tedy přesněji českým tlumočnickým hlavounům. Ale pozitivní je, že mi zjevili, že mám potenciál. Tak hurá, už od včerejška přemýšlím, co s takovou zásobou vyrobím, takže se těšte, žádný konec Tučňáků v Čechách.
I když bezprostředně je teď ohrožena spíš Morava, páč se tam v pátek přesunu, abych mohla 10 dní dělat cvičenou klikací opičku v uhersko-hradištských kinematografech. Kdybyste neměli co dělat, ráda vás tam uvidím!
(Důvěrně vám prozradím, že právě titulkuju velmi slibný americký film ve francouzském dabingu, Eaten alive, půlnoční projekce. Jistě zásadní trhák, kde krokodýl a nikoliv aligátor průběžně pojídá lidi a malé pejsky. Já nevím, čím jsem si to blaho zasloužila.)

Přechodně CZ

Když odjedu zpátky od někud, kde to mám ráda a odkud se mi nechtělo, chodím pak po zpátky, kam jsem odjela, a často se mi vybavujou věci z někud. Co kdo řekl, jak to řekl, různý slova, zvuky, vůně nebo obrázky.
Teď se mi jeden takovej vybavil. Úplně filmovej.
Na Cais das Colunas seděla na pozadí sešeřelého Teja paní na skládací židličce. Pletla už dost dlouhou vínově červenou šálu a vedle sebe měla kartonovou ceduli "Ouço histórias de amor" (Poslouchám milostné příběhy). Vedle té cedule, byla další skládací židlička, prázdná. Ale když jsem se tam podívala za chvíli, seděla tam slečna a skutečně té paní něco vykládala. Paní seděla, pletla a s milým úsměvem naslouchala.

Proč není v Česku taky FNAC?

Po Lusostánu se mi bude hodně stýskat. Po examu se mi tu zalíbilo až moc. Jedna z mnoha věcí, co mi budou chybět, je FNAC, řetězec, kde se pod jednou střechou prodávají knihy, CD, DVD, počítače, foťáky, telefony, atp. V mém oblíbeném oddělení knih mají prima čítárnu, kam chodím obšlehávat nápady z drahých výtvarných knih. A taky tu dělají fotky takovým skoro samoobslužným způsobem. Přijdete si s flashkou s fotkama, tu si sami píchnete do pristroje a na displeji si navolíte, který fotky chcete a v jaký podobě. Pak to všecko odsouhlasíte, z mašinky na vás vyleze papírek, který dáte člověku na přepážce a když máte štěstí, jako třeba dnes já, dostanete svoje fotky i do pár minut. A nebo vás pošlou na kafe a dostanete je pak.

Dnešní úlovek je 8 matných fotek ve formátu 30x20. Jen je škoda, že jim došly ty pěkný pevný obaly s nápisem FUJI. Minule jsem se cítila tak profi, když jsem ho nosila po městě pod křídlem (do tašky se nevešel). ;)

A manhã burocrática

Asistentka šéfa našeho kurzu je moc milá. Poslala nám velice polopatický popis kdy, kam a s čím máme zajít a kolik zaplatit, abychom dostali certificado de conclusão da pós-graduação případně diploma, pokud po něm zatoužíme. Tak jsem se do toho dnes vrhla.
Musím přiznat, že zápisová procedura byla takové administrativní martyrium, že ji můj mozek raději vytěsnil, a to včetně takových informací, jako třeba kde se nachází rektorát nebo pokladna. Na druhou stranu je třeba uznat, že jsem neměla vysoké nároky a vůbec jsem nepočítala s tím, že bych celou misi úspěšně dokončila již dnes. Ale dobrá věc se podařila. Kde je rektorát (krok č. 1) jsem si vzpomněla a s pomocí ostrahy jsem na druhý pokus dokonce našla správný vchod. No a pak už to bylo zábavné putovánání. Vyplnit vstupní papírek do rektorátu, ukázat občanku, kterou jsem nezapomněla - poslední přepážka na konci chodby vlevo - škrtnout zářijovou adresu a připsat e-mail - o dvě přepážky vedle se pokusit zaplatit kartou a následně si odskočit na vzduch do bankomatu - odevzdat návštěvní papírek - vystát frontu u serviços académicos a zjistit, že jsem přeskočila ještě jednu pokladnu a jeden formulář - malá zato nepostupující fronta u pokladny v 1. patře - jejda, ve formuláři chtějí vypsat předměty, co jsem dělala...vím já? ty názvy byly spíš jen tak pro formu - jedu domů, snad kopii toho zápisovýho papíru ještě mám - mám, krasopisně vyplňuju (s nebo z, tenhle problém mívám v češtině i v portugalštine, bizár) - metrem do školy - serviços académicos podruhé. Uff, všecko odevzdáno, celkem zaplaceno 95, 80 €.
A kdy že mi ten certifikát dají? - No, těžko říct, to záleží na tom jak rychle se to vyřídí. - A diplom? - No, to není naše věc, to dělá rektorát. - Aha...Ehm...Muito obrigada.

PS: Odpoledne jsem se dozvěděla od kamarádky, že ona svůj diplom z tohoto kurzu dostala 2 roky po jeho ukončení, tak nevím...