Mariza

V pátek jsem byla na výstavě, ale radši jsem vám sem o ní nenapsala, protože končila hned v neděli a mohlo by vám třeba být líto, že jste ji nestihli.

Ale tak se to pokusím alespoň maličko vynahradit koncertem, na který se chystám 7.6. do Karlínského divadla. Bude se tam servírovat portugalská zpěvačka fada Mariza.

Malá odbočka pro ty z vás, kdo nevědí, co je to fado. Jde o čistě portugalský hudební styl, který nenajdete v žádné jiné kultuře. Fado znamená v portugalštině osud a ve své klasické podobě by mohl člověk mít dojem, že je to takové ubrečené kvílení.

Já osobně nemám klasické fado nijak zvlášť ráda, ale Mariza, to je jiné kafe. Na internetu o ní píšou, že je světovou jedničkou ve stylu fado. Mě se toto tenisové přirovnání nelíbí, protože se k ní vůbec nehodí, ale je to jakés takés potvrzení mého čistě osobního názoru. Mariza je prostě božííííííííííííííí! Ten hlas se musí slyšet.

Koncert má jedinou mouchu a tou je samozřejmě cena lístku. Ale já jsem si řekla, že pro krásu se holt musí trpět. Přijdete taky?:)

Zk

Škola je kráva a zkouška je zakázané slovo.
Ale toto zkouškové jsem započala porážkou největšího letošního strašáka, simultánního tlumočení I, lidově řečeno simultánky.
Mé oficiální "indiánské jméno" na letošní Fontík je Takdlouhosesmálavkabiněažjívyplimikrofon, ale dnes jsem mu rozhodně za pravdu nedala. Z mého pohledu bych se spíš měla přejmenovat na Takdlouhosepotilaakoktalavkabiněažjířekliaťpřijdejindy. Ale paní docentka to viděla jinak, asi si před zkouškou nasadila růžové brýle a tím líp, já si teda rozhodne nestěžuju, abyste si nemysleli:).
Prostě se tím jen snažím říct, že jsem děsně nadšená a jásám a na vavřínech se vyvaluju!
A také tímto děkuji všem, kterým jsem vykládala, jak to neudělám, a kteří zas naopak mě vykládali, jak to udělám. Díky moc!:)

ČAS

"Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to." (Werich a Horníček, Forbíny)

Poslední dobou se často potkávám s časem. Je úžasný pozorovat, kolik má podob a jak ho vnímám v závislosti na mých původních představách.

- 21 hodin v autobuse, když normálně mne trýzní i jen jedna jediná

- 20 minut v tramvaji, když jich jízdní řád slibuje pouze 8

- 2 x 1,5 hodiny ranního tlumočení, když dle vědeckých průzkůmů člověk udrží pozornost maximálně 30 minut

- ...

Čas je gumový nafukovací míč a já nikdy nevím, odkud se na mne odrazí, a jak moc to bude bolet. Ale stejně mne to baví. Je to nikdy nekončící boj :).

Bez názvu (o psu nemluvě)

Byla jednou jedna Manya a ta již nějaký ten čas pobývala v Angers, v Zemi žabožroutské. A byla jedna Žulieta, co ji do té daleké země přijela na pár dnů navštíviti, zkontrolovati jak bydlí , kde spí, co jí a zda jí nic nechybí.
Když již třetí celý den tam pobývala, vydaly se obě dvě na výlet k řece Loiře. Na počátku své cesty stavily se u kupce, sušenky na cestu poříditi. To zdárně učinivše, s veselou myslí na cestu se vydaly. Po pár krocích, na nepříliš vzdáleném rohu, sympatického čtvernožce potkaly. Rozumně usoudily, že oslovovati ni hladiti ho nebudou neb by zajisté pojal úmyslu vydati se za nimi. Nicméně řečené psisko jalo se je sledovati. Vzdor všem opatřením několik zákeřných křižovatek jim v patách překonalo a dokonce i po malé odbočce do parčíku výletnice dohnalo. Výlet byl tedy na venčení přejmenován, psisko Anouk pojmenováno, a pokračovalo se dále, směrem vytčeným. Cestou byl navštíven jeden kostel, kde po mírné domluvě psisko venku posečkalo, spatřen byl též jeden kůň mírně se plašící a očenichán byl blíže neurčený počet osob zjevu různeho. U dosažení široké řeky Loiry došlo k tragickému zmizení klacíku v jejích vlnách. Trudnomyslnost z toho plynoucí byla rozptýlena setkáním s několika čtvernohými soukmenovci a vidinou vonného nápoje jenž se zde zove caféólé. Cesta zpět počala se jeviti poněkud životu nebezpečná, a to zejména pro již zmiňované zvíře, neboť toto, zmoženo snad únavou či prostou nedomrlostí mozkovny své, vrhalo se začasté pod kola povozů, jež kol velmi rychle projížděly. Tvor byl tedy na šátek uvázán a zpět do ulic, v nichž došlo k prvnímu setkání, dovlečen. Tam byl vypuštěn a k veliké radosti naší v zápětí vlastním páníčkem spatřen a znovu tak nalezen. Konec dobrý, všecko dobré.
Můžeme se jen dohadovati, zda páníček udiven byl značnou únavou psiska svého a blahopřáti mu, že nejsa spraven o tom, co vše zvíře po cestě pozřelo, může se zcela bez odporu na uvítanou nechati olízati.