Už pár dnů tu s námi pobývá sestra jednoho z Portugalců. A dnes ráno mi došlo, že mám spolubojovnici! Ona teď nemá nic moc na práci a je děsně ráda, že může u nás squatovat, a tak včera
UKLIDILA CELEJ NÁŠ BYT (stejně jako občas rupnou nervy mě)!
Ale ona zašla ještě dál, protože založila kelímek na povalující se tužky a z krabice udělala koš, aby se náš pytel s odpadky nemusel jen tak povalovat po zemi (od té doby, co se T. rozhodl, že tu předchozí popelnici je třeba umýt, napustil do ní vodu a tak už to zůstalo).
Všichni jsme děsně ochali.
Nejvíc mě dostal Španěl, který prohlásil, že náš byt (zřejmě ve srovnání s jinými erasmus-doupaty, která navštívil)
je fakt dost čistej. A že erasmáci často trpí diogenovým syndromem (jsem se teda dovzdělala, že to obvykle mají spíš starší lidé a že to spočívá v tom, že ve svých bytech hromadí svůj odpad).
Neodolala jsem a významně jsem se ho zeptala, jak myslí, že k tomu asi došlo? (ha, jsem já to ale jedovatá ženština...:D.)
Nemám ráda deštníky (a šmouly a spoustu dalších věcí, lidí, meteorologických jevů, ...). Poslední zhruba dva měsíce jsem to dovedla k dokonalosti, neb jsem v této letos poměrně deštivé končině neměla deštník vůbec žádný (ten poslední mě opustil bez rozloučení jednoho pochmurného deštivého večera), takže už jsem ho ani nemohla ostentativně nechávat doma, jak je mým zvykem. Nicméně poslední dobou se moje vycházení/nevycházení z bytu nějak podezřele moc řídilo tím, jestli leje nebo leje strašně moc. A tak jsem dnes udělala to, co podle mě vždycky dělaj jen turisti. Začalo pršet a když už pršelo fakt dost, skočila jsem k druhému nejbližšímu indovi a koupila si deštník! I když možná, že jsem nebyla úplně standardní turista, páč ten deštník jsem si vyhlídla už, když jsem šla kolem cestou tam, páč má puntíčky, je blankytně modrý a z nechutně umělého materiálu, a skočila po něm až cestou zpět, když už lilo. Moje dávná tužba byl sice deštník průhledný, ale zatím se mi podařilo vypátrat jen variantu XXS, což nekryje ani moje ramena, a nebo variantu on-line, která zas pro změnu tají cenu, vyprdnoutsenato .
včera se mi stala neuveřitelná věc! Poprvé v životě jsem si koupila gatě, který jsem si musela PRODLOUŽIT! Neuvěřitelný pocit:).
Doufám, že mne nebudete moc kamenovat, ale na svou obhajobu bych ráda uvedla, že od oné soboty (zachycena zde http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20100207Unorovy_ocean# ) už zase pořád jen leje a uletěl mi barítek ze šňůry a již několik dnů neutěšeně dlí na dlažkách dvorečku, kam nemám přístup. Ale pan domácí slíbil, že ho zítra vysvobodí.:) O tom, že deštník mne nechal ve štychu již před pár týdny nemluvě.
