Po zkoušce

Před zkouškou se kroutím, trpím, úpím, pojídám různé povolené dopingy bez kýženého účinku a nejvíc prozkoumaný studijní materiál je strop nad postelí v mém pokoji.
Ale za to po zkoušce, teda úspěšné zkoušce, to už je jiná. Venku svítí slunce a lidé se usmívají, i když náhodný nezaujatý pozorovatel by asi spíš řekl, že celkem slušně leje a v metru mi tři lidi vynadali poté, co mi šlápli na nohu nebo do mne aspoň strčili. V obchodě u kasy jsem ochotná čekat hodiny nez si dobrá žena najde všecky kódy a ještě jí za to poděkovat. Někdo by možná dokonce řekl, že se mi na tváři usadí mírně přihlouplý úsměv....No a co, ale v takové chvíli je život prostě krásný a kdybych byla kočka, předla bych!

Učení

Už od pondělka mám v plánu učit se na zkoušku, kterou dělám v pondělí(to další). A už od pondělka mi to nevychází. Prostě to nejde. Místo toho venku sněží , uvnitř mlží, plží, slží, ... ží.

A čokolády není nikdy dost.

Na pravou míru

Kdyby se vám zdálo, že za momentální sněhovou kalamitu může má relativně nedávná prosba poslaná tam nahoru prostřednictvím mého blogu, tak bych zde ráda prohlásila, že to tak není. I když si to například Manya, která bohužel právě dřepí na uzavřené Ruzyní, může myslet. A jak to vím? No jednoduše! Ja jsem totiž nesplnila svůj slib, že budu hodná!

Portugalsko nebude

V prosinci jsem žila jedinou věcí (teda když nepočítám Vánoce a ještě pár dalších důležitostí) - přihláškou na Světové mistrovství v plachtění v portugalském Cascaisi v rámci EVS. Přemýšlela jsem jak vygumovat červnové zkouškové, vyplňovala jsem formulář v angličtině, tahala ze svých přátel jaké jsou mé good a less good vlastnosti, celé dny potila motivační dopis a ve volných chvílích si malovala nádherné dva měsíce na pobřeží Atlantiku. Posledních pár dní už jsem pak byla jen napjatá jako kšandy, protože mělo konečně přijít kýžené oznámení, že mě strašně chtějí. No a v pondělí to oznámení konečně přišlo. Ale moc se organizátorům nepovedlo, protože místo velikánského BEREM TĚ napsali YOU ARE ON OUR WAITING LIST. Moc mne to nenadchlo. Několik minut jsem byla docela zklamaná, šance byla, zdálo se, veliká. Ale pak jsem si najednou uvědomila, že ty dva mesíce nebudu mít zapláclý jednou aktivitou a tím pádem mám najednou v té době spoutu času a můžu podniknout spoustu věcí. A tahle myšlenka mě naprosto osvobodila a nadchla!:) Ano, je to tak, vysledně jsem nadšená z toho, že mne nevzali, přestože jsem tam moc chtěla. Zvláštní, že?

Stodůlky By Night

Tento víkend byl vzdělávací. Kašpra a Me2d nám připravili spoustu informací a praktických cvičení, které by nám mohly pomoci k tomu, abychom mohli své svěřence opravdu něco naučit a né se je jen snažit učit.
Kromě splnění tohoto hlavního cíle mám ale z víkendu ještě jiný zážitek. Sobotní, pozdně večerní procházku po Stodůlkách. Vyrazili jsme pod záminkou návštěvy jakéhosi zatím ještě nespatřeného rybníka. Protože už byla dávno tma, mohli jsme se cestou kochat průhledným tubusem metra, ve kterém bylo vidět osvětlené projíždějící vagóny (strojvůdce jsme sice nezahlédli, ale jistě měl modré oči). Futuromantika. Dotyčný rybník už tak moc vidět nebylo, ale zato se v něm pěkně odrážela osvětlená okna paneláků a pouliční lampy. Ale vrcholem všeho byl výstup na haldu, která zde zbyla po stavbě metra.
Kdyby byl bával byl sníh, jistě by se na ní báječně sáňkovalo. Jenže pan Sníh se nedostavil, a tak jsme se mezi křovisky alespoň vyškrábali až na vichrný vrchol a tam se nám otevřel nádherný výhled na obrovské neónem ozářené..............Tesco (noční výhled ze Špilasu hadr). Hypnotizováni barevnou scenérií vydali jsme se za jeho vábením, ale naštěstí se nám do cesty postavily pohyblivé jíly a to nás zachránilo. Seběhli jsme spořádaně po opačném svahu a zdárně dorazili zpět do domečku.
Krajiny mohou být opravdu různé.

A MINHA VIZINHA ESTÁ SOZINHA NA COZINHA COM SARDINHA!

(důsledek pětidenního intenzivního lusospisovatelství)

Karlík a továrna na čokoládu

Víkend byl místy poněkud sychravý a k psaní portugalských esejů mne to dvakrát netáhlo, a tak jsem sáhla po této knize. O filmu jsem slyšela, že je moc pěkný, a tak mě psaná varianta lákala tím spíš. A nelitovala jsem. Je to velice zábavné čtení, plné pěkných výmyslů a hraní se slovy, trošičku à la Alenka v říši divů. Přikládám malou ochutnávku a inspiraci pro studené dny, kdyby náhodou přišly.

Teplé zmrzliny pro chladné dny, oznamovaly jiné dveře. „Ty přijdou zvlášť vhod v zimě,“prohodil pan Wonka, když se řítili kolem. „ Teplá zmrzlina vás zahřeje i za nejtřeskutějších mrazů. Vyrábím také teplé ledové kostky do teplých nápojů. S kostkami teplého ledu jsou teplé nápoje ještě teplejší.“
(Roald Dahl, Karlík a továrna na čokoládu, Winston Smith, 1992, přel. Jaroslav Kořán a Pavel Šrut)

Pondělní chvilka poezie

Slunce
Azurové nebe
Listy na stromech
Kachny na rybníce
Prvosenka pod oknem
... 15.ledna

U Knoflíkářů

se nachází na Žižkově. Našli jsme to zcela náhodně, ale byla to šťastná volba (Zvlášť když víme, že od Kulaté báby jsme prchli akorát tak zavčasu a k Růženě jsme se vůbec neodvážili vstoupit, protože tam strašila obsluha nahoře bez a zdálo se, že tam zaměstnávají spíše vhazovače než vyhazovače.). Mají tam spoustu zajímavostí. Ještě než se pořádně usadíte, jukne na vás plyšový medvěd na lyžích visící od stropu hlavou dolů. Při bližším prozkoumání nápojového lístku vás potěší přítomnost Kofoly a grog ze Zelené minimálně vzbudí zvědavost . Do uší vám neřvou žádné osvědčené české hity, ale potichoučku polehoučku Radio Rockzone (třeba Bjork nebo The Doors). No a když už nebudete mít na co koukat v okolí stolu, můžete zapřemýšlet o funkci tajemného černého tlačítka, které se nachází na WC v blízkosti vypínače. No jo, prostě se mi tam děsně líbilo. Má to jen jednu nevýhodu - špatně se odtamtud odchází. Nechce se.

U Knoflíkářů, Jeronýmova ul., Praha-Žižkov

HALÓ! ...

... vy tam nahoře!
Já slibuju, že už budu hodná,
ale začněte sněžit!
Jó?
Prosím!
Kolena ohybám!

Zaječí rokle či nezaječí?

Nezaječela. Co na plat. Ale stejně byl silvestrovský výlet do Zaječí rokle v Broumovských stěnách moc pěkný. Původně jsme sice plánovali výstup na Kralický Sněžník, ale to se pro extrémní nepřízeň počasí muselo zrušit. V rokli to sice taky dost klouzalo, ale pěkné výhledy, kamenné hřiby a hořká čokoláda nám byly útěchou.

Psaní

Psaní je má oblíbená činnost. V úterý ovšem tento můj koníček nabyl nových rozměrů. Byla jsem na návštěvě u Kašpry a Grizzlyho, protože Kašpra potřebovala pokusné králíky pro svou výtvarně pedagogickou práci. Naše aktivita sice nakonec nebyla příliš intenzivní, ale přesto jsme došli k zajímavým zjištěním. Že levou rukou píšu hůř než pravou, jsem veděla a že velmi slintám, držím-li psací náčiní v ústech, to už vím po Ponsu také. Novinkou pro mne byl rozdíl mezi psaním pravou a levou nohou. Člověk by si mohl myslet, ze vzhledem k tomu, že za normálních okolností nepíše žádnou nohou, mělo by se tedy psát oběma stejně blbě, ale není tomu tak! Levou nohou se píše hůř. A víte proč? Protože když člověk píše levou, tak přes ni nevidí na to, co píše:). Ale obecně se o mých výtvorech dá jednoznačně prohlásit, že forma pohltila obsah.

PS: Kromě grafomanského zážitku se mi dostalo také čajově labužnického požitku a tím byla
konzumace čaje jménem Rýžová květina. Je to zelený čaj vylisovaný do tvaru kytičky a
opravdu chutná a hlavně voní jako rýže!

PPS: Jo, a málem bych zapomněla na výborné halušky! Takže mlsání nakonec převážilo nad
prací, co naděláš.;)