Praia

Za tenhle post mne asi budete nenávidět, prý je v Česku už docela zima, ale nemůžu si pomoct. Snad vás aspoň potěší, že si toho neuvěřitelného luxusu (jít 3/10 na pláž a plavat v oceánu) velmi vážím.

Když je v Portugalsku hezky a blíží se víkend, nemůžete vám být nepoložena otázka "Vais para praia?" (tedy Chystáš se na pláž?) Takže na pláž se prostě musí.
Dnes jsem jela vláčkem do svého oblíbeného Cascais, dala si nepřekonatelně úžasnou italskou zmrzlinku a pak už jen obdivovala vlny (ze břehu i z vody). Taky jsem zkonzumovala svou první meiu de leite na portugalském oceánském pobřeží. Není mi jasný jak je to možný, ale fakt byla svého druhu úplně první a samozřejmě úžasná, s výhledem na oceán, zapadající slunce, racky a tučňákoidní surfaře v neoprenech.
Cestu zpět jsem pojala jako pěší píditelskou výpravu. Zkoumala jsem, jaká je cesta zpět po pobřeží. Z vlaku to totiž vypadá dost lákavě. No a zjsitila jsem, že to sice samozřejmě není tak ideální, jak by se mohlo zdát, ale že je tam spousta hezkých míst (rozpraskané skalnaté desky, převisy, oceánské bazénky, větrníky, kaktus s úplně stromovitým kmenem...a taky spousta odpadků, sou to vandalové!).Ťapala jsem až do tmy, až už jsem měla na dohled svítícího pidiJežíše na druhém břehu Teja, pak jsem našla nejbližší nádraží a zbývající půlku cesty dojela zas vláčkem. Ono to totiž není do Lisboa až tak blízko.
Každopádně výprava to byla úspěšná, až na jeden ošklivý, nepěknou věc, a sice to, že jsem na pláži ztratila svůj malý kapesní ciferníček (To už jsou druhý hodinky ztracený v Portugalu! A to v období pouhých 3 měsíců! Asi je to tady nějaký clock unfriendly.).