Kyberlingvistická

jj (14:14)
pls (14:15)
dik (14:17)
tag prt (14:19)

Už delší dobu si při různé virtuální komunikaci říkám, že se tu s jazykem děje ledacos. Od úsměvných překlepů (dlanice místo dálnice), záměn vzniklých pouze díky nepoužívání diakritiky (zadána-žádána) až ke skoro nesmyslným shlukům grafických znaků. A kam patří výše uvedená autentická gmailchatová báseň? Vím já?

Z cizí hlavy

Štěstí malých ryb - Simon Leys
Zhuang Zi a logik Hui Zi se procházeli po mostě přes řeku Hao. Zhuang Zi poznamenal: "Vidíte ty ryby, jak se mrskají, hbité a svobodné, jak jsou šťastné?". Hui Zi ale namítl: "Nejste ryba. Odkud víte, že jsou ryby šťastné? - Vy nejste já, tak jak tedy můžete vědět, co vím já o rybách? - Uznávám, že já nejsem vy, a tedy nemohu vědět, co víte. Ale stejně tak vy nejste ryba a nemůžete vědět, zda jsou ryby šťastné. - Vezměme to od začátku", odvětil Zhuang Zi, "když jste se mne zeptal odkud vím, zda jsou ryby šťastné, už samotná forma vaší otázky předpokládala, že víte, že to vím. Ale nyní, pokud chcete vědět, odkud to vím, ... tedy dobrá, vím to z mostu."

(translation from French by Julika)

Keinen brülen

(pro všecky němčináře, kterým se dělá husí kůže, uvádím i verzi "keine brille", i když ta moje se mi líbí víc;) )

Napsala jsem své kamarádce dr.Ž., že bych potřebovala, aby mi jukla na kukadla. Odpověděla mi sice mailem, ale i tak jsem v odpovědi "možná by to chtělo nějaké brejličky" viděla, jak svítí prozměnu ta její očička.
Výprava to byla pro mne v pravdě dobrodružná, protože oční vyšetření znám jen v podobě oblíbeného čtení písmenek na svítící tabuli. Poskytnutá show překonala má očekávání. Začaly jsme opatrně, asi abych se nelekla, čtením písmenek ze svítící tabule, ale pro změnu ještě v zrcadle! Pak následovalo několik přístrojů, kde si člověk opře bradu a čelo (asi tuším, jak se cítili odsouzenci, když dávali hlavu na špalek) a je mu koukáno a svíceno do očí. To se dalo čekat. Jeden z těch přístrojů byl ale zákeřnější, protože ten do oka nesvítí, ale fouká! Foukne vám do oka a pak sdělí, jaký máte nitrooční tlak. Zajímavé, nepochopila jsem. Ovšem zlatým hřebem bylo zjišťování, jestli mám dostatek slz. Paní dr. mi mezi spodní víčko a bulvu obou očí vstrčila uzký papíreček - "haha, to mi strkáš do očí místo sirek"- a sranda mne rychle přešla. Za chviličku se mi z očí koulely krokodýlí slzy a pocit, že mi papírky nikdo nevyndal, mi zůstal ještě pár minut poté.
Nicméně tato tortura má potřebný happy end, protože dr.Ž. nakonec rezignovaně konstatovala, že nejenže nemám "ani čtvrtku", ale dokonce ani nešilhám!:)
Ou jé, tak mám zas kukadla jako zrcadla!

Píditelé na Žehuni

Už šestý rok na něj koukám, skoro při každé cestě vlakem z HK do Phy nebo z Phy do HK a říkám si: "Bože, tohle místo je ale krásný úplně vždycky, i když je hnusně. A když je hezky...hmmmm..někdy si sem musím zajet, abych ho prozkoumala lépe než jen z rychlíku" (jednou už jsem ho dokonce viděla vybarvené v anylinkově modré a zlaté a to jsem prosím nepožila žádné houbičky apod.!).
No a v sobotu na to konečně došlo! Obešli jsme kus Žehuňského rybníka, o kterém jsem si vždycky myslela, že je to rozlitá Cidlina. Potkali jsme spoustu živých (srny, kachny, zajíci, racci,...) i mrtvých (kachny, ryby) zvířat, posvačili na schodech a Fidorkovali na posedu, pozorovali podezrele nehybného rybáře, ze kterého se vyklubal rybniční strašák do zelí (nebo spíš do rákosí?), kochali se vechtrovnou a "nalezištěm lanýžů" a dokonce jsme vyšplhali na rozkvetený kopeček nad novodobým zámečkem s golfovým vozíkem a náležitě modrým bazénkem.
Pondělní cesta rychlíkem do Phy byla hned "vo levl vejš";). (Tímto si též dovoluji pozdravit všecky vlvejše!)