Za Velkou louži co by plastovým kelímkem dohodil

Moje cesta za Velkou louži mne začala bavit už na letišti v Amsterdamu (to pražský mě ještě nebavilo, páč ho znám a taky se mi chtělo dost spát, takle po ránu), ale fascinovat mne začala od chvíle, kdy mi bylo naservírováno asi druhé jídlo. Od té chvíle jsem si totiž začala psát všecky obaly, kelímky a ubrousky, které jsem za svůj celkem asi 9 hodinový let (nakonec jsem přidala i let z Prahy do Amstru) použila. Přátelé, posuďte sami (přiznávám, že mne to totálně dostalo, stydím se a chystám se teď žít opravdu co nejbezobalověji).

-obal od sladké a slané sušenky
-termokelímek od capuccina
-plastový kelímek (od vody)
-obal od pražených mandlí + ubrousek
-nahřátý vlhčený ubrousek
-kelímek (od vody, chtěla jsem použít ten předchozí, ale praskl mi)
-plastové vaničky od jídla + kartonová krabička na vaničky
-igelitový sáček na příbor (příbor naštěstí a kupodivu kovový) + ubrousek
-plastový kelímek (od kafe) + plastová lžička + obálek od smetánky
-kelímek od zmrzliny + dřívko + ubrousek
-plastový kelímek s igelitovým víčkem (od vody, naprosto zhovadilý způsob balení vody, má to 2 dcl!!!)
-igelitový obal + kartonová krabička (od jídlla) + ubrousek
-plastový kelímek (od čaje) + plastová lžička + obálek od smetánky

Když si představím, že tohle a nebo ještě o něco víc než tohle měl každý na palubě toho velikánského Boeingu, a že takových jich lítá spousta, tak je mi dost nevalně a myslím na ostrovy z igelitových tašek, které se již teď nacházejí na dně našich oceánů. Achjo.