Tlumoci

Nejspíš jste již zaregistrovali, že jsem svým tlumokem již dosti ovlivněna, a tak vás ani nemůže překvapit, že jsem se dnes vydala do Salmovské kavárny na "setkání tlumoků":).
Původně se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem byla přemluvena a bylo to až nečekaně dobré. Protože krom jedné naší vyučující, která je velice příjemná a možná proto už z našeho ústavu odešla, a dcery (a jejích kamarádek) jedné nepřítomné tlumočnice, které vynikajícně zpívaly jazz a africkou píseň (vokální kvartet), jsme měly možnost setkat se s lidmi, kteří tlumočili už kolem roku 1948, v době kdy simultánní tlumočení bylo nejnovější výkřik techniky, nebyly mobily ani internet a vůbec bylo všecko jinak. Bylo zajímavý poslouchat ty "historky z natáčení" a koukat se na ty lidi, z nichž nekterým bylo snad i o 50let víc než nám, a vidět, že uvažují podobně jako my (i když němčinářské "čekání na sloveso" je pravda už trošku otřepaný žert i pro nás), že v jistém směru se nic nezměnilo. Na druhou stranu člověk musel vytrpět zvědavé pohledy profíků, kteří běžně tlumočí v senátu a nebo třeba taky v Budapešti, a vidět na nich jak si říkají: "tak copak nám to sem přišlo? bude z toho něco použitelnýho?".
No, a tak já nevím, bude? Budeme se snažit, vážení.

Hnízdo

Před pár dny nám začali na panelák stavět lešení. To mi nevadilo, dokud mi nezastavěli témeř celé okno komínkama polystyrenových desek (žiju teď v takovém stomixovém příšeří). Od včerejška jsem pak začala nějak víc slyšet ptactvo a říkala jsem si, co to? No a dnes ráno jsem toho psa vykopala! Teda vlastne né psa, ale kosa! On si na tom lešení před mým oknem, při polystyrenových deskách staví hnízdo!!! Chudák, to ještě netuší, že se s největší pravděpodobností bude stěhovat dřív než já.

Lhát se nemá

A kdo lže, ten krade. Ale o vymýšlení se tu neříká nic. Dneškem je tedy ze mne "velmi dobrá" baronka Prášilová. Tímto děkuji všem trpělivým denním i půlnočním podporám! Slovy Zdendy Bíny: "Dyky, dyky moc, šubaduba!":)

Nemůžu si pomoct

O Piano sílaba por sílaba
Viaja através do silêncio
Transpõe um por um
Os múltiplos murais do silêncio
Entre luz e penumbra joga
E de terra em terra persegue
A nostalgia até ao seu último reduto

(Piano slabiku po slabice
cestuje napříč tichem
Jednu po druhé proměňuje
četné stěny ticha
Mezi světlem a stínem hraje
A ze země do země pronásleduje
Nostalgii až do její poslední tvrze)

Sophia de Mello Breyner Andresen

PS: Omlouvám se nelusofonní většině za to, že se musí spokojit s mým převodem. Snad i tak budete moci alespoň částečně sdílet mé okouzlení. Právě jste svědky objevu mé první oblíbené portugalsky píšící básnířky:).

Nadšení

mne obvykle přepadává náhle, bez varování. Někdy bohužel skoro až pozdě.
Ve čtvrtek dělám zkoušku z moderní portugalské literatury u paní, kterou nemám ráda. Celou dobu jsem se chystala, jak budu hodně číst, protože na takovou zkoušku je to třeba. Nicméně vize mé neoblíbené paní mne nijak zvláště nemotivovala, ba skoro se dá říci, že mne zcela odrazovala. A teprve posledních pár dnů jsem se do toho čtení opravdu pustila a světe div se, ono mne to baví! A tluču se do hlavy, že to teď honím na poslední chvíli. Prostě pako jako vždy. Tak mi, prosím, aspoň držte palce:).

O dia seguinte é sempre novo, saímos outra vez do ventre materno, somos outra vez lançados às feras, mas tudo é diferente, visto de outra maneira, a outra luz.

(Další den je vždy nový, znovu vystoupíme z mateřského lůna, znovu jsme hozeni šelmám, ale vše je jiné, viděno jinak, v jiném světle.)

Maria Judite de Carvalho, As palavras poupadas

As ondas quebravam uma a uma
Eu estava só com a areia e com a espuma
Do mar que cantava só para mim

(Vlny se tříštily jedna za druhou
Byla jsem sama s pískem a pěnou
Moře, které zpívalo jen pro mne)

Sophia de Mello Breyner Andresen

A bylo by to dobré bydlo...

...býti bidelníkem. (Jan Werich, Forbíny)

Tímto si dovoluji všem, kdo byli nuceni poslouchat nekonečný seriál o buldočkovi, oznámit, že se chýlí ke svému konci, neboť se od srpna stěhuji, juch! Na Břevnov, hurá! Do pokoje s vysokým stropem, velikým oknem, bílými stěnami....obrovského prostoru, BEZ BULDOČKA! Tralala!

"Ateliér VlaJu"

Vznikl v pátek 30. května 2008, z nouze. Jakto? Potřebovaly jsme tašku. Potřebovaly jsme tašku pěknou, originální, prostě pro U. k narozeninám. Nevěděly jsme, kde takovou vzít a nechtěly jsme investovat tisíc peněz. A nápad byl na světě. Z čirého zoufalství jsme ji společnými silami vyrobily!:)
Tím ovšem problém neskončil. Nebo lépe řečeno nastal problém nový. Potřebujeme teď nějakou takovou tašku také já, ona, moje maminka a co jestli ji někdy U. vezme na veřejnost! Život je neustálý boj.