A já mám taky stýpko! Ou jééééééééé!

Chère Mademoiselle Maresova,
J'ai le plaisir de vous confirmer que cette Ambassade vous a offert une bourse du gouvernement français en vue de réaliser un stage de spécialisation à l'Institut Supérieur d'Interprétation et de Traduction deParis (ISIT). Ce stage se déroulera du 1er octobre au 31 décembre 2007.

Já vím, že je to francouzsky, to jen abyste věděli, že si nevymýšlím a že mezi 1.10.2007 a koncem roku 2007 mne najdete v Paříži....teda kdybyste mne hledali;).

Juch!

Kolmo na Říp

Cestou z posledního setkání týmu jsme vymysleli, že bychom mohli někdy, ještě před prázdninami, jet na cyklo výlet. A dnes byl ten slavný den, kdy se nápad stal realitou.
Účast sice nebyla velká (2 os.), ale stejně to stálo za to.
Pro mne dobrodrůžo začalo dokonce už den předem, protože jsem si jela vypůjčit kolo, kterážto akce pro mne znamenala v mém životě první jízdu na kole po Praze (Nusle-Palackého náměstí) a první jízdu na eskalátorech s kolem. Cestování ve vagónu metra už bylo jen takový bonbónek na závěr.
Dnes ráno jsme tedy podnikli cestu z Nádraží Holešovice až na Říp, potažmo do Roudnice nad Labem (to vše kolmo) a zpět (vlakmo).
No a co že se nám tak užasného přihodilo?
-cesta podél Vltavy je moc krásná
- jeli jsme poprvé v životě přívozem, a navíc ještě s bicyklem, a navíc ještě v době kdy přívoz měl už mít pauzu, ale pán na nás byl moc hodný a vzal nás
- výlet měl i akademický přínos - objevili jsme další murffyho zákon: "cesta je vždy lepší na opačném břehu než na tom, po kterém jedete"
-objevili jsme též tunely do tunelu a vykousané skály
- spatřili jsme jakýsi "předŘíp" (na první pohled připomínající smetištní haldu), na kterém byly dokonce dvě rotundy (neuměle převlečené za skruže)!
- vykonali jsme téměř okružní jízdu okolo Řípu
-a domů už jsme nemuseli na kole!:)

Byl to prostě moc príma výlet, jen se trošku obávám, že to má tělesná schránka zítra úplně nedocení. Ale to je její smůla.:)

Ve vlaku je spousta času na čtení

...Bylo mi jich líto, a tak jsem zařídila, aby mohli všichni létat.
Druhý den ráno se probudili a netušili, co se stalo, posadili se a řekli: Zas začíná to trápení ach jo, ach jo. Slezli z paland a vypili horké mléko se škraloupem a ten směli sníst.
Pak si na sebe vzali kabát a čepici a šli po schodech dolů do práce a vlekli se a přemýšleli, jestli by neměli jet tramvají.
Ale pak se přeci jen rozhodli jít pěšky, protože člověk má právo jet sedm stanic, ale pět sotva a studený vzduch člověku jen prospěje.
Jeden z nich šel dolů Lodivodskou ulicí a mokrý sníh se mu přilepil na boty. Chvíli podupával, aby se sněhu zbavil - a pak!Vznesl se vzhůru do vzduchu! Jen pár metrů než zase klesl dolů, postavil se a divil se, co se stalo. Pak si všiml pána, který doháněl tramvaj. Tramvaj zacinkala a rozjela se, a tak pán ještě zrychlil. A pak najednou letěl. Zvedl se ze země, vznesl se jedním obloukem na střechu tramvaje a tam se posadil!
Maminka se rozesmála na plné kolo, hned pochopila, co se stalo a volala hohá! a jednim krásným obloukem vylétla na střechy dopravní firmy Viktor Ek. Odtamtud uviděla tatínka, jak stojí v ateliéru a chřestí hřebíky a drobnými v kapse pracovního pláště, a pak na něj zavolala: Ahoj! Vyskoč a poleť se mnou!
Ale tatínek se neodvážil, dokud maminka nepřiletěla a neposadila se na plechový parapet. Pak otevřel okno, vzal ji za ruku, vylétl ven a řekl: A hrome.
Tehdy byly Helsinky plné užaslých lidí, kteří létali. Nikdo nepracovalů. Všude byla otevřená okna a na ulici stála prázdná auta a tramvaje. Přestalo sněžit a vyšlo slunce.
Všechna novorozeňata a všichni staří létali. Létali i jejich kočky, psi, morčata a opice. Prostě létali všichni.
President byl venku a létal!
Všechny střechy byly plné výletníků, vybalovali svačiny, otvírali láhve a volali na sebe přes ulici: Na zdraví! A každý si dělal, na co měl chuť.
Stála jsem u okna v ložnici, dívala jsem se na všechny a byla jsem spokojená. Přemýšlela jsem o tom, jak dlouho bych je měla nechat létat. Pak mě napadlo, že když to všechno uvedu zas do pořádku, může to špatně dopadnout. Když jen pomyslím na to, že zítra otevřou okno a vyskočí ven! Proto jsem se rozhodla, že budou létat dál. Rozhodla jsem se, že budou v Helsinkách létat až do konce světa.
Pak jsem otevřela okno v ložnici a vylezla na parapet společně s vránou a Poppolinem. Nebojte se! řekla jsem jim. A tak jsme letěli.

(Tove Janssonová, Dcera sochaře, kap. Létání; Argo, 2002)

Posted by Elísek (necelých 9 měsíců)

MMaa xk

I´M ON MY HOLIDAYS NOW!

K tomu asi nemusim nic dodávat, ne?
Ledaže:

Je suis en vacances déjà!

Já estou de férias!

Najdi 7 rozdílů

Dnes jsem se jako každý správný ustudovaný student věnovala úklidu. Nebyla to žádná velká akce, i když...u mého psacího stolu by se o tom možná dalo polemizovat. No a protože mne výsledek dlouhé týdny nevídaný nadchl, rozhodla jsem se o něj podělit. Najdete 7 rozdílů? ;)

(Úroveň fotografií prosím nehodnotit, je to čistě dokumentační a vůbec, ještě s tou mašinkou moc neumím;).)

Hledání

V populárních chytrých knihách o tom jak a proč se od sebe liší muži a ženy se píše, že muži neumějí hledat. Alespoň tedy ne věci typu máslo v ledničce, které se nachází přímo ve výšce hledačových očí. Vždycky jsem se tomu smála a bavilo mne, když to nějaký muž bezelstně potvrzoval. Ale včera ráno, běda, přišla bída na kozáky a já dopadla úplně stejně! A samozřejmě v nejnevhodnější chvíli.
Šla jsem na odpornou 4 hodinovou písemku a hned potom transport do HK, takže nejen, že jsem balila milion slovníků a počítač, ale ještě k tomu, ano pointa se blíží, HLEDALA klíče od domečku! A nebyly na parapetu mezi spoustou věcí a klíčů od sestry, kde „přece sakra dycky sou“, nebyly na stole, pod stolem ani vedle stolu, nebyly v žádném zavazadle, na skříňce ani pod postelí…prostě nebyly (pravda, k myšům do akvária jsem se nedívala). Nakonec jsem to v zoufalé představě tatínka jak před odjezdem na dovolenou vyměňuje všechny zámky a v duchu i nahlas mne proklíná vzdala a rozhodla se to nechat vyhnít.
A hádejte, kde jsem je dnes ráno po návratu z HK našla?

U Světlušky na kávičce

Co je vidět, když není nic vidět? Jak vypadá úplná tma? Jakou barvu má černá káva potmě? A naleju si mléko do ní nebo vedle ní? V té tmě?

To všechno jsem se vydala zjistit s Kašprou a Grizzlym do kavárny Potmě, která se ještě do zítřka nachází na Ovocném trhu v centru Prahy. Je to první kavárna v mém životě, na kterou jsem musela více než dvě hodiny stát frontu, ale myslím, že to stálo zato. Ta fronta totiž není její jedinou zvláštností. V kavárně je absolutní tma, ke stolečku vás přivede průvodce a obsluhu budete znát jen podle křestního jména a po hlase. Správně jste uhodli, že všichni ti lidé, co se v tomto podniku tak suverénně pohybují, jsou nevidomí a ti, co způsobně sedí a čekají, až si pro ně někdo přijde, jsou „normální“.
Po tom, co jsme společně stáli tu dlouhatánskou frontu, jsme si mysleli, že už si v kavárně nebudeme mít o čem povídat, ale prostředí dělá své. Je to hrozně zvláštní, ale povídání jde úplně samo, i když si nemůžete ověřit, jestli váš posluchač nespí nebo na vás nevyplazuje jazyk. A možná, že je to právě proto. Však bůh ví, jak se v tu chvíli tváříte vy;).
Náš pohled na život se sice nijak dramaticky nezměnil (na to zda ano či ne se nás ptala paní z Rozhlasu), ale byl to opravdu nevšední zážitek.

PS: Kdybyste u Kaš na blogu narazili na text o stejném tématu, tak se prosím nedivte a vězte, že možná tento týden nebude jediný. Máme totiž "společný kulturní týden". Viď? ;)

Kavárnu organizuje Světluška, což je dlouhodobý projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu. A musím říct, že mají výbornou propagaci. Má vtip… až mne z toho občas mrazí v zádech. Například tato kavárna má otevřeno „od nevidím do nevidím“ ( i když v reálu je to od 10 do 22h).

Ať žije elektronická komunikace

V pátek jsme odjížděli na poradní we do Jeseníků. Z Prahy jsme jeli čtyři. V pátek ráno napsala K. e-mail, kterým spojem jedeme. Já jsem si ho přečetla a sdělila to I. po icq. On se podíval na Idos a opět přes icq mi řekl, že žádný takový vlak neexistuje. Tak jsem to já řekla přes icq K. a ona se podívala do Idosu pozorněji a dala I. za pravdu. Pak už jsem jen I. vyřídila opravený spoj. No a nejlíp na tom byl G. pač ten se dostal až k hotovému a prostě přišel na nádraží.

Ecce ropa!

Skupina mladých nadějných vědátorů z celé republiky narazila u hájenky Písařov (poblíž Moravského Karlova v Jeseníkách) na ložisko ropy. Jedná se o zcela nový, dosud neznámý typ, který byl objeven pomocí vědeckého experimentu s místní vodou.
Vědátoři přivedli vodu k varu ve speciální varné nádobě a posléze do ní na blíže neurčený časový úsek ponořili jisté množství sáčků s poměrně kvalitním anglickým čajem. Vzniklý výluh pak univerzální maxinaběračkou rozdělili do několika nestandardizovaných nádob, aby bylo možné prozkoumat jeho základní charakteristiky pomocí okulistických a gurmanistních testů. Vědátorský tým došel k předběžnému závěru, že by se mohlo jednat o zcela ojedinělý druh ropy, vzniklý koincidencí přeměny zatím neznámých částeček obsažených ve vodě způsobené varem a procesů probíhajících při následné maceraci. Tento zajímavý fenomén bude podroben dalšímu rozboru během letního soustředění vědátorského týmu.

Měla bych se učit

No, měla. Ale venku svítí sluníčko a vůbec se mi nechce. Nicméně za chvíli půjdu.

Chtěla jsem vás totiž jen upozornit na dnešní pěkné datum:

05/06/07

Takže tak. :)