Člověk by si v pondělí neměl myslet, že ví, co bude během týdne dělat. Nebo aspoň já už si to radši nebudu myslet, protože jak se zdá tlumok neví dne ani hodiny,možná že ani minuty ne, kdy se něco semele:).
V úterý si tak v poklidu po snídani začínám číst cosi na DP, když najednou telefon, známá z FrInstu, jestli bych nemohla v ÚT a STŘ tlumočit. Na můj dotaz "v kolik" přišla odpověď "noo, teď". Ještě jsem nepřesvědčivě argumentovala, že "já jsem ale v pyžamu", ale ani to nepomohlo: "takže mohla bys?". To víte, že jsem mohla. Když vás někdo v podstatě prosí, abyste se uráčili přijít tlumočit do Stavovského divadla, protože se tam chystá představení Comedie Française, nějaká kina, bazény ba dokonce DP jdou stranou.
Nakonec se z toho vyklubaly 3 celé dny, ale stálo to za to.
Teď už vím, co jsou to šály, kočky, tahy, sprcha, žirafa a pracák a dokonce to umím říct i francouzsky. Vím taky, že reflektor dvoukilo váží mnohem víc než dvě kila. Udělala jsem si výlet do provaziště (ve výšce 12m, výtahem-krabičkou, kam se stěží vejdou 2 lidi) a do světelné režie, měla zásadní pidiúkol během představení, popíjela čajík v maskérně, potykala si s jedním panem hercem a pochopila, že nejvíc v rukavičkách je třeba jednat s kulisákama (stejně ale i kdybyste se přetrhli, budete je vždycky děsně obtěžovat). Dokonce už teď trefím z jeviště do hlediště a to není tak jednoduché, jak by si obyčejný divák mohl myslet!
Zkrátka, bylo to skvělé a snad už jsem to i víceméně dospala:).
No comments:
Post a Comment