Friday, March 25, 2011

Surreálný podvečer

Včera jsem si myslela, že mám volný podvečer až večer. Že se ponořím do papírových hor na svém stole a najdu vše, co už tak dlouho hledám. Nebylo mi přáno.
Nejdřív volal J., že je třeba hlídat hady, neb J. byla zákeřně přepadena migrénou. Ok, samozřejmě.
Pak napsal K., že mě potřebujou večer na sportík do tělocvičny, aby jich bylo víc a nebáli se vlka nic. Radši bych to věděla dřív, ale tak co bych pro ně neudělala.
Pak volali z CLP, že je ta vernisáž a že by vlastně bylo fajn, kdyby to tlumočil tlumok, pač K. by se na to úplně necítila. Jak mám hlídat hady a zároveň tlumočit surrealistovy koláže? Několik telefonátů, půjde to...snad.
Finální verze:
Přišla B. ke mě na kafe. Prolítla jsem katalog koláží a šly jsme na to kafe ven. Z venku klušu v lodičkách za hadama. Slabá hodinka s hadama, střídá mě babička. Klušu v lodičkách na výstavu. Výcuc ze superrychle čtenýho českýho blabolu šeptám portugalsky radovi do ouška. Surrealistický portugalský blabol servírovaný po půlvětách překoktávám česky. Obdržím kytici, vydržím pár nesmyslů o mých kontaktech ve světě politiky od podnapilého pána, vnutím svou vizitku radovi a na podpatcích klušu zpět. Tenisky mi vzali, jedem autem, neznámo kam. Projíždíme Podolím, že by Hamr? Barrandov? Tak snad letiště? Cože? Todle je únos! Není, končíme v kulturáku v Kněževsi s proklatě naleštěnou podlahou. Při fotbálku nakopávám topení a není to fér, odnesl to palec. Při floorbálku je topení pomstěno, dostala jsem přímý zásah balonkem do oka. Vzdávám se, končím, leduju, mžourám, odvezte mne, prosím, dom.

Thursday, March 10, 2011

Už visí


Od pondělka.
Moje malá výstava. Tentokrát už není pidi, ale malá (5 velkoformátových a 6 maloformátových fotek), a není v Lisboa, ale v Praze.
Takže jste všichni srdečně zváni!

Portugalské centrum
Instuto Camoes
Oettingenský palác, 1. patro
Josefská 6
Praha 1 - Malá Strana