Tak poslušně hlásím, že jsem dnes úspěšně provedla vystěhován z Prahy a nastěhování do Lisabonu. Úspěšně jsem se nestrhala svým 21kg batohem (neptejte se mě, jak jsem něco takovýho mohla vyrobit, sama to nechápu, ...to budou asi ty davy ponožek), na odletové bráně už jsem byla děsně stylová, protože jsem měla už jen tlumočnický kufřík, notebook a růži, kterou mi naletiště přinesla skvělá J. a popříletu jsem se nenechala ošidit taxikářem. Bydlím v ulici, jejíž název by se dal přeložit jako ulice černošské studny nebo jámy.
Bydlí tu nejmíň půl Itálie, zatím se soustřeďuju na odlišení těch, co patří do našeho bytu a těch, co patří o patro výš.
Můj pokoj, jak už někteří víte, nemá okno, ale za to má dvoje dveře. To by možná podporovalo spíš verzi černošské jámy. Ale za to je v něm TRUHLA místo skříně a to je PŘESNĚ TO, co jsem vždycky CHTĚLA! Jen ji ještě musím nějak nově vyložit, pač ten vnitřek uplně nezamlouvá. Takže zatím mám všecko na matraci (tj. posteli) a vlastně netuším, kde budu spát:).
Taky tu mám křeslo, kterému chybí jedna nožka a nahrazuje ji jakási dřevěná přepravka, kterou jsem já samozřejmě vytáhla, že ji využiju, a až pak zjistila, pročpa tam asi je. Podotýkám, že v průběhu tohoto vědeckého zkoumání se nacházela většina mé garderoby na křesle, takže hádejte kam se asi tak odporoučela.
K výčtu pamětihodností patří ještě ošklivá stará prožraná prkenná podlaha, která je teď ale postupně v celém bytě vyměňována, takže bych snad příští týden měla mít novou. To se těším.
No comments:
Post a Comment