Wedding card

Dnešní brzké vstávání bylo velmi užitečné, poněváč se mi podařilo vyrobit a dokonce doručit přání ke svatbě. Svatebních přání už jsem vyrobila za svůj život několik, ale tohle je první mezinárodní, pro polskou spolužačku.:) Taky je to nejspíš první, u kterýho jsem necítila pocit viny, že bych se místo jeho výroby měla učit...:)

(Nápis jsem raději konzultovala s Londýnem, HK a USA, tak snad jsem to nezvojtila.)

Tohle je obálka. S lístkem portugalského jinanu.

A tohle je samotný přání z poslepovaných dřevěných míchátek do kafe. Vnější strany jsou posypaná tandoori a šafránem. Než jsem to doručila adresátce, tak se ty vnitřní strany samozřejmě stačily písmem slepit k sobě. K otevření naštěstí postačily klíče.:)

Za kuropění

Dnes jsem se samovolně probudila v 5.56. A bylo to hrozně pěkný. Bylo skoro úplný ticho (kdo žije v Lisboa, ví jaká je to vzácnost), jenom zpívali ptáci a sluníčko ještě nepálilo, ale už bylo v podstatě světlo. Jsem se kochla a chtěla jsem ještě spát, když můžu jak dlouho chci, ale nebylo mi přáno. Dostala jsem nápad na wedding card pro polskou spolužačku a bylo po spaní. :)

EMCI

Now, you can call me Julika Pinguin, European Master in Conference Interpreting....ale radši bych, kdybyste to nedělali. ;)

Teď už mě aspoň netíží žádný svědomí, že jsem včera byla provětrat mozek na výletě:).


(Fotky jsou takovy přesvícený, bylo až moc pěkně.:) ) http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/Pre_ExamCaboDaRoca#

Začátek konce

Zdá se, že už se mi to tu opravdu chýlí. Vrátila jsem prokletý VACs (nechvalně proslulý program na nahrávání hlasu tučňáků a jiné havěti, jehož dongle můj notebook nikdy nenašel). Vrátila jsem DVDčka klasických PT filmů, co jsem si nikdy nepustila. Rozpadly se mi turecký gatě (posrávačky, jak je nazvala K.) z místního sekáče a byly využity na street artový projekt.
A dnes uz skutečně není pochyb! Prodala jsem svou milovanou a zanedbávanou bike amarela! Koupil si ji ode mne Rus Ilja. Tomu říkám slovanská vzájemnost na lusostánském teritoriu.:)

No a zítra samozřejmě final exam. Brekekekeeeee....

BARTOON

Dnes jsem zabrousila zcela mimo plán do městské knihovny a to jsem neměla dělat. Objevila jsem tam a na jednu meia-de-leite zhltla knížku stripů od Luíse Afonsa, který kreslí komix Bartoon pro deník Público. Jsou úplně super. Samozřejmě, je lepší být v obraze o aktuálním dění, ale některý se dají i mimo kontext:).


- SVATÁ STOLICE NABÁDÁ VĚŘÍCÍ,L ABY SE NEBÁLI NOVÝCH TECHNOLOGIÍ.

- A ŘÍKÁ, ŽE BŮH NÁM DAL INTERNET ABYCHOM HO VYUŽÍVALI PRO VZDĚLÁVÁNÍ A ŠÍŘENÍ EVANGELIA

- JENŽE, HELE, EXISTUJÍ STRÁNKY...
- ANO, ALE V TAKOVÝCH PŘÍPADECH NÁS BŮH OBVYKLE POTRESTÁ VIREM.

- NO JO, VĚTŠINOU NEROZUMÍM TOMU, CO ČTU.

- SEŠ NEVZDĚLANEC.

- NEVZDĚLANEC? - SKORO ANALFABET.

- AHAAA, TAK TO UŽ JSEM KLIDNĚJŠÍ.

Vy se asi většinou budete muset spokojit s mým překladem. ;) (Pokud vám to nepřijde vtipný, tak je to určitě tím!)

Fiflenkovská

Poslední dobou jsem několikrát narazila na blogy, který spočívaj v tom, že jejich autorky píšou, jaký si kde koupily hadříky, laky, botičky a dokonce tam zveřejňují svůj "dnešní outfit", který se jim opravdu povedl nebo je vážně originální, ale každopádně jim vždycky děsně sluší.

Dneska jsem si na ty slečny vzpomněla, protože jsem měla podobné starosti.:)

Můj outfit byl samozřejmě skvěle barevně sladěn, to netřeba psát. Navíc jsem ale navštívila jeden z mála místních second handů a ulovila kořist. Nádhernou tmavě čokoládovou košili (United Colors of Benetton) se zapínáním na knoflíčky a poutka a stojáčkem a pak úžasně hebkej zelenej svetřík. Teprve po příchodu domů jsem zjistila, že je tak fofinho proto, že je to 75% hedvábí a 25% kašmír! (a navíc Massimo Dutti). Celková cena 11 euro. Stává se ze mě značková secondhand lady.:) Nemluvě o náhle propuknuvší zálibě v lakování nehtů...ajajaj, už nic nebude jako dřív!

PS: Ceny značkovýho oblečení typu Bentetton nebo Massimo Dutti mě urážej natolik, že do jejich obchodů ani nevstupuju, protože vím, že by se mi tam určitě něco zalíbilo a jen by mě to naštvalo. Ale teď po svých second hand značkových zkušenostech musím minimálně uznat, že jsou to pěkný jednoduchý věci a maj fakt moc dobrý materiály. Ale tu cenu to stejně neospravedlňuje!

Poesia sobretudo profunda

Fumar mata

***

Estudar mata

***

Trabalhar mata

***

Amar mata

***

Viver mata

Santo António

Sv. Antonín je patron Lisabonu a každoročně se v předvečer jeho svátku konají mohutné oslavy v Alfamě, zvláště vyhhlášené grilovanými sardinkami. Co víc říct? Jsou moc dobrý! :)

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/SantoAntonio#

Mimochodem slavnosti sv. Antonína se můžete zúčastnit i v Praze, 16.6. v Písecké bráně (viz http://www.institutocamoes-praga.cz/kultura.php)

A nám štrůdl ne?

Moje famiglia si teď našla novou zábavu. Pravidelně si stěžuje, že peču štrudle cizozemcům a jim ne. Fňukají a požadují poštovní zásilky apod.

Ale oni vůbec nechápou, že vzhledem k tomu, že jsem před odjezdem sem štrudle vůbec nepekla, je nezbytné nejdřív získat určitou praxi. Nechápou, že tu vlastně využívám domorodce k beztrestnému testování mých "potravních doplňků" a že tedy až se vrátím, bude metoda absolutně dokonalá a budou to právě oni, kdo si ji užije bez předchozího ohrožení žaludků a dalších životně důležitých orgánů.

Dnešní pokus má uvnitř špenát a žampiony na tandoori. Zádíčka má posypaná místním strouhaným sýrem.

Tak já ho jdu sníst. ;)

PS: Tohle je první štrůdl, který je pro mě!

A minha primeira exposição - " 2 in 1 (mini) "

(Fotky, prosím, považujte pouze za přibližně informativní, špatně se tam fotí.)

Vernissage byla super. Byla jsem úplně uvytržení ještě druhý den! Být na vernisáži vlastní výstavy! Škoda, že jste nepřišli, ale chápu, že jste asi neměli cestu kolem. Každopádně pár lidí přišlo (dokonce i moje česká tlumok-profesorka), štrůdly (i ten banánovo-čokoládový) se povedly a mnohonásobně to vykompenzovalo všechna předchozí příkoří spojená s realizací (tisk s horší barevností, vzduchové bubliny po nalepení, přestože to dělal profík, nepochopitelně nestejný formát fotografií, dodatečný nákup oboustranné lepící pásky atp.). Mám radost.

Há caracois

Burgundský šneci, co jsou vlastně umytý český šneci zaplácnutý francouzským máslem, mě až tak neberou. Cítím z nich hlínu a přijde mi, že kdybych jedla samotný to bylinkový máslo, bude výsledek podobnej, ne-li lepší.

Dnes jsem zjsitila, jak chutnají místní. A jsou mnohem lepší, žádná hlína.Jen by neměli mít ty roztomilý malý očička na stopkách....to se špatně překousává...ale není to nemožný.:)

Pozvánka