Toilet music

Patřím mezi lidi, kteří nesnáší všechnu tu "hudbu", která se na nás téměř neustále odněkud line. Té lehčí variantě, která příliš netrhá uši, se obvykle říká "elevator music", i když vlastně úplně nechápu proč, protože nejčastěji se na mne line v místnostech, kam chodí i císařpán sám. Nemám to ráda. Mám pocit, jako by v tom malém soukromém prostoru se mnou byl přítomen ještě někdo cizí a zvědavě si mne prohlížel. Ovšem včerejšek byl výjimkou, a to dokonce dvakrát. Při první návštěvě oné místnosti v kavárně Indigo, se za zdí ozýval mužský hlas, který mi zpěvně sděloval, že "vyletěla holubička ze skály". Když jsem se tam vypravila podruhé, doprovodila mne česky vícehlasně zpívající kapela. Na živo. Zřejmě v těch sklepních prostorách měli generálku:). Musím říct, že takovou "toilet music" si nechám líbit, ...tomu říkám inovace!

In-line balet

Pojala jsem "geniální" nápad jít si zabruslit. To by ještě nebylo samo o sobě tak neobvyklé, kdybych k této skutečnosti nepřidala malé vylepšení..."na brusliště pojedu už rovnou z domova na bruslích". Ti, kdo vědí, že na brusliště to mám z kopce a že neumím moc brzdit (v podstatě umím jen zpomalovat až do zastavení), už se můžou začít chytat za hlavu. Ale nemusí zas tak moc, protože cestou bylo několik velice prakticky umístěných lamp a značek. Jen ten vietnamec, co šel okolo, kroutí hlavou možná ještě teď, a ty malé děti se už možná přestaly smát. ...A já mám všechny kosti celé a odřeninu žádnou:).

Chodily sme po Malej Fatre a bolo nam dobre

Malý Rozsutec a mini Rozsutec

4 ženy na lodích o průvodčím nemluvě

Mávatka už nám dávno někde zapadla, a tak jsme radši na 1. Máje jely kousek Sázavy (Týnec n/S-Pikovice). I když davovka to vlastně byla taky docela slušná, protože tenhle nápad jsme neměly samy a navíc je v Týnci užásná půjčovna veškerého vybavení, takže průvod se vlastně konal, ale na vodě, a to sborově ve žlutých kánoích „banánech“, červených plovacích vestičkách a s bílými barely s červenými víčky.
Ale přeci jen to bylo mnohem lepčí a dobrodružnější než průvod. Zjistily jsme, že „banány“ vydží víc než laminátky. Taky že jsou podstatně těžší. Že mrtvá vydra nesmrdí jen od hlavy. Že někteří mladí muži se sádrou na noze si nepřipouštějí její rozmočitelnost. Že pršet nemusí za celý den vůbec, i když se to tak střídavě tváří. Že moje kariéra příďové figuríny nebude zářná. Že osadníci okolo Sázavy mají vytříbený cit pro jména svých příbytků (v řadě vedle sebe: Ontario, Ascalona, Kon-ti-ki, Plch). Že cukrárna v Pikovicích není vůbec špatný nápad. A že vlak může ujet i průvodčímu (a že z toho pak plyne cesta domů zdarma. A pak, že jsou ČD drahý!;) ).