Endokrinologie poprvé

Včerejší představa:
No, dobře, paní říkala mezi 6 a půl 7, ale tak to nějak přežiju, vezmou mi tu krev a pak se nepozorovaně vplížím zpět pod peřinku a ještě si spinknu.

Dnešní realita:
Budík v 5,15. Na lačno se asi nemusí, ale kdo by měl takhle za kuropění chuť na snídani, já ne.
Pěší kontrola okolí (Nuselská radnice-Otakarka přes Synkáč-zpět na Synkáč), to máš za to, že sis nenašla tram.
Příchod v 6:02, ukořisťuju pořadové číslo 7. Prima, tak co tu máme dál. Aha, kartotéka otvírá v 7 hod, venku zima, dobře, budu si číst. Kartotéka, obvyklé prozrazování osobních údajů. Teď vedle do dveří s tajemnou zkratkou RAŠ, prý měřit tlak a "na patičky". So to? Prý se má po příchodu aspoň 20 min v klidu sedět, no, tak to už máme dávno za sebou, že. Tlak dobrý a teď tady zakleknou, párkrát mě praští kladívkem do paty a pak dostanu obrázek (nic moc, žádná krása, rozklepaná křivka). Dobrý, tady to máš, sedni do čekárny a čekej.
Někdy kousek po 10. hodině, 88 stránkách knihy, co dostanu od babičky k Vánocům, několika kratších konverzacích s okolními spolutrpiteli a spoustě úvah, proč musím tak dlouho čekat na "blbej odběr krve"?, přicházím na řadu. Paní doktorka se mě začne vyptávat na různé věci, zpruzeně nechápu a postupně se dozvídám, že nejdu jen na odběr, ale na vyšetření. Pardon, tak jo. Stejně tak na třetinu věcí neznám přesnou odpověď, v minulosti mi toho doktoři moc neprozradili, kdybych to věděla předem, zeptám se maminky. Asi v 10,30 odcházím, mám za sebou vytoužený odběr, na obzoru ještě jeden další a rande s paní doktorkou na začátku února (Hodí se vám to ve 14,45?-Hm, asi jo.).
V hlavě jediná věc, Kde teď seženu croissant a la krab?(Zřejmě podmíněný reflex vypěstovaný tradičním potravním rituálem po darování krve na Vinohradech). Uloven v 11 hod na Synkáči, kruh se uzavřel. :)

Náš brambořík se má asi dobře...

...když si tu tak kvete. (těch květů je 8 a další se chystají!)

Puťkovátím?

Mno, možná pořád trochu jó, ale není to tak akutní.

Taky překládám například manuál k podávací lince lisu. Z francouzštiny italského překladatele (podle mne původím povoláním negramotného tatara) do (doufám...více méně...snad ještě pořád...aspoň trochu) češtiny a to není pro žádný měkoty.:)

A taky se chystám provést nějaké to "guerilla knitting" a to taky nemá s domácím krněním nic společného.

To jen tak pro pořádek.:)

Mezikulturní rozdíly

Máme Pražský hrad.
Sídlí tam prezident.
Chodí tam turisti.
Fotí se s hradní stráží a vůbec s ledasčím.
My všichni tam občas chodíme, všude možně.

Že by to bylo nějaké privilegium? Ne?

Dnes jsem zjistila, že z pohledu občana Angoly je to skutečně "maravilha" a nezapomenutelný zážitek. U nich byste totiž museli být prezidentův příbuzný, abyste se dostali tak blízko k jeho bejváku. A na to, že byste se tam fotili, ani nemyslete! Natož s ostrahou!:)

Puťkovatím

Normálně, když přijdu k nějakým penězům navíc, tak si koupím knížku nebo kafíčko. Ale dnes jsem vzala svý včerejší penízky za kartónový peněženky, šla jsem do domácích potřeb a sama od sebe jsem si koupila pánev.

Julika, člověk stěhovavý

Po čtvrtletí klidu, vrací se období migrace.
Tentokrát Jiřího z Poděbrad - Nusle.
Je to legrační pocit, moct se rozhodnout, jestli půjdu spát do bytu, kde kromě matrace není skoro nic, nebo do bytu, kde je kromě matrace skoro všecko.:)
(První noc se mi zdálo, že máme s týmem někam letět, ale vůbec nikdo nespěchal na letadlo, nikdo nevěděl, v kolik to presně letí, a nikomu KROMĚ MNE to nevadilo!:)...)

Potrhlé sny

Posledních pár dnů se mi hodně zdají sny. Na jejich obsah si obvykle vzpomenu během dne, když mi ho něco připomene.
Takhle jsem si vzpomněla na sen o tom, že mi vypadl zub a že byl děsně dlouhej, zahnutej a ohavně zkaženej, když mi babička ukazovala své nové zuby. A když jsem si balila pletací jehlice, vybavilo se mi, že mě v jiném snu vyslýchal policajt a obviňoval mě z vraždy. Já byla nad věcí a říkala mu, že "jak bych to asi udělala, to bych ho leda musela propíchnout jehlicí "(tónem aha, blbečku, teď seš nahranej) a on mi oznámil, že přesně tak byl dotyčný zavražděn.
Máte taky pěkné sny?;)

Tučňáci jsou neodolatelní

Dnes mi E. vyprávěla tak neodolatelnou storku, že se o ni musím podělit.

Její známá pracuje na základní škole. Byla s dětmi z druhé třídy v ZOO a když se vraceli autobusem domů, upozornila jednoho chlapečka, aby si sundal větrovku. Chlapeček vytrvale odmítal a když už nevydržela a rozepla mu bundičku, hádejte, co na ni vykouklo? Malý tučňák!

Nevěděla jsem, že je tak snadne odnést si ze ZOO tučňáka, už přemýšlím, kdy pro něj vyrazím. Přidáte se někdo?;)

Pracovní sobota

Dnes jsem měla dvě prohlídky.
První byli normální žabíci a cestou domů jsem potkala demošku odborářů a spol. proti vládě.
Druhá byli Japonci, kterým z mé češtiny tlumočila slečna do japonštiny. Byli roztomilí. Když jsem jim v jednom sále ukázala, jaká je tam ozvěna, všech 7 si to postupně vyzkoušelo. Vůbec nefotili, jen neustále přikyvovali. Legrační pocit, poprvé v životě někdo tlumočil mě. A navíc jsem v hlavě tlumočila sama sebe, protože jsem ještě nikdy neprovázela v češtině, tak to vlastně umím hůř než francouzsky. Cestou domů jsem potkala průvod zombií.
Zajímavé, jen se teď nemůžu rozhodnout, jestli byly horší zombie nebo odboráři.

Právničtina podporuje tvořivost

To by člověk neřek, jak může být fakt, že se po delší době zas mám nadrtit kvantum informací, inspirativní. Samozřejmě inspirativní k něčemu úplně jinému.

Najednou mám nalakovaný nehty u nohou (no jo, už je to tak, jsou tmavě hnědý), stačila jsem navštívit dnešní Noc literatury (libeňský plynojem a čtení přímo pod tou jeho obrkoulí fakt stálo za to) a je to vlastně i veřejně prospěšné, protože E. má nový nahrdelník. :)

Rozinková mise

Roald Dahl má jednu povídku, ve které pytlák vymyslí geniální metodu, jak naráz upytlačit větší množství bažantů. Zjistí, že se bažanti můžou utlouct po rozinkách. Opatří si prášky na spaní a nacpe je do rozinek, které pak navečer rozhází po lese. Bažanti je nadšeně zbaští a uloží se ke spánku na stromy. Výsledek si jistě domyslíte - po nějaké chvíli začnou prášky působit a bažanti pršet ze stromů.
Poslední skoro týden jsem si připadala podobně jako ten pytlák. Každé ráno a každý večer jsem nacpala dva prášečky každý do své rozinky a pak každou plněnou rozinku nacpala do pejska. Ten se pak naštěstí neodebral na strom ani nepršel dolů, ale odvděčil se mi například uleháváním na chodník (s výrazem "nemáš mě tahat ven tak brzo ráno") nebo vyškubnutím vodítka z ruky a bezhlavým úprkem neznámo kam, případně k Neumětelům.
Ale co už, mise úspěšně zakončena, rozinky bych teď ale nějakou dobu radši neviděla.:)

U řiti ti tiká budík

(Nebojte, to není žádné informativní sdělení, ale jedna pěkná česká věta, kde se vyskytuje 3x za sebou slabika TI.)

Dnes jsem byla poprvé na blešáku v Praze. Byly jsme s J. na vltavský náplavce Na Františku. Je to tam spíš blešáček, ale nebylo to špatný. Dostala jsem dokonce naušnice s tučňákama!:)

Moje první letošní pampeliška

Hurá, je jaro, i když je teď trošku chladnějc. Tím spíš, že jsem dnes potkalasvou první letošní pampelišku. Chuderka nacpala se mezi chodník a zeď domu, širokodaleko žádná další zeleň...o to většíradost mi udělala!:)

Psí oblečky

Nepatřím zrovna mezi přátele oblékaní zvířat. Když potkám na Václaváku čivavu ve zlatých papučkách do barvy s outfitem paničky, steží potlačuju chuť zvracet. Ale někdy se nedá nic jiného dělat. Třeba když vašeho miláčka pokouše fakt vostrej pes a pacient neví nic lepšího, než si drápat stehy. Náš chlupaťák má bohatý šatník. Pro běžné dělání dojmu nosí moje (bývalé tatínkovo) drsné triko s nápisem "Mafie Palermo bere učně" a na večer můj tyrkysový svetřík s kytičkama a zrcátkama (ó hrůzo, maminka slíbila, že už mu teda můj pozapomenutý hodobóžový svetřík dávat nebude, když tak vyju!).

Skandální odhalení

Taky jste žili v domnění, že máme 4 krevní skupiny: A, B, AB a NULA? Já tedy ano. Proto jsem s čistým svědomím do francouzských titulků napsala krevní skupinu "zéro". Při jejich kontrole mi rodilá mluvčí svěřila, že ji někdy skutečně bavím. Když jsem nechápala proč konkrétně, bylo mi sděleno, že je to přeci krevní skupina O. Na moje chabé protesty mi bylo řečeno, že to tak mají všichni a že jen my Češi zas musíme mít něco extra. Uznávám, kaju se, tato reálie mi byla doposud skryta. Ale musím důrazně protestovat, že nejsme jediní, kdo si myslí, že existuje krevní skupina nula. S náma do party "ignorantů" patří taky různí seveřani (Dánové, Švédi, Norové i Dánové), mluvčí afrikánštiny a dokonce fanoušci esperanta! Mohlo by se zdát, že óčkaři jsou tedy zvláště jižani (Frantíci, Španělé, Portugalci), ale tuto teorii popírají zlotřilí Galicijci a nenapravitelní Italové, ti jsou taktéž nuly:). Takže sečteno a podtrženo, uznavám, že z hlediska frankofonních reálií jsem mírně pohořela, ale odmítám tvrzení, že by nula byla český extrabuřt a i nadále ji považuji za mnohem smysluplnější než O. Hlavní devízou této krevní skupiny přeci je, že je neutrální a může ji dostat kdokoli. Zajímalo by mě, co mají tak neutrálního na O...

Surreálný podvečer

Včera jsem si myslela, že mám volný podvečer až večer. Že se ponořím do papírových hor na svém stole a najdu vše, co už tak dlouho hledám. Nebylo mi přáno.
Nejdřív volal J., že je třeba hlídat hady, neb J. byla zákeřně přepadena migrénou. Ok, samozřejmě.
Pak napsal K., že mě potřebujou večer na sportík do tělocvičny, aby jich bylo víc a nebáli se vlka nic. Radši bych to věděla dřív, ale tak co bych pro ně neudělala.
Pak volali z CLP, že je ta vernisáž a že by vlastně bylo fajn, kdyby to tlumočil tlumok, pač K. by se na to úplně necítila. Jak mám hlídat hady a zároveň tlumočit surrealistovy koláže? Několik telefonátů, půjde to...snad.
Finální verze:
Přišla B. ke mě na kafe. Prolítla jsem katalog koláží a šly jsme na to kafe ven. Z venku klušu v lodičkách za hadama. Slabá hodinka s hadama, střídá mě babička. Klušu v lodičkách na výstavu. Výcuc ze superrychle čtenýho českýho blabolu šeptám portugalsky radovi do ouška. Surrealistický portugalský blabol servírovaný po půlvětách překoktávám česky. Obdržím kytici, vydržím pár nesmyslů o mých kontaktech ve světě politiky od podnapilého pána, vnutím svou vizitku radovi a na podpatcích klušu zpět. Tenisky mi vzali, jedem autem, neznámo kam. Projíždíme Podolím, že by Hamr? Barrandov? Tak snad letiště? Cože? Todle je únos! Není, končíme v kulturáku v Kněževsi s proklatě naleštěnou podlahou. Při fotbálku nakopávám topení a není to fér, odnesl to palec. Při floorbálku je topení pomstěno, dostala jsem přímý zásah balonkem do oka. Vzdávám se, končím, leduju, mžourám, odvezte mne, prosím, dom.

Už visí

Od pondělka.

Moje malá výstava. Tentokrát už není pidi, ale malá (5 velkoformátových a 6 maloformátových fotek), a není v Lisboa, ale v Praze.

Takže jste všichni srdečně zváni!

Portugalské centrum

Instuto Camoes

Oettingenský palác, 1. patro

Josefská 6

Praha 1 - Malá Strana

http://www.institutocamoes-praga.cz/

Muší

Moje skvělé akorátní doplatily na návštěvu Vesuvu, už se přes ně a jejich šrámy nedá moc koukat. Nemám čas, chuť ani energii pokoušet se v tomto muším světě shánět menší než velké brýle. Navíc návštěva špageťácké metropole ve mě vyvolala zvrhlou chuť si ty muší pořídit. A tak je tu máte, pane králi. Takové futrálek přes půl obličeje, přes který svět nevypadá růžově, ale tak nějak fialovomodře.

E. říkala, že v takových se člověk cítí úplně jak filmová hvězda.

M. se domníval, že jsou to brýle na krátké nošení.

H. usoudil, že jsou mé brýle pošetilé - miluju to slovo!

B. i J. se shodly, že jsou skvělé a M. je na ně zvědavá.

Ko. je prostě všeobecně nemá ráda.

A já? Přiznávám se, prostě mě baví. Jsou potrhlé, obrovské, trošku se cítím jako movie star incognito a mám pocit, že v nich můžu páchat, co budu chtít...beztrestně. ;)

Kochací předjaří

(WARNING! ACHTUNG! ATTENTION! tento příspěvek bude mírně kýčovitě kochací!)

Po třech dnech režimu "metro-boulot-dodo"(metro-práce-postel) a jednom dni horečnatého pobíhání mezi několika prácemi a školou (ano, včetně workoholického datlení v Panerii) jsem dnes neodolala vábení sluníčka a místo abych šla poctivě domů pracovat, potulovala jsem se po Kampě a přilehlém ostrově a byla to krása.
Azurový nebe, sluničko svítilo a už i trochu hřálo. Mostní pilíře měly volánkové límečky z ledu. V ledu na plážičce ostrova byla zamrzlá ptačí peříčka (vypadalo to skoro jako pravěký hmyz zalitý v jantaru). Pod schodama, co se po nich přichází na ostrov, byl ledový krápník, takový ten, co roste od spoda (nikdy si nepamatuju, kterej z níich je stalaktit a kterej stalagmit). A tenká vrstvička ledu na hladině v blízkosti Židle od paní Jetelové vydávala takový šustivě syštivý popraskaný zvuk, sotva slyšitelný přes zpívání ptáků, ale byl tam.

Jak přežít překladatele na volné noze

Poslední dobou se moc s nikým nevídám, tak alespoň malý návod k použití, jehož sice nejsem autorkou, ale dost se s ním stotožňuju (I když ta pasáž o nejkvalitnějším technickém vybavení pro mě až tak neplatí, ale to je detail:).)

český překlad článku:
http://blok.ficova.com/2011/02/23/zivot-s-prekladatelem-navod-k-pouziti/

anglický překlad najdete zde:
http://catherinetranslates.com/2011/02/15/the-freelance-translator-at-home-instructions-for-use/

a francouzský originál tuna:
http://www.mavoisinemillionnaire.com/vivre-avec-un-traducteur-comprendre-ses-loisirs/

Vidět Neapol a (ne)zemřít

Těšila jsem se, těšila strašně.
Bylo mi vyhrožováno, že budu svržena do Vesuvu a stejně jsem se těšila.
Neapol je ošuntělá, počmáraná, polorozpadlá, špinavá, od psů a jiné zvířeny podělaná....ale NÁDHERNÁ.
Mají tam sluncem se lesknoucí mořský záliv, impozantní sopku (prý vyhaslou, ale co my víme) na dohled, pípu s bublinkovou vodou a pidihrnky s ještě víc pidikafem a k tomu listovou dobrůtku plněnou tvarohem, nepřekonatelnou zmrzlinu, číšníka, co vám nakreslí artyčok, když vy ani váš osobní průvodce nevíte, co znamená carciofini. Z kohoutku teče tak horká voda, že si večer v koupelně můžete "uvařit" čaj. Na každým kroku potkáte "našeho" fiátka (Fiat cinquecento) v různých barvách a s různými pohmožděninami. Policajti tam nosí bílý klobouk jako lovec Pampalini a živé chobotnice v lavorku na vás budou nafukovat hlavu. A ta italština - pro tvora s lusofonně frankofonní kebulkou je to asi nevyčerpatelný zdroj zábavy.
Ach, škoda, že už jsme zase zpátky, bylo to úplně nejvíc nejlepčí.

https://picasaweb.google.com/julika.pinguin/VidetNeapolAZemrit

Na výlet, na výlet!

Hurá! Konečně zas nějaký výlet! Po dnech šedých, propršelých, promrzlých, prohorečkovaných či propracovaných už bylo věru načase.

Tentokrát jsme prozkoumali keltské oppidum na Zbraslavi (nebo spíš jeho informační panel a barevné patníky), našli převysokánský posed, kde ani já jsem nelezla až na vrcholek, protože moc foukalo, potkali spoustu psů, jednoho koně, několik dravců volně i ve voliéře a jednu lišku s jemným čeníškem, žel také uvězněnou.

Taky jsme akademicky prodiskutovali mnohé záležitosti, z nichž jedna zůstala neobjasněna: "Třeme-li dort ve tvaru liščího ocasu o dort ve tvaru ebonitové tyče, co zde bude vznikat? Dortická elektřina? Nebo dort ve tvaru statické elektřiny? A jaký tvar by to pak byl?"...nevíme.

https://picasaweb.google.com/julika.pinguin/ZbraslavskeOppidum#

Research and Development Department

Poslední měsíc (možná i víc) mé nadšení z kartonových peněženek kazil fakt, že ne do každého kartonu se mi dařilo přidělat patentek a suchý zip na kovovém povrchu vnitřku kartonu nechtěl vůbec držet (přestože tomu ňoumovi z Kostariky to drží, a jak dobře!). Vyzkoušela jsem obyčejné vteřinové lepidlo i neobyčejné (v obou případech jediné, co skutečně drželo, bylo řečené lepidlo na mých prstech) a dokonce i Chemoprén na pevné spoje (to mi umožnilo pochopit, proč je u některých individuí oblíben nejen k lepení). a NIC!

Až před pár dny přišlo opojné prozření! Někomu jsem velmi zaujatě a emotivně vykládala, proč to, mrcha, nedrží, že problém, je zřejmě to, že ten kovový povrch je moc hladký! V hlavě mi pak doznívalo moc hladký, hladký,...nedrží to na tom, protože je to moc hladký....no, sakra, jasně, tak když je to moc hladký, a to je ten problém, tak by to mělo být zároveň taky řešení, ne asi? No ne? No ano! Když je to moc hladký, tak to prostě zdrsníme...a ejhle, HEUREKA, ono to funguje! Když už to člověk vymyslí, tak si najednou říká, jak moh bejt tak zabedněnej! No jasně, jak jinak by to asi mohlo fungovat? Ten pocit je skvělej. Cítila jsem se jak objevitel benzenovýho jádra, když se po ránu probral ze svýho snu, ve kterým se mu ten obrazec údajně zjevil.:) Nádhera!

A to nemluvím o tom, že vedlejší kolej mé strastiplné cesty vedla k vytvoření TetraPack peněženky s textilní fasádou! Textilní prototyp se teď v mém R&DD testuje. Jo, je to věda...nadchlo mě to!:)

Věc názoru

Dnes mi v optice řekli, že mám malou hlavičku.
Když jsem chodila do školky, řekli mi, že mám hlavu jak pan starosta.
Všeobecně se tvrdí, že kůň má větší hlavu, a proto se mu mají nechávat starostě.

Tak dobře, tak já teda nevím. Velikost hlavy je důležitá akorát tak, když potřebujete novou čepici....nebo plynovou masku...velikost plynový masky mi říkali na základce, ale už si ji nepamatuju, ....taková já jsem nepraktická, hajhou!

uchál

začalo mě bolet ucho. vybavily se mi vzpomínky na pařížskou otite. nechtělo se mi k doutorovi. baštila jsem dva dny homeo. nezhoršilo se to. ani nezlepšilo. obutá ale bez snídaně jsem dnes navštívila doutoru. co mi je? strčila mi do ucha drátek s vatičkou. bolí? nebolí. koukla mi do nosu trychtýřkem. řekla spoustu věcí o mých sliznicích. sestřička se tvářila zasvěceně. já ne. ještě mi koukla do krku. pak mi strčila do ucha v něčem namočený kus něčeho. připomínalo mi to kousek síťky na mýdlo.mám si to za dvě hodiny vyndat. aha. co to je? směs alkoholu a octa. aha. a já včera odmítla strčit si do ucha česnek. do lékárny pro kapičky.3x denně do nosu. při kapání se naklonit na stranu bolavého ucha. ať to doteče, kam má. aha. poprosím 30 Kč.

PF 2011

AŤ SE VÁM SPLNÍ, NAČ SI MYSLÍTE!