Pós-Bruxelas

První den po návratu z Bruselu si otevřu český e-noviny a ejhle, na co padlo oko mé!
Za všechny tlumoky vyjadřuji maximální zhnusení!!!

"První evropský prezident Herman van Rompuy začíná přerůstat hlavy svých kmotrů. Od svého nástupu do funkce loni v prosinci srší energií. Na 11. února svolal zvláštní unijní summit a prosazuje, aby se celé neformální jednání premiérů a prezidentů členských států odehrávalo jen v angličtině, francouzštině, případně němčině.
Podle diplomatických zdrojů tak chce van Rompuy vnést mezi evropské lídry osvobozené od tlupy tlumočníků intimnější atmosféru."

Pós-Bruxellas

Když na kafe, tak oknem

Dneska jsem měla jít na kafe s mou novou českou známou P. (dělala ten samý kurz vloni a žije v Lisboa) a její českou kamarádkou. Měla jsem se stavit u ní doma a že pak někam všechny zajdem. Když jsem dorazila, seděla už její kamarádka na schodech před bytem a P. mě zdravila přes kukátko. Její přítel ji ráno zamkl v bytě a omylem odnesl i její klíče. Naštěstí bydlí v přízemí a mají doma nejvíc nejúžasnější pressovač Nespresso (to není skrytá reklama, to je prostě fakt). Takže jsme tam prostě vlezly oknem, kamarádce v minisukni se to moc líbilo, a po menší kulturní vložce v podobě odstraňování kamarádčina našlápnutého psího hovínka z boty a ze židle došlo i na slibovaný nápoj a pokec. A na závěr dorazil i přítel, aby P. vysvobodil a umožnil jí odjuchat do práce. Hajhou.

Operace zlomený mop

14:07 Lisbon time, veranda
Na místo doráží špičkově vybavená (4 anatomicky tvarované protižiravinové igelitky-LEFT HAND, RIGHT HAND, NaOH v obzvláště pevném skupenství, speciální nástroje ve tvaru polévkové lžíce a příborového nože, jediněčně tvarovaná nádoba PET-1,5l) specializovaná protichemická jednotka (jednočlenná). Tento tým se po rychlé virtuální konzultaci se zahraničním odborníkem chystá zasáhnout ve zvláště komplikovaném případu neodtékajícího umyvadla. Výše zmíněné je zhruba do poloviny plné směsi H2O, zubní pasty, mýdla a vousů, situace je nepřehledná. Jednotka analyzuje terén a zaujímá strategickou pozici na pračce, následuje menší potyčka s lokální populací hřebenů, zubních kartáčků a sporadických vlasů, z níž jednotka vyjde jako vítěz.
Nyní jednotka opatřená protižiravinovými igelitkami bolestivě zjišťuje, v jak moc pevném skupenství se nachází NaOH, ale nevzdává se a kutá. Zahraničním specialistou doporučené ředění je 10 lžic NaOH na 1,5l vody z kohoutku, krouživým pohybem promíchat, netřepat. Následně ihned nalít na postižené místo...Přeteče? Nepřeteče? Nepřeteklo, ale dál se neděje nic. Jednotka si dává time out a dělá, jako by nic. Ignoruje poznámky hispanofonních kibiců. Vrací se, zuří a postupně přikutává další a další mikrogramy nebezpečné látky....
Nebudu vás napínat, mise má kvaze-happyend...nevábná tekutina se po několikanásobném naléhání odporoučela, nicméně stále číhá ante portas a vyhlíží sebemenší slabinu nepřítele.
Jednotka byla po zásahu notně vyčerpána a znechucena. Rozhodla se to kompenzovat doplňkovou zachrannou minimisí v sousedství umyvadla, tentokrát s použitím vysokoabsorbční houbičky, superadhezivního mopu a blíže nespecifikovaného většího množství detergentu a H2O. Totální úspěšnost této mise vykompenzovala předchozí částečné zklamaní a to i navzdory nepříznivé finální bilanci (totální destrukce dvou párů protižiravinových igelitek, tvarované nádoby a superadhezivníhomopu, naprosté vyčerpání dostupných zásob NaOH a dočasné znepřístupnění umyvadla).

"Pomoz mi, šktí mě Barbína!"

(znalci vědí, že zde vykrádám babypunkového Kašpárka v rohlíku, ale já myslím, že ten se na mě zlobit nebude)
Tohle mi zní v hlavě už dlouho, prostě proto, že vám to vleze do hlavy a odmítá ji opustit. Tento týden je to zvláště aktuální, zdá se, že se proti mě spiklo kdeco s kdečím.
Ze všeho nejdřív mi přestalo jít posílat smsky, přestože kreditu mám z donucení obírátorem tuny (dnes jsem se dověděla, že ani tyto tuny nejsou dostatečné, protože musím každý měsíc dobít minimálně 10 euro, a tak to mám teď pro jistotu zablokovaný...hmm, proč jsem to nevěděla? to se musí změnit.). Pak jsem v pondělí večer ztratila metropass (hlavněže mě tudle napadlo, že dávat si ho do kapsy u kalhot asi není dobrý nápad...no, vskutku není...asi začnu nosit víc sukně;)). Vrcholem byl dnešní exam, ne nadarmo je dnes 13týho a je úplně jedno, že není pátek. No nic, kompenzuju jak to jde. FNACová meia de leite escura plus pain au chocolat vůbec nebyli k zahození, konečně nalepená pidivýzdoba nad okno se též povidla, ještě přelepím plakáty co po přesunu nábytku poněkud postrádají smysl a zkusím pomocí žehličky vyrobit z lepící kontury na textil variantu nelepící a pak už se třeba uklidním nebo se zmrcnu nebo...co já vím. :)

Inspirée par l´OMC

To by člověk neřek, jak může být mezinárodní obchod a Světová obchodní organizace inspirativní.
Jedu si takhle v neděli starobylou lisabonskou tramvají (prý má 38 míst ke stání, ale to zřejmě počítají i ta místa, co se nacházejí na nártech cestujích ve vrstvě nejblíž podlaze). Vracím se z výstavy, která na místě, kde jsem ji hledala, není...myslím na výše zmíněnénou WTO, která mě moc neláká, ale měla by...když tu mě náhle cosi osvítí a já už vím..ano, až příjdu domů (snad moc nezmoknu), bude stěhování. Postel místo komody, komoda místo stolu, stůl místo postele...heureka, haleluja... ono to funguje, je to mnohem lepší!!!
(teď už jen, aby mě to motivovalo i studijně :), no, však zítřejší exam mě snad kopne.)

Monoskop (skoro)

To jsou moje botičky

Co se říká o ženskejch v červenejch botách ví snad každý, kdo zná paní Oggovou, ale co se říká o ženskejch ve fialovejch botách? :O

Vida portuguesa retomada

Sáhodlouhé čekání u pásu s kuframa (ale nic mi neztratili :))...portugalským spolubydlům český cukroví moc šmakovalo...o půl noci jsme vyrazili "na kafe" a na bingo (dokonce jsem presvědčila dva účastníky zájezdu, že těch deset minut dojdem pěšky! dva odolali, takže to je slušná 50% úspěšnost) a ve 2 ráno dělali čaj a rozebírali kulturní rozdíly...před 11 dopol jsem si dala croissant se šunkou a sýrem...v knihovně po mě nechtěli žádnou pokutu, řekli, že teda budou muset vymyslet nějaký trest a přistoupili na to, že jim budu umývat nádobí (ale až příště)....bylo krásný azuro a deset nad nulou...měsíční lítačka šla koupit kartou v automatu...paní ve školním bufíku se mě zeptala "tak co to bude querida (něco jako drahoušku)"...a pak už jsem se jen smála v kabině....!!! Jééé, já mám radost, že jsem zasejc tu!