Letošní Fonticulus Maděra se povedl. Myslím, že to můžu hrdě prohlásit.
Kromě toho, co se od něj očekávalo, přinesl ještě jednu významnou inovaci, a to do slovníku týmu. Touto inovací je výraz „vlvejš“. Vy z vás, kdo jste lingvisticky bystřejší, již jistě tušíte, že se nám dostalo velice praktického slova, které má celou škálu použití, ať už ve svém základním tvaru (ty seš ale vlvejš, nebuď vlvejš, atd.) či jeho odvozeninách (přestaň vlvit, to je ale vlvý, nedělej vlvy, jsem úplně vyvlvenej, atd.).
A jak se nám to přihodilo? Při jedné z předkurzovních porad padla hláška, že je něco už „vo levl vejš“ (překlad z východočeščiny: na vyšší úrovni). Pro svou nesrozumitelnost zdála se být velice zábavná a korunu celé záležitosti nasadila ještě další verze: „Hele, vole, vlvejš!“. No a nový tvor (nebo co to vlastně je) byl na světě. A teď už o něm víte i vy:).
