Nedělní chvilka poezie

E os cães vão deixar de morder.
E as abelhas vão deixar de picar.
E tudo isto há-de acabar.
E tudo o que é bom.

E vamos fazer amor.
À moda antiga.
Com os olhos vendados.
E uma perna às costas.

(A Orelha de Deus, Jenny Schwartz)

Všem nelusofonům se tímto omlouvám za zcestný příspěvek, ale když mě se ta báseň děsně líbí, i když nemůžu řct, že bych ji zcela pochopila. Je to vlastně překlad kousku z divadelní hry NY autorky a v originále se to jmenuje God´s Ear (překvapivě), if anybody´s interested.
Aby nelusofoni nepřišli v nedělní chvilce poezie zkrátka přidávám nedělní písničku, ale pozor, není moc skočná. :)
http://www.youtube.com/watch?v=iyKXEdnN8b4&NR=1&feature=fvwp

a něco pro otrlého diváka ;)
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/HrbitovniTuristikaAMoloch2#

Večerní idyla (13°C)

Primeiro exame už máme za sebou, tak jsem si dovolila (a ještě dovolím) menší flákačku. Dnes to byl vlastně můj první Lisbon by night s foťákem:).

Kromě turistů a jiných podivných lidí se ulicemi táhnul nasvícený kouř ze stánků s pečenými kaštany, že by si nezasvěcený mohl myslet, že někde hoří. V kašně na náměstí Dona Pedra IV. byla úplně zpěněná voda, že to vypadalo, jak hladina českýho půllitru (podezřívám, že tam někdo nalil nějaký mýdlo, nebo nevím...ta druhá kašna na stejným náměstí měla vodu úplně normální). A na Rossiu mě při focení vyděsil bezdomovec, když mořil obligátních 50 centů, tak jsem pak už radši šla domů.:) (...přísahám, že jsem s sebou neměla ani cent! jen lítačku, klíče a foťák...no, dobře, taky jelení lůj, ale ten by asi nechtěl...)

http://picasaweb.google.com/julika.pinguin/20091128Lx_by_night#

(Předem varuju, že nejsem moc dobrý noční fotograf, takže tentokrát můžete obdivovat různá stádia rozmazanosti.)

Sexta feira - primeiro exame

Možná byste si mohli myslet, že se tu jen kochám a sluním (a tak trochu je to i pravda) - http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091122AlfamaEtc#, ale abych si malinko zachránila tvář, tak takhle teď začíná vypadat můj pokoj (foto není moc dobré, protože jsem to samozřejmě fotila večer, při dlooooouhéééééém studiu ;).

K vyzvednutí

Cestou po schodech do našeho druhého patra míjím pokaždé před prvním patrem takovou malou rohovou poličku. Vůbec není nudná. Před pár týdny se na ní objevil kolíček a já několik dní přemýšlela, jestli ho zabavit, že by se nám hodil. Pak kolíčku přibyla společnost, ponožka. Bavilo mě to rozrůstání. Za pár dnů přibylo tričko. To už mi přišlo opravdu zábavné a dalších pár dnů mi trvalo, než mi došlo, že to humorné tričko je MOJE! A že spadlo ze šňůry, když posledně tolik fučel vítr, a někdo ho na dvorečku (kam nemám přístup) sebral a dal k dispozici na zmiňovanou poličku.
Včera mi při věšení prádla spadly na dvoreček silonky. Vědoma si existence poličky, pomyslela jsem si jen "don´t panic" a byla zvědavá, jak dlouhá je vlastně doručovací lhůta. No, kratičká! Dneska cestou ze školy jsem si svůj oděv vyzvedla na obvyklém místě. Parádní servis, mnohem lepší než Česká pošta i Correios dohromady!:)

PreNatal

Ač to vypadá značně nepravděpodobně (zvláště z pohledu středoevropanky) i do Lisboa se blíží Natal, tedy po našem Vánoce. Ovšem musím říct, že dnešní "předvánoční počasí", stejně jako vánoční výzdoba ve městě, se mi zamlouvá víc než to naše (tvrzení o počasí neplatí, pokud je krásně nasněžíno).

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091119PreNatal#

My very first apfel strudel

Myslím, že jsem nikdy nic sladkýho neupekla úplně sama a jestli jo, tak to rozhodně nebyl štrůdl. Až pozvání na oslavu narozenin mého brazilského spolužáka mě motivovalo k větší samostatné akci. Sice jsem ten štrůdl nakonec dělala o den později a pro českou kamarádku na odjezdu, ale to už je jiná pohádka.
Každopádně akce to byla zajímavá. Kvůli svému nápadu jsem absolvovala učenou dišputaci s indem/pakistáncem na téma "máte pečící papír, ne, papírové ubrousky jsem nemyslela, nevadí", abych nakonec pořídila pečící alobal v Minipreço. (Úplně nejdřív jsem se pokusila umýt náš jediný plech, ale to jsem nakonec vzdala.)
Celkem bez úhony jsem nakrájela jablka na pidikousky (přesně tak, struhadlo máme jen to pidi na parmezán) a úspěšně tím naplnila těsto, ktéré zákeřní domorodci prodávají už vyválené a navíc vykrojené do kulata, což se mi zrovna moc nehodilo, ale tak aspoň mám výmluvu, kdyby měl někdo nějáké pochybnosti o tvaru výsledného produktu.
Myslím, že potom se muselo mojí babičce velmi škytat, protože když jsem finální balík potírala vajíčkem pomocí lžíce místo mastipírka, tak jsem na ni, coby zkušenou kuchařku, dost myslela...co by na to asi říkala. Jediný štěstí bylo, že v tu chvíli nebyl nikdo v kuchyni , protože pokud by udržel vážnou tvář v průběhu mého vědeckého potírání, tak by se mu to zcela jistě nezdařilo potom, když jsem odstraňovala papír, na kterém se těsto prodává, z podštrůdlu a transportovala ho na plech. To, že naši plynovou troubu zapalujeme špagetou, už nemůže nikoho překvapit. :)
Ale bylo to jedlé a brzo mě čeká repete, snad už nezapomenu koupit rozinky.

Sun is back!

Už jsem úplná jižanka, tři dny deště a mě to úplně rozložilo. Chybělo mi slunce! A přitom ani nebylo zima! (teda samozřejmě když nepočítám vnitřek bytu). Každopádně dnešek mne odškodnil, krásný den studenstva!...i vám všem! (A to tady ani nikdo neví, jak důležitý je dnes den ;).)

Už jsem (zas někde) místní

To jsem si říkala už před pár dny, když jsem přišla do blízkého "obchůdku se vším" a prodavač (indického/pákistánského vzhledu) mi místo běžného boa noite (dobrý večer) řekl ola, tudo bem? (ahoj, jak se máš) a odpustil mi 2 centy z mé závratné 22 centové útraty. Při té příležitosti jsem si vzpomněla, že jsem vlastně ještě tak o dva týdny dřív potkala toho prodavače v metru, na úplně jiný stanici než je ta, kde bydlím, a že mě pozdavil dřív, než mi stačilo dojít, že ho znám a odkud (Co by si taky nepamatoval holku mé bledosti, com olhos azuis co nunca quer um saco na svý dvě věci. Nedávno se mě dokonce ptal, kdeže to bydlím, když nikdy nechci ten pytlík). Ale dnes tomu ten samej chlapík nasadil korunu. Ten člověk na mě BAFNUL!, když jsem se v tom jeho převážně ovocně zeleninovém kutlochu rozhlížela, jestli není svíčka trošku naivní přání. Normálně na mě bafnul. Zrovna když mne cele zaměstnávalo zjištění, že má toaletní papír a mohl by tedy mít i tu svíčku. A pak jsme se oba děsně smáli tomu, jak jsem se lekla!

PS: Svíčku měl. Dokonce jsem si mohla vybrat mezi dortovou a opravdickou. :)

PPS: Na našem jediném (venkovním) sušáku mi už podruhý mokne prádlo...to jen pro ty z vás, komu by přišlo, že tu máme až trestuhodně krásné počasí. ;)

Surpresa

Dnes jsem přišla do šatny v bazénu a na lavičce u skříněk v klídku seděl takovej dědula. Zírala jsem na něj a byla dost zmatená. On se ani nehnul. Tak jsem na něj vrhla významný pohled (bez odezvy) a šla se převlíct za roh. Když jsem si pak dávala věci do skříňky, vrhla jsem na něj ošklivý významný pohled (zase nic) a na to jsem se tak soustředila, že jsem se zapomněa osprchovat a došlo mi to, až když jsem si namočila nohy v bazénu. Pro jednou se to nezblázní.
Když jsem se vrátila do šatny, s uspokojením jsem zjistila dědulovu nepřítomnost. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se vrátila ze sprchy ke skříňce ve svém pidiručníku s velerozparkem...dědula tam seděl zas! A nebyl sám! Na protější lavičce seděl asi o generaci mladší pán! Oba oblečený a obutý, vypadalo to tam spíš jak na nádraží než jako v "balneários - senhoras". Tentokrát už se alespoň tvářili, jakože tam nejsou...
Postupně jsem pochopila, že souběžně s mojí plavbou se tam konal kurz pro malé holčičky a v šatně je doprovázeli různí příbuzní, ale tatínky a dědečky bych teda vážně nečekala.:D

Meu bairro (moje čtvrť)

Původní plán na dnešek byl překládat jak mourovatá a pak jít za odměnu protáhnout kostru do bazénu.
Jenže pozdní ráno bylo tak pěkně slunečné, že jsem se rozhodla, že půjdu snídat ven, cestou koupím žárovku a pak půjdu překládat.
Jenže pozdní snídaně byla tak příjemná a slunečná a okolí tak zajímavé, že jsem se vrátila domů pro foťák a šla poznávat okolí svého bydla (za celý tři týdny jsem se k tomu ještě nedostala, tak byl nejvyšší čas) s tím, že pak půjdu překládat.
Jenže když už jsem pořídila žárovku, začalo mi hlodat, že mám rozvymyšlený závěsy a vydala sem se pořídit látku a barvy a pak překládat.
Jenže cestou domů jsem narazila na kabátek, co už dlouho velmi potřebuju, úplně mi cvrnknul do nosu. Nemajíc peněz ni karty, kabátek jsem zamluvila. Takže teď pro něj jdu a pak UŽ BUDU VÁŽNĚ PŘEKLÁDAT! :)

(pšššššt, bazén bude jindy;))

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091107MeuBairro#

Chuvisco [šu´višku]

V Lisabonu prší jinak než u nás.
Když prší doopravdy, tak je to peklo, nebo spíš povodeň propadávající se z nebe na zem. Ale to se zatím stalo vždycky, když jsem nebyla venku, takže nemůžu sdělit osobní dojmy.
Ale častějc se děje právě v titulku zmíněný chuvisco (sloveso chuviscar je snad ještě lepší). Podle portugalsko-českého slovníku je to drobný déšť, mrholení, mžení.Výkladový slovník říká, že jsou to gotas miúdas e espaçadas de chuva. Ale mě připadá, že to ještě není ono. Ty kapky totiž nepadaj, tak jak to každá slušná dešťová kapka dělá, ony se tak nějak vznáší a poletují (dneska chvíli dokonce za modré oblohy!), jako to dělají naše sněhové vločky, a pak vás úplně stejně obalí. Ani vám nepříjde, že byste byli mokří, jste prostě obalení vlhkostí.

PS: Yep, I got the SCIC (European Comission) Bursary today! I feel good! :)

Nedělní chvilka poezie

(já vím, že je úterý, ale prostě jsem to domalovala v neděli)

(Ne)důležitosti

Z mého momentálního života by si člověk mohl myslet, že nejdůležitější je, jaké státy jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, co provádí Václav Klaus nebo zda se nám podařilo převést postoj řečníka.
Pak se ale dozvím, že chybělo málo a uhořeli mi blízcí přátelé (včetně mrněte) v autě, že V. už říká blablabla (ani jsem ho tuto životně důležitou hlášku nemusela učit) a E. si myslí, že teta umí řídit letadlo.
A pak se v tom vyznejte.

Fátima mě nechce, ...

...asi ví, že se mi tam nelíbí.
Posledně mi ujel vlak a vůbec jsem se tam nedostala. Dnes přišla inovace, vlakem jsem bez problémů (i s přestupem v Entrocamento, kde nemaj snad vůbec napsaný co a odkud jezdí, veď to každý vie, hej) dojela až na stanici, co se jmenuje Fátima. To bylo ve 12,04. Pak jsem vyrazila směrem, který mi přišel ok, znejistěla a radši se ujistila o správnosti v místním baru (dotazem, nikoli nápojem) a pak šťastně dorazila do Fátimy městečka, v 18,30. (Dívala jsem se pak doma na mapu, poté co jsem během odpoledne klnula všem prolhaným místňákům a pomateným tučňákům, ale skutečně je to tak! To nádraží je fakt nejmíň 15km od městečka!)
Ale co, procházka byla pěkná (jen bych si ji nemusela celou dávat po silnici). Poprvé v životě jsem viděla žaludy z korkového dubu, spoustu portugalských hub (podezírám je z jedlosti, ale neodvážila jsem se to testovat), granátová jablka přímo na stromě v zahradě, už teď mám trošku očíhnuto, jak se sklízí olivy a taky proč se jedí jen naložený (čerstvě utžený sou faaakt hořký!) a konečně jsem viděla správný barevný podzimní listí. Málem bych taky zapomněla, že to bylo vlastně poprvé za celý můj dosavadní pobyt, co jsem se dostala opravdu pryč z Lisabonu (Cascais nepočítám, to je v podstatě jen vzdálenější lisabonská pláž) a vůbec z města, což byla velice příjemná změna. Takže nač si stěžovat.:)

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/PortugalskyPodzim#