Původní plán na dnešek byl překládat jak mourovatá a pak jít za odměnu protáhnout kostru do bazénu.
Jenže pozdní ráno bylo tak pěkně slunečné, že jsem se rozhodla, že půjdu snídat ven, cestou koupím žárovku a pak půjdu překládat.
Jenže pozdní snídaně byla tak příjemná a slunečná a okolí tak zajímavé, že jsem se vrátila domů pro foťák a šla poznávat okolí svého bydla (za celý tři týdny jsem se k tomu ještě nedostala, tak byl nejvyšší čas) s tím, že pak půjdu překládat.
Jenže když už jsem pořídila žárovku, začalo mi hlodat, že mám rozvymyšlený závěsy a vydala sem se pořídit látku a barvy a pak překládat.
Jenže cestou domů jsem narazila na kabátek, co už dlouho velmi potřebuju, úplně mi cvrnknul do nosu. Nemajíc peněz ni karty, kabátek jsem zamluvila. Takže teď pro něj jdu a pak UŽ BUDU VÁŽNĚ PŘEKLÁDAT! :)
(pšššššt, bazén bude jindy;))
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091107MeuBairro#
1 comment:
Naprosto to chápu a podporuju. Ona práce nikdy neuteče ani se sama neudělá a vždy na tebe bude čekat. Tak proč si to předtím nezpříjemnit? Vlaštovka
Post a Comment