Chystání Vánoc

O Vánocích existuje spoustu klišé. Obzvláště otřepané je "Vánoce jsou svátky klidu a míru" a jemu podobné varianty. I když to tak vlastně je, nebo aspoň často chceme aby to tak bylo, stejně tuhle formulaci nesnáším. Z letošního předvánočního času mám ale velkou radost. Né, že by mě nějak nadchly davy lidí všude kam přijdu nebo snad dokonce vánoční výzdoba Prahy, to ne. Ale narozdíl od loňska jsem si stihla už na konci listopadu uvědomit, že budou Vánoce, a začít je chystat. Nenávidím lovení darů na poslední chvíli, mám pocit, že své blízké šidím a odbývám. Ale letos to bylo vážně prima. Možná, že mi utekly jiné, možná i podstatné, věci, ale dárečky jsou nachystané a já vím, že Vánoce přijdou. A to je to, oč tu kráčí.:)

Dobíhání

Poslední dobou dobíhám často. Občas se mi podaří někoho pěkně doběhnout, ale mnohem častěji dobíhám zcela obyčejné dopravní prostředky. Vždycky jsem si myslela, že je to čistě osobní záležitost každého dobíhače zvlášť, a že do toho tím pádem nemá nikdo co mluvit. Ale včera jsem zjistila, že i při dobíhání je možné "dát řeč".
Dobíhala jsem metro po točité rampě u nás na Čerňáku (místní vědí, že je to dost úzké místo, kde korpulentnější postavu nemáš šanci obejít) a všimla jsem si, že za mnou běží ještě další člověk. Jen tak kontrolně jsem se ohlédla, abych zjistila, jestli mu nebráním v rozletu, a to už jsme vybíhali na rovinku, když na mne volá: "Nebojte se, já vás nepronásleduju, já dobíhám metro!". Zbytek cesty v poklusu jsem mu vysvětlovala, že se nebojím, že taky jen dobíhám metro a krom toho, že by to bylo zvláštní místo k pronásledování. Což pobaveně uznal. A jak to dopadlo?No doběhli jsme to, celý ufuněný jsme na sebe ve vagónu vrhli vítězoslavný úsměv a pak si asi tak 5 minut v klidu počkali, než se dveře zavřou a metro odjede.

Mám létající neteř

Moje neteř každý den létá. To jsem věděla, ale dnes jsem to viděla na vlastní oči! A musím říct, byl to zážitek. Vidět mou sestru, jak toho malého kojence drží za obě nožičky a točí s ním okolo hlavy a co víc, kojenec se potutelně usmívá! Věřte něvěřte, tomu dítěti se to líbí. Koneckonců ze mne možná mluví bledá závist, protože mě už něco takového nehrozí.:)

Kino za padesát!

Nesnáším multiplexy. Chroustání popkornu a jiných poživatin. Sedadla měkká tak akorát na usnutí. ...Uznávám, že zvuk je super, ale prostě ta atmosféra tam mi není příjemná. ALE tento týden mi udělali opravdovou radost. Všecky filmy jsou tam od 7.12. do 13.12. za 50Kč!A tak naváhám, všeho nechám a hned tam spěchám. Dneska jdu na novou bondovku Casino Royal a zítra na Nauku o snech. Urvěte si taky něco!:)

Literární newspeak

Dnes ráno svítilo sluníčko. Byla jsem z toho rozjařena a cestou do školy jsem se přitrouble usmívala. Všeho do času. Ve škole jsem obdržela koňskou dávku literárního intelektualismu v nejvyšší možné koncentraci. Ale dobře mi tak, měla jsem se poučit z minulých hodin, kde jsem se dověděla cosi o panteistickém profétismu a skutečně skutečné skutečnosti. Po takových hodinách už jen přemýšlím, zda jsme pokusná skupina lidí nebo skupina pokusných lidí. A jestli pokusy na lidech nejsou stejně zlotřilé jako pokusy na zvířatech. A co by na to řekl Jan Tleskač.