Krádež!

Byla jsem okradena!
Ráno mne probudil budík, bylo krásně sluníčko, protáhla jsem se, přečetla SMS...a to byl konec mého štěstí, protože v té sms stálo: "Nezapomeň, že se v noci měnil čas a je tedy o hodinu víc." A moje vstávací hodina se v mžiku z "pracovité osmé hodiny ranní" změnila na "ospalou devátou". Seděla jsem v posteli, koukala do čaje a cítila se jako člověk, který právě nenašel v kapse peněženku, přestože tam přece ještě před chvílí byla!
Okradeni jsme byli všichni, ale mě to teda pěkně štve! Nutí mne to přiznat si, že opravdu nejsem paní svého času. Hajhou!

Přáníčko (pocket version)

Dnes ráno jsem vedla závažné filosofické rozvahy na téma "kdybych byla kuřák, určitě bych používala sirky a né zapalovač" a výsledkem byla výroba tohoto narozeninového přáníčka.

Když dva dělají totéž,...

není to totéž.

Tyhle dvě fotky jsou obě vyfocený o velikonočním víkendu. Na obou je klidná voda.

Jen jedna je v Mexiku a druhá v Hradci.

Mě se líbí obě. :)

Strašně strašná

Mám maniakální období. Pokud jste si to mysleli už při čtení minulého článku, tak mi nezbývá, než vám dát oficiálně za pravdu.
Je to, je to,...prostě všechno je tak nějak "mucho".
Mám dva druhy nálad - strašně švihlou a nebo strašně debilní.
Dva druhy stravování - baštím všecko co najdu a hlavně strašně plácám nebo nejím skoro nic a hlavně mi to nechutná.
Když nejsem doma, tak v podstatě pořád někam strašně běžím nebo se snažím procpat davem.
Denně mluvím, čtu a poslouchám dvěma a více jazyky, strašně mne to baví a strašně unavuje.
Piju strašně moc čaje a kafe.
Strašně mne dostává moje neteř, která je prostě hrozně moc legrační.
Poslouchám strašně moc muziky a vždycky několikrát za sebou to samý, běžně třeba šestkrát!
Píšu strašný články na blog....
Prostě jsem strašně strašná a je to strašné!:)

Já se učííííííííííííím!

Rodiče a jiné zodpovědné osoby asi zklamu, protože ke státnicím tato aktivita zrovna nemíří. Naopak, je to další příspěvěk do mého soukromého Bábelu, do něhož se čím dál více nořím. Včera jsem totiž měla po dlouhé, dlouhatánské době první hodinu angličtiny a jsem zcela nadšena. Je to totiž celé naprosto geniální podnik. Udělaly jsme s P.výměnný obchod. Já ji učím hodinu francouzsky a pak jen tak překlapnem pomyslou páčku a ona zas hodinu učí mne anglicky. Včera jsme to poprvé vyzkoušely a odcházela jsem v naprosté euforii, že jsem to všecko nezapomněla, a navíc mne doslova brněla pusa z nezvyklých artikulačních cvičení. Ale varuji všechny, kdo by se mnou nechali inspirovat: je to droga, je to návykové, je to strašné, je to ....... já chci, aby už byla další středa!

S tlumokem v Ústí

Z Prahy, rumunským Citroenem, s Francouzem, který má rumunskou ženu, žil na Filipínách a dlouho v Maďarsku a teď pendluje po střední Evropě, jsem jela na pár hodin do Ústí nad Labem tlumočit školení na ruční myčku na auta vyrobenou v jižní Koreji. Jako třešničku na dortu mi bylo uloženo přeložit prohlášení o absolvování školení z angličtiny do češtiny na pidinotebooku s maďarskou klávesnicí. Cestou zpět ještě jednu sms v portugalštině v průběhu francouzské konverzace a v 5 odpoledne první pořádný jídlo.
A tímhle Babelem se chci živit!:)

Fifinka z Prahy na Vysočině

O páteční půlnoci jsem se dala do balení batohu a velice brzy si musela priznat, že se ze mne asi začíná stávat pěkná "fifinka z Prahy". Spacák a karimatku jsem měla, sandále taky, ale u stravovacího náčiní už to šlo trochu ztuha a nejstrašnější bylo zjištění, že NEMÁM nepromokavou bundu, která si zcela nerušeně lebedí v Hradci, a pohory sice čekají ve skříni, ale pro změnu ponožky, co k nim patří, pochrupují v šuplíku mimopražském. Pro výlet na sychravou Vysočinu skvělý nápad. Protože se však s daným stavem nedalo nic dělat, přibalila jsem ještě paraplíčko a šla se stydět do peřin.
Ráno se zdálo, že se to doneslo i tam nahoru. Samozřejmě lilo a s přibližující se Vysočinou počasí ještě přitvrzovalo. Déšť, liják, voda zhora dolu, kroupy, sníh, padlý strom přes trať. Spousta prostoru zpytovat svědomí a vzívat všechny svaté. Svatí se sice nedostavili, nicméně strýček Pú ano a nebyl sám, vzal s sebou i jednu príma modrou nepromokavku. To mě doslova zachránilo. V mém podání to byl sice spíše padák velikosti XXL, nicméně před oběma výlety mne všichni členové výpravy ujistili, že v případě, že půjdeme po větru, budou dávat pozor, abych nikam neodlétla.
Nakonec všecko dobře dopadlo, až na malé nedorozumění s protijedoucí větvičkou, která ze mne, jak doufám, udělala adepta na Jana Žižku jen dočasně.