Na právech v Brně sice nestuduju (naštěstí; Mao promine), ale to mi nebránilo v tom, abych si ve čtvrtek jejich budovu pěkně očíhla. Ve vstupní hale mě přivítal Preclíkův Zákoník. Parádní dřevěný objekt. Jen je škoda, že si ho místní váží natolik, že už si z něho kdosi odlomil jednu dřevěnou stuhu a zřejmě se jí kochá soukromě, v teple domova.
Dalším bodem programu byla menza, ve které se nepodává klasický menzovní čaj, "vývar z židlí", ale voda v kelímcích na jedno použití. To mě docela překvapilo, protože mi to jednak připadá jako zbytečný výdaj a druhak neekologické, protože se mi nezdálo, že by nakonec přišly do tříděného odpadu. Ale taky jsem pila z kelímku, tak asi nemám co moralizovat.
No a nakonec jsme se vydali do různých kuloárů, poslucháren a seminárních místnůstek. Pikantní je, že budova práv byla Gestapem zneužívána pro účely mučení a podobných zvěrstev a poslední patro je opravdu temnice. Být tam sama, asi bych se bála. A jak k tomu přijdou chudáci prváci, kteří tam musí konat své první zkoušky?Je mi jich líto!A znovu si říkám: ještěžetamnemusímstudovat!:)
Ale celkově to byla squělá exkurze a tímto děkuji panu průvodci Maovi!
5 comments:
Kdo ti dal právo kritizovat práva? ;)
Kritizuju na co prijdu tak proc ne prava?Jsem proste kriticka...nebo mozna i krizova:)
Zeptej se Maa, kdo má doma tu stuhu...
Jsem zvedav, co napises o uplynulem vikendu..
Autorka tentokrát nepřekvapila slohem ani obsahem. Leckdy slibným situacím chybí včasná pointa a nakonec je čtenář téměř uražen ryze průměrným kalkulem. Za 50 let si již na tento příspěvek jistě nevzpomeneme.
Tvé příspěvky mě, Juliko, baví, ale tenhle komentář mě opravdu dostal :) Hi hi.
Post a Comment