Snídaně na Hradě

Dnešní snídaně stála za to. Nebyl to sice Vašík Klausů, kdo nás vzal ráno na Hrad (pro zasvěcené byl to Honza řečený Kolega), ale troufám si tvrdit, že to bylo o to lepší. Už samotný vstup do hradních prostor je zajímavý. U vchodu vás přivítá obrovská plastová sklenice s (kupodivu) neplastovou květinou a hned po ní detektor a ostraha. Ta pečlivě prozkoumá (a dle mého soukromého názoru a úměrně spotřebovanému času také minimálně obkreslí) váš občanský průkaz a posléze vydá visačku pro navštěvy. No a pak už můžete relativně volně korzovat v kuloárech (jeden z navštívených až překvapivě připomínal svého chudšího příbuzného z komunistických úřadů), ocenit přítomná umělecká díla a v cílové kanceláři báječnou kávičku a úplně nejvíc nejlepší výhled na Prahu. Dnešní snídaně na Hradě, nikoliv v trávě, mne opravdu nadchla. A to i přesto, že jsem pak musela do školy.