To je sice pekna zasada, ale co delat, kdyz nejste zrovna vylozene doma a navic nemate ani pracku a cpat dziny do umyvadla znamena hrozive zaplavy v koupelne, ne-li v celem byte?
Jedinym resenim bylo pekne si sbalit svuj kopecek spiny (i kdyz nejsem teticka z Ciny) a jit do verejne pradelny. Docela jsem na to byla zvedava, protoze to znam jen z americkych sladaku a tesila jsem se, ze si to vyzkousim nazivo.
Je to sveho druhu maly IQ test. Musite si precist navod, poridit davku praciho prasku v prilehlem automatu na praci prasek, napchat pradlo do pracky a nasypat prasek do spravneho otvoru, peclive zavrit (to je infoservis, coz?;) ) a pak dojit k "centrale", kde se musi namackat spravne cislo pracky a zaplatit. Pak uz jen musite pockat tak 45min (coz mne prijemne prekvapilo) a je to.
Ja jsem to vsecko absolvovala za bedliveho dozoru sympaticke tehotne cernosky v dzinsovych laclacich. Dotazovala se jestli uz jsem udelala to a jestli ono, az jsem si rikala, jestli to vubec nekdy uvedu do provozu :). Musela si myslet, ze jsem peknej exot. Zvlast, kdyz jsem si v prubehu prani necetla reklamni casopis, ale Le Monde a jeste si u toho cvicila tlumocnicke klikihaky a po doprani jsem pradlo misto do susicky nacpala do batohu.
Usetreny euro raci vlozim do kavicky, znate mne;).
2 comments:
Ty mas vytapenej batoh? O, kolena ohybam...
Kdyby euro, nez jsem to vsechno ususil, tak jsem do tý sušičky musel nacpat v Paříži 2, na poprvé tu horu mého pprádla nezvládla (-:
Post a Comment