Byli osameli. V barevnem davu, kde jim nikdo nerozumnela ani nenaslouchal. Kazdy v opacnem rohu, stezi na sebe dohledli. Ale vedeli o sobe. Tak tomu bylo den co den, jen Buh vi jak vlastne dlouho. Az jednoho dne, dilem stastne nahody ci snad Prozretelnosti, bylo jim dano, aby se setkali. Jejich minulost jiz nebyla vubec dulezita. Bok po boku, temer se dotykali, konecne spolu, na spolecnem ... papirovem tacku.
Ano, vazeni pratele, takhle se tu totiz jmenuji zakusky. ;)
3 comments:
Jak tématické. Beru oba :)
Jak romantické. Žeru oba.
Jak melodramatické. Věru, je už taková doba.
Post a Comment