Jak jsem nechtela jit k doktorovi

V utery mne zacalo bolet v uchu.
Nejdriv jsem si rekla, ze se mi to zda. Pak ze se mi to nezda, ale ze to urcite bude jen chvilkovy. Pak ze to asi nebude chvilkovy, ale ze zkusime Ibalgin, homeopatika a hlavne lenoseni v postylce. Dalsi napad byl, ucho si zahrat (ne, opravdu ne uriznout), pac to je prijemny na vsecky bolesti, ale nechtela jsem ho namacet, tak jsem mela genialni napad ohrat si uterku v mikrovlnce. Poprve to fungovalo skvele, ale po druhe uz uplne nedopadl timing, takze je ted uterka pomerne fatalne batikovana, dalo by se dokonce rici perforovana. Nastesti moc nekourila, tak se nespustil alarm. Pak uz jsem sla radsi spat, protoze pry rano moudrejsi vecera. No, neplati to nutne vzdycky. Vydrzela jsem do obeda (svou teduzasivaznechorobu jsem vyuzila jako zaminku pro nejiti do skoly) a pak se hrdinne rozhodla jit k docteurovi.
Ve Francii to neni tak jak u nas, ze kdyz vam neco je mimo vase mesto, jdete proste na pohotovost. Tady musite jit k obvodakovi a on vas proste vezme, ale lepsi je mu brnknout, jestli ma cas a jestli tam vubec je, a tak. Ale pak si stejne musite pockat. Na recepci mi dali jakysi seznam nejblizsich felcaru, z toho tri uplne ti nejblizsi byli zatrzeni zvyraznovacem; Tak jsem sla volat. Ok, 2 ze 3 zviraznenych jsou rentgen, to jsem nechtela, tak jsem zavolala nezatrzenemu, ktery se zato nachazel v ulici, o ktere jsem vedela, kde je. (Velke plus, kdyz vase ctvrt uz neni na planu centralni Parize.) Stastne jsem tam dosla, probojovala se barierou zvonku a tlacitek do prvniho patra, kde jsem nasla spoustu neoznacenych dveri a cekarnu.Mi spolutrpitele mi vysvetlili, ze mam proste pockat. V telefonu jsem mluvila s pani doktorkou, ale nakonec jsem se po asi 40min cekani spokojila s vesele vypadajicim panem doktorem v hnedem saku. Ale tim me sympatie k nemu skoncily, protoze se mne na zaklade meho jmena zeptal jestli jsem Ruska (trimaje mou karticku s napisem CZ), pak proc nemam vlasy a jestli uz je to dlouho (kdyz jsem mu rekla, ze to nema nic spolecnyho s uchem, tak rek, ze to ne, ale ze uz se mne na to urcite ptali mnohokrat-NO A CO?). Pak uz se mne ptal jen jestli mam kasel a rymu a konecne prijal me sdeleni, ze mne fakt jen boli v uchu. Nakonec mi vitezoslavne sdelil, ze mam "otite" (zanet ucha), cehoz jsem se obavala, a napsal mi antibiotika a jeste cosi za podobnym ucelem. Cely ten spektakl i s lekarnou (kde mne dost nadchli, pac mi nabidli levnejsi variantu predepsanych dryaku a vubec se nexichtili, prestoze jsem v tu chvili byla dost mimo) me stal 60 euro (neco mi snad proplati me mistni pojisteni), coz jsem se rozhodla vykompenzovat kavickou.;) Nicmene jsem dnes rano mela k snidani 6 pilulek a premyslela, jestli mam jeste neco jist, abych se nahodou neprejedla.;)
Hajhou.