Zděs Bezděz

V pátek jsme se s bratrem vydali na výlet. Cíl byl, pravda, poněkud vzdálenější, ale stálo to za to (i ve srovnání s výletem na Kokořín). Krom toho, že jsme si opravdu do sytosti užili služeb ČD, jsme navštívili nádhernou zříceninu Bezděz (Možná, že vy jste vzdělanější, ale já se teprva pod ní dozvěděla, že vlastní jméno Bezděz je rodu ŽENSKÉHO!). Docela mne překvapilo, kolik elektrických zásuvek člověk na takové zřícenině najde. Záhada se však vysvětlila po vstupu do gotické kaple, kde jsme narazili na v rohu odložený vysavač. Holt i na zřícenině musí být pořádek. Ovšem tím naše kulturní zážitky nekončily. Cestou z Bezdězi na Mácháč (další zalepená díra v mém vzdělání-vůbec jsem netušila, že Mácháč je Máchovo jezero. Vždycky jsem si myslela, že mácháč je prostě jakýkoli nepříliš čistý rybník, kde se dá vymáchat.) jsme krom německých turistů potkali ještě zmiji a v zápětí taky slepýše, kochali se chráněnými ocúny a natrhali kytici hlohu, hub a zlatobýlu. Na Mácháči jsme vypili jedno pifko a jednu kofolu a navštívili nejčistější a nejvoňavější toi-toiku jakou jsem kdy viděla a pak už hurá do České Lípy, na vernisáž výstavy obrazů paní Jany Bittnerové(ano, správně, pro ni byla ta "zajímavá" kytice!). Výstava je super a báječná je též fontánka v galerii, kde kromě červených rybiček bydlí také několik želv.
Jen ta cesta zpět byla obzvláště vypečená. Nikdy bych nemyslela, že se dá z České Lípy do Mladé Boleslavi jet přes hodinu. Ještě, že jsme měli v záloze kyselé žížalky. V Nymburce, o půl desáté večer, docela bodly.