V sobotu jsme našli spoustu hub. Rozhodli jsme se, že v neděli uděláme naši oblíbenou žaludeční dlažební kostku - smaženici s chlupatými knedlíky. O smaženici nikdo z nás nepochyboval. Ale co chlupáče? Ani jeden jsme je nikdy nedělali, a tak se nejprve rozpředla debata dvou akademiků na téma "co by se tam tak dalo vrazit?". A jako správní akademici jsme postupovali i dále, protože jsme se rozhodli konzultovat za účelem zachování objektivity odbornou literaturu (Chlupaté knedlíky in Kuchařka naší vesnice, Rettigová, M. D. akol., Praha, před Ibsenem). Konsilium se dočetlo, že k výrobě dané pochutiny je třeba hrubá mouka, krupice, vejce, syrové strouhané brambory, smetana či mléko, sůl a sádlo či máslo. Tyto ingredience byly kriticky zhodnoceny a posléze došlo k použití polohrubé mouky, vajec, syrových strouhaných brambor, soli a jedné smetánky do kávy. Pak přišel klíčový okamžik pokusu, kdy voda v kastrólu byla již vroucí a první dva knedle byly do ní vloženy, když tu došlo k bouřlivé chemické reakci, tekutina v nádobě vzkypěla a objevila se hustší pěna s třásněmi nápadně připomínajícími strouhané syrové brambory. Oba prototypy knedlí se rozpustily. Z toho náš vědecký tým vyvodil, že hustota knedlové směsi je nedostatečná a po přidání dostatečného množství mouky a výměně vody se již podařilo experiment dotáhnout do zdárného konce.
(Nepočítáme-li přehnané množství cílového pokrmu, který, jestli neumřeli, pojídají dodnes.)
1 comment:
Komici :)
Post a Comment