Poezije všude žije

Jen si jí všimnout.
Když tak chodím po ulicích, snažím se mít oči otevřené ( a to nejen kvůli tomu, abych nešlápla do cizího ...). A často si čtu nápisy na zdech. Některé už znám nazpaměť, čtu si je totiž denně aspoň jednou. Mezi takové evergreeny patří zeď, podél které chodím domů od metra. Je to úžsně různorodé. Jak tak chvátám po chodníku (většinou proto, že mám hlad jak šakal, nebo se mi chce děsně čůrat a nebo obojí) postupně se dozvídám, že:

"Jarda zabil Leoše!"
"Miluju tě večernice!"
"Hovno!"

Nemyslím, že by autor byla jedna a tatáž osoba. Ani že by tyto naléhavé výkřiky vznikly ve stejném čase. Každopádně mi ale jejich sled přijde zajímavý. Jak poučné.