Saturday, March 3, 2007

Jula běží (jako) o život

Včerejší ráno jsem zažila opravdu rychlý start. Obvykle se probouzím rychle, ale tohle mne opravdu vrhlo do páteční reality.
V klídku jsem si vstala o půl 9, uvařila si čaj a v klídku a pyžámku jsem volala své doktorce v Hradci, abych se k ní objednala na kontrolu. Po mírně vysilující diskuzi se sestřičkou na téma kdy jsem v Praze a kdy v HK a podobně mi bylo řečeno: "Tak přijďte dneska, jsme tady do půl 12". S tak sugestivní nabídkou se nedalo než souhlasit. To bylo 8,55. Díky Evině okamžitém infoservisu jsem zjistila, že mám 13 min na to, abych vyměnila pyžamo za něco venkovnějšího, sbalila si pár švestek a doběhla na metro Černý most. Po výsadku na Vysočanské mám pak celých 8 min na to, abych doklusala na nádraží, zakoupila lístek a nastoupila do správného vlaku. Řekla jsem si OK, nejen rovering je výzva, odkázala jsem svůj čaj k obecnímu použití a vyběhla. A kupodivu jsem to fakt stihla. To jsem ale ještě netušila, že nemám zcela vyhráno. Ve vlaku jsem tu 1,5h vyplnila spánkem a nostalgickou vzpomínkou na ranní čaj (neměla jsem totiž vůbec žádný pití). Na nádraží v HK jsem vystoupila v 10,52. První trolejbus, který by mne přiblížil kýžené ordinaci mi ujel před nosem a další jel v 11,05. Začala jsem přemýšlet, jak dlouho to tam vlastně jede. Z chmurných úvah mne vytrhl telefonát jakési cizí paní, která prý na mne dostala osobní doporučení a nabízela mi práci ve finančnictví blblabla...a to už byla zastávka, kde jsem chtěla vystoupit a pokračovat v poklusu. Ale ta žena mne tak zblbla, že mne dokonce donutila vytáhnout diář a poznamenat si do něj osobní schůzku, ke které mne též zmanipulovala. Teprve pak jsem vyběhla. Ale nebojte, tento příběh má happy end. S jazykem na vestě jsem vběhla do čekárny v 11,26. Celé 4 min před koncem ordinačních hodin! Yes!
Uznávám, že když Lola běžela o život, tak šlo přeci jen o víc, ale tohle mi úplně stačilo.
Taky mě to opět, poměrně tvrdě, poinformovalo o mé nedostatečné fyzické kondici. Přiznávám to velmi nerada, ale asi bych měla začít chodit běhat:(.

4 comments:

ňam said...

No zase prrr..já s tím začal...běhal jsem dva dny a zbytek týdne jsem strávil stěžováním si na mé kyčle a stehna...Možná už jsme na lecos staří... ;)

Anonymous said...

jj, lepsi sport nez behani je napr. me oblibene valeni se po zemi s obcasnym uderem kulateho dirkovaneho nesmyslu do nektere casti tela. Ale na nohy si potom stezuju taky (-:

Anonymous said...

Ňam je starej, nestarej se o něj...Nae kyčle, nae stehna...jen si pškne zaběhej!

Anonymous said...

ahoj policajtska, diky za pobaveni v ospale unavnem dni s bolavymi zuby... tlemim se na zuzu blocek a rikam si, ze by to nebylo marne zacit se tez hybat a jinak devastovat sve telo pohybem... muzem zacit treba na fontiku:-)