Jsem kriminální živel

Ale jsem v tom nevinně.
Dnes večer jsme si s mojí spolubydlící Mackou domluvily sraz na lavičce u hřiště u nás na Čerňáku, že si dáme zdravotní ajurvédské cigárko Nirdosh a jen tak chvíli posedíme. Jako správné venkovní poflakovačky jsme si sedly na opěradlo lavičky a večerní pohoda neměla chybu. Když tu se vynořili dva muži zákona (rozuměj: dva městský policajti) a požadovali občanku. Nejprve nám to přišlo zábavné a říkaly jsme si, že mají zřejmě nějaké kvóty na počet legitimovaných osob za den a že to prostě ještě dneska nestihli naplnit, ale pak nám přeci jen trochu sklaplo. A to ve chvíli, kdy nám ti dobří mužové sdělili, že seděti na opěradle je přísně zakázáno a že jim někdo volal a prásknul na nás, že tu ničíme obecní majetek. Na to my jsme řekly, že jasně a že už jsme stejně v podstatě na odchodu, takže ten majetek v dohledné době ničit přestaneme, ale když se na nás zamračili ještě víc a pohrozili pokutou "až tisíc korun", tak jsme urychleně sesedly.
Jeden ze strážníků také důkladně prozkoumal můj občanský průkaz, baterčičkou mi pečlivě posvítil do očí (zřejmě aby se ujistil, že jsem to opravdu já, i když si myslím, že na občance vypadám přeci jen o něco jinak, než když jsem oslněna ostrým světlem halogenky), prověřil zda jsem slečna či paní a nevěřil mi, že jsem ročník 83, protože to je on také. Budiž mi potěchou, že si myslel, že jsem mladší:) (mimochodem on zas vypadal starší :P).
Zkrátka, byl to opravdu zážitek. Jen by mne zajímalo, co je to za člověka, co takle ve středu kolem půl 10 večer kouká z okna a ještě mu stojí za to zavolat policajty na dvě holky, které zcela nevinně sedí na lavičce a pokuřují. Nepochopím.