S někým se mluvit dá, pak je to v pořádku.
S někým se mluvit nedá, pak je prostě marnej.
Většinou mluvím s živými lidmi.
Často mluvím s naším psem (dosaď libovolné oblíbené zvíře).
Někdy mluvím sama se sebou.
Málokdy mluvím do zdi.
Ale dnes jsem opravdu poprvé mluvila s monitorem! (pro hnidopichy: zde nemám na mysli výkřiky zoufalství způsobené neshodami mezi mnou a počítadlem, ale opravdový rozhovor).
Nebojte, nezbláznila jsem se. Vzniklo to tak, že jsem při návštěvě u Jitčiny maminky potkala na ICQ samotnou Jitku (která je teď v Mexiku). Rozhodly jsme se, že si popovídáme po Skypu, ale Jíťa byla bohužel v práci, kde měla pouze sluchátka amikrofon ne. A z toho pak vzniklo mé již zmiňované povídání s monitorem. Já mluvila do mikrofonu a Jíťa mi na to odepisovala na chatu. Trošičku psycho, ale díky i za to!:)
1 comment:
oooo,que felicidad alla,detras de la pantalla del monitor de mi hermana....platicando con mi amiguita....GRACIAS por la tecnologia moderna que nos electronifica(jej-tohle slovo neexistuje,ale v me ode na radost je povoleno vse...)y transmita al otro lado del charco. diky,johanko,za ono povidani.fufi.
Post a Comment