Kochací předjaří

(WARNING! ACHTUNG! ATTENTION! tento příspěvek bude mírně kýčovitě kochací!)

Po třech dnech režimu "metro-boulot-dodo"(metro-práce-postel) a jednom dni horečnatého pobíhání mezi několika prácemi a školou (ano, včetně workoholického datlení v Panerii) jsem dnes neodolala vábení sluníčka a místo abych šla poctivě domů pracovat, potulovala jsem se po Kampě a přilehlém ostrově a byla to krása.
Azurový nebe, sluničko svítilo a už i trochu hřálo. Mostní pilíře měly volánkové límečky z ledu. V ledu na plážičce ostrova byla zamrzlá ptačí peříčka (vypadalo to skoro jako pravěký hmyz zalitý v jantaru). Pod schodama, co se po nich přichází na ostrov, byl ledový krápník, takový ten, co roste od spoda (nikdy si nepamatuju, kterej z níich je stalaktit a kterej stalagmit). A tenká vrstvička ledu na hladině v blízkosti Židle od paní Jetelové vydávala takový šustivě syštivý popraskaný zvuk, sotva slyšitelný přes zpívání ptáků, ale byl tam.