Roald Dahl má jednu povídku, ve které pytlák vymyslí geniální metodu, jak naráz upytlačit větší množství bažantů. Zjistí, že se bažanti můžou utlouct po rozinkách. Opatří si prášky na spaní a nacpe je do rozinek, které pak navečer rozhází po lese. Bažanti je nadšeně zbaští a uloží se ke spánku na stromy. Výsledek si jistě domyslíte - po nějaké chvíli začnou prášky působit a bažanti pršet ze stromů.
Poslední skoro týden jsem si připadala podobně jako ten pytlák. Každé ráno a každý večer jsem nacpala dva prášečky každý do své rozinky a pak každou plněnou rozinku nacpala do pejska. Ten se pak naštěstí neodebral na strom ani nepršel dolů, ale odvděčil se mi například uleháváním na chodník (s výrazem "nemáš mě tahat ven tak brzo ráno") nebo vyškubnutím vodítka z ruky a bezhlavým úprkem neznámo kam, případně k Neumětelům.
Ale co už, mise úspěšně zakončena, rozinky bych teď ale nějakou dobu radši neviděla.:)
No comments:
Post a Comment