Vidět Neapol a (ne)zemřít

Těšila jsem se, těšila strašně.
Bylo mi vyhrožováno, že budu svržena do Vesuvu a stejně jsem se těšila.
Neapol je ošuntělá, počmáraná, polorozpadlá, špinavá, od psů a jiné zvířeny podělaná....ale NÁDHERNÁ.
Mají tam sluncem se lesknoucí mořský záliv, impozantní sopku (prý vyhaslou, ale co my víme) na dohled, pípu s bublinkovou vodou a pidihrnky s ještě víc pidikafem a k tomu listovou dobrůtku plněnou tvarohem, nepřekonatelnou zmrzlinu, číšníka, co vám nakreslí artyčok, když vy ani váš osobní průvodce nevíte, co znamená carciofini. Z kohoutku teče tak horká voda, že si večer v koupelně můžete "uvařit" čaj. Na každým kroku potkáte "našeho" fiátka (Fiat cinquecento) v různých barvách a s různými pohmožděninami. Policajti tam nosí bílý klobouk jako lovec Pampalini a živé chobotnice v lavorku na vás budou nafukovat hlavu. A ta italština - pro tvora s lusofonně frankofonní kebulkou je to asi nevyčerpatelný zdroj zábavy.
Ach, škoda, že už jsme zase zpátky, bylo to úplně nejvíc nejlepčí.

https://picasaweb.google.com/julika.pinguin/VidetNeapolAZemrit