Když odjedu zpátky od někud, kde to mám ráda a odkud se mi nechtělo, chodím pak po zpátky, kam jsem odjela, a často se mi vybavujou věci z někud. Co kdo řekl, jak to řekl, různý slova, zvuky, vůně nebo obrázky.
Teď se mi jeden takovej vybavil. Úplně filmovej.
Na Cais das Colunas seděla na pozadí sešeřelého Teja paní na skládací židličce. Pletla už dost dlouhou vínově červenou šálu a vedle sebe měla kartonovou ceduli "Ouço histórias de amor" (Poslouchám milostné příběhy). Vedle té cedule, byla další skládací židlička, prázdná. Ale když jsem se tam podívala za chvíli, seděla tam slečna a skutečně té paní něco vykládala. Paní seděla, pletla a s milým úsměvem naslouchala.
No comments:
Post a Comment