Na kole, na kole, na kole

Konečně!
Nejdřív bylo moc zima a pršelo. Pak jsem odjela na měsíc do Česka. Pak jsem čekala a doufala, že Pedro najde klíč a posune mi sedlo, jak slíbil. Pak jsem našla klíč sama a zjistila, že matku sice povolím, ale sedlo neposunu, protože je asi trochu zarezlý a nemám na to prostě dost síly. Pak jsem slovně šikanovala Pedra, až nakonec nevydržel a sedlo jsme společnými silami posunuli (trvalo to asi 5 minut včetně rozsvěcení zhasínajícího světla na chodbě). Pak jsem nevěděla, kde je nejbližší pumpa. Jako správně portugalizované Češce mi nějakou dobu trvalo, než jsem se na to spolubydlů zeptala.
Ale DNES jsem hrdinně pumpu našla, pneumatiky mého žluťáska zdárně nafoukla (podotýkám, že toto udělátko na nafukování kol aut jsem používala poprvé v životě a byla předem řádně strašena, ať to nepřeženu, že aby mi nepraskly pnojmatiky) a už mám za sebou další cyklovyjížďku Cais do Sodré - Belém a zpět, ovšem tentokrát už bez kolen až někde pod bradou. :) Je to nádhernej pocit přijet domů na kole! (teda od stanice metra, ale pšššššššššššt!)
Zítra se pokusím dobýt pláž!