Dnes jsem se vydala do své oblíbené městské knihovny.Jako již tradičně vrátit nepřečtené knihy (Holt kniha se slibným názvem Tučňák v garáži mi prostě není souzená.). Ale jedna věc byla netradiční. Šla jsem tam pod vlivem upomínky, která mi včera přistála v mailu. Naivně jsem si nejdřív vybrala další duševní potravu, poctivě si ji zasloužila tak 20 minutovým čekáním, a vydala se zaplatit své prodlení. Ovšem ouha! Paní se na mne přísně podívala a sdělila mi, že se budu muset naučit dodržovat výpůjční řád. ...Jo, to víte že jo, já už budu hodná, tak kolik mám zaplatit?...Platit nebudete nic, ale teď si týden nebudete moci nic půjčit....Cože? Takže tohle tady musím nechat?...Ano, přesně tak, ale vždyť to není tak dlouho (ukazuje mi v kalendáři datum den před mým odletem). ....Hm, tak to teda muito obrigada.
PS: Kdybyste chtěli vidět fotkyz nedělního velkovýletu na konec světa (Lisboa-Sintra-Cabo da Roca-Cascais-Lisboa), tak jsou tady: http://picasaweb.google.com/julika.pinguin/Velkovylet#
1 comment:
Tak to je slušné. Zajímavý způsob výchovy lidí, minimálně hodný zamyšlení. Ale myslím, že mně i městské knihovně víc vyhovuje český sponzoský systém :)
Post a Comment