Uvědomělá občanka

To jsem přesně já :), a proto jsem se rozhodla nadělit si k blížícím se volbám volební průkaz, abych si to mohla užít i v Lisboa. Nakráčela jsem dnes na úřad ve svém rodném městě a těšila se na další kartičku nebo tak něco a ono houbeles, akorát další lejstro. ŽÁDOST O VYDÁNÍ VOLIČSKÉHO PRŮKAZU. Výsledkem je, že mi ten průkaz mají vydat na naší embaixadě v Lisboa, kam ho pošlou z HK přes ministerstvo, a ještě mi bylo doporučeno, ať tam jdu spíš až v den voleb, protože dřív by to tam nemuselo být a šla bych tam zbytečně dvakrát.
Tak teď nevím.
Jo a kdyby to tam nebylo ani v den voleb a byla mi tak upřena má občanská práva, tak si prý můžu stěžovat. Viděla bych to tak, že možná na lampárně by moje stížnosti někoho zajímaly. Hajhou.

Pré-Pascoa

Zahraniční pobyty mě mění. Dělám věci, který jsem předtím nedělala (peču štrudle) nebo třeba i věci, který až tak moc ráda nedělám, ale v zájmu osvěty domorodců se k nim odhodlám. To byl případ dnešního barvení velikonočních vajíček. Doma děláme cibulový, což se mi velmi libí, ale velmi mě to vždycky roztrpčuje, protože se to všecko pod těma punčocháčema muchlá a posouvá a prudí mě to. Nemluvě o stresu z pomyšlení na rozbité syrové vejce. Nicméně tentokrát to alespoň kompenzovalo postupné sbírání šlupek (to normálně obstará maminka) a hlavně získávání kytiček a lístečků. No uznejte, kdo z vás otrhával zajímavé lístečky na zdobení z kmene palmy! ;)

Šmodrchám

Zdá se, že spousta bloggerů a jiné havěti si letos vymyslela nějaký "projekt 365", tedy nějaký zajímavý způsob každodenního zachycení tohoto roku.
Mě se to zamlouvá, ale jsem duše nepravidelná, takže něco takovýho v mým případě prostě nelze. Ale už z Paříže mám v hlavě "streetartovou" myšlenku "oblékání tyčí" (třeba dopravních značek atp.). No a teď, jsem se k tomu konečně dostala. Vybrala jsem si tyč, kterou budu postupně oblékat, podle toho, kdy kolem ní půjdu a co bude zrovna po ruce. Na fotce je zdokumentován první krok (včerejší), ale po dnešku už má červeného brášku.
(Jinak na ceduli je napsáno "Tento parčík byl vytvořen pro vás jako odpočinkové místo. Važte si toho." Z pozadí je vám jistě jasný, jak moc si toho všici váží. Pojevuje se to třeba pivními lahvemi apod.)

Taky se mi konečně podařilo najít čas na ještě rozsáhlejší šmodrchání (délka cca 1,5m), které bylo prostě neodolatelné a nezbytné, když na to tady prodávaj už rovnou uzpůsobený materiál, navíc za pár šupů. Když mě nebudou chtít jako tlumoka, třeba bych se mohla stát profi-šmodrchalkou. Co myslíte? ;)

Ocean Report (March 2010)

Lokalita: Costa Caparica

Předchozí hodnocené období: únor 2010
Hodnocené období: březen 2010

Oproti únorovému výzkumu bylo zjištěno:

-teplota vody přibližně stejná
-teplota písku (měřena pomocí bosých chodidel) o něco vyšší
-teplota vzduchu srovnatelná
-počet surfařů a turistů výrazně vyšší
-počet důchodců v busu rovněž výrazně vyšší (tuto skutečnost si nedokážeme nijak vysvětlit)
-počet pejsků dostatečný
-2x meia de leite je lepší než 1x meia de leite
-nedávat pozor na příliv se nevyplácí, nicméně rychlé reflexy ano

PS: V dnešní době může být umělec opravdu každý, i racci (viz obrazová příloha).

Kdo je tady tlumočníkem?

Nedávno jsem komusi tvrdila, že už šišlám celkem obstojně. V pátek večer dostala má lusofonní ješitnost těžkou ránu. Po náročném dni ve škole jsme šly s mojí assistante pédagogique na véču. Našly jsme skvělý podnik s nádherným výhledem na Tejo a chutnou kuchyní. Zkušenější kolegyně odvážně otestovala i víno, a když zjistila, že první sklenka je bezpečná, rozhodly jsme se, že následující rundu si dáme obě. Požádala jsem teda obsluhu, aby nám donesla skleničku pro obě. Přinesla jednu. Po odpolední zkušenosti s přinesením jednoho kafe a po menší odmlce i druhého jsme se rozhodly počkat. Nestalo se nic (zřejmě jsme se měly o tu jednu sklenku vína poprat a nebo podělit, nehodící se škrtněte), a tak jsem se pokusila situaci napravit a požádala jsem obsluhu ještě o jednu skleničku ("Haha, jestli přinese tu druhou prázdnou, tak už dnes nic neobjednávám a vracím se do základního kurzu portugalštiny pro cizince", )....a taky ji dostala, ...skutečně prázdnou. Nějakou dobu jsme se vzpamatovávaly ze záchvatu smíchu, a když se mé lingvistické ego vzpamatovalo, vydala jsem se opět do boje, a tentokrát už úspěšně vysvětlila obsluze, že míníme popíjet obě dvě. Následovaly velké omluvy, pokrytecké ujištění, že to nebylo mojí portugalštinou a rychlé naservírovaní druhé skleničky, tentokrát již plné. Cheers!

Co dela velbloud v zime

Normalni prumerny mongolsky velbloud se v zime brodi snehem a ozdibuje brizy. Tyhle obrazky me teda vazne nadchly.

http://hrdouskova.blog.idnes.cz/c/121876/Co-dela-velbloud-v-zime.html

Žebravá zvířátka

Teď už je tu krásné jaro (doufám, že to nezakřiknu a nevrátí se odporné mokré počasí), takže se dá snídat, obědvat, svačit, kafíčkovat...venku.
Dnes jsme s mojí assistance pedagogique obědvaly na zahrádce školního menzobufetu a přišel nás pozdravit pejsek. Jeho pozdravování nebylo nezištné, jak je vám jistě jasné (nicméně můj canis-absťák už je značně intenzivní, takže jsem ho stejně ráda viděla).
Ale ještě lepší bylo, když o moji svačinovou topinku, kterou jsem si dávala na zahradě městké knihovny (když už mi nechtějí dát knihy, tak aspoň topinku, že), přišel somrovat páv!
Jaro dělá divy!:)

Království za pokutu

Dnes jsem se vydala do své oblíbené městské knihovny.Jako již tradičně vrátit nepřečtené knihy (Holt kniha se slibným názvem Tučňák v garáži mi prostě není souzená.). Ale jedna věc byla netradiční. Šla jsem tam pod vlivem upomínky, která mi včera přistála v mailu. Naivně jsem si nejdřív vybrala další duševní potravu, poctivě si ji zasloužila tak 20 minutovým čekáním, a vydala se zaplatit své prodlení. Ovšem ouha! Paní se na mne přísně podívala a sdělila mi, že se budu muset naučit dodržovat výpůjční řád. ...Jo, to víte že jo, já už budu hodná, tak kolik mám zaplatit?...Platit nebudete nic, ale teď si týden nebudete moci nic půjčit....Cože? Takže tohle tady musím nechat?...Ano, přesně tak, ale vždyť to není tak dlouho (ukazuje mi v kalendáři datum den před mým odletem). ....Hm, tak to teda muito obrigada.

PS: Kdybyste chtěli vidět fotkyz nedělního velkovýletu na konec světa (Lisboa-Sintra-Cabo da Roca-Cascais-Lisboa), tak jsou tady: http://picasaweb.google.com/julika.pinguin/Velkovylet#

Možná si udělám i maturu

No, tak todle je vážně mazec. Škoda, že mi není tak 13,...

http://www.youtube.com/watch?v=h9ETTKAd5Hk&feature=related

Přiletěla Vlaštovka

Jedna vlaštovka jaro nedělá, jak mi vysvětlila maminka a jiné znalé osoby. Ale když je ta vlaštovka s velkým V, tak možná ještě pořád jaro nedělá, ale zato vozí knihy v češtině a pohanku, udržuje disciplinu ve zpovykaném týmu a vozí s sebou svou drahou polovičku, která poradí s fotkama, ráno uvaří čaj (taky myje nádobí, ale na zahraniční stáž to v tomto oboru nevidí) a společně umí dělat prima čínu se zázvorem a příjemnou návštěvu. A poslední den návštěvy došlo i na to jaro, no kdo by to nebral? Já jo.

PS: Velmi doufám, že jarní V. brzy přejde ten ošklivánský kašel, co jsme jí tu způsobili portugalským deštěm a vlezlem.

PPS: Ale pozor na straku!

Paraplíčko - epizoda II Zmrtvýchvstání

Můj poslední deštníkový výplod byl zřejmě mírně anti-deštníkový a zvláště následující komentáře na adresu blankytného zázraku „uvidíme, kolik dní vydrží“ nebyly příliš politicky korektní, a jako takové byly zřejmě po zásluze potrestány. V sobotu (tuším, že při jubilejním třetím použití) se mi totiž na Oriente můj úlovek obrátil ve větru a nebudu to protahovat, prostě to psychicky nevydržel a byl pietně uložen v nejbližším odpadkovém koši, stejně jako celá řada jeho soukmenovců podél promenády, po které jsme šli.
Zbytek soboty jsem teda mokla a v neděli jsme vyrazili pěšky do Beléma, podél řeky, protože se udělalo relativně pěkně. Samozřejmě jsme tam nedošli rovnou, protože to opět začínalo vypadat, že budou padat ošklivé věci, a taky že jo, ale stačili jsme se strategicky ukrýt do Muzea elektřiny, který jsem vždycky jen míjela. A tam na mě čekal, byl to on, mého srdce šampion, celý v černém, elegantně opřený o židli, trpělivě vyčkal, až si vypijeme kafe...a pak se nechal odnést s námi!