Multilingvní

Na chodbě zní italština a portugalština, občas angličtina.
Carla Bruni mi zpívá francouzsky.
Píšu sem česky.
U toho si čtu Speech Analysis.
Kdyby vás zajímalo něco nového z mé vizuální fascinace Lisabonem, mrkněte: http://picasaweb.google.com/julika.pinguin )

Veci se meni

Ale nekdy me zarazi ta rychlost. Jsem tu tyden a kousicek a maluvka na zdi, kterou jsem vyfotila zkraje, uz tam neni!!! (prekvapuje me to o to vic, kdyz vim, ze portugalci nejsou zadni velci uklizeci a cistici).

Lusostánské výdobytky

Opravdu dělám pokroky. V důsledku internacionálního multilingválního maglajzu ze školy jsem před pár dny dospěla k tomu, že jsem si v obdobě našeho „Vše za 30“ pořídila žabky s nápisem Portugal (ten už se loupe) a portugalskou vlajkou. Asi abych věděla, v jaké zemi to teď vlastně pobývám, protože podle mluvy to není vždy tak jisté.

Před třemi dny mě portugalská paní požádala o radu v metru (hrdinsky jsem vytáhla plán metra a poradila :)).
Předevčírem se mi podařilo získat lítačku na lisabonské metro, a to dokonce bez fronty (podle hesla: nechce se ti stát fronta před dveřmi, zkus se vloudit oknem).

Včera jsem pořídila portugalskou SIMku, ale HLAVNĚ jsem se KONEČNĚ (po 4 dnech a dvou nocích na verandě) mohla znovu nastěhovat do svého pokoje, juch!

A dnes u portugalského číňana pořídím, snad zdravotně nezávadnou, ale hlavně že červenou stolní lampičku za 5€.

První školní den

Ráno jsem se vysoukala z postele s vidinou, že než odejdu, musím ze svého pokoje vytahat ještě poslední věci (matraci, peřinu, stůl), aby mi mohl brazilský pán zvelebovat podlahu. Myslela jsem, že je to ošklivý nepěkná věc, takhle se interně houmlesovat, nejpíš na dva dny, ale to jsem ještě netušila, že senhor brasileiro VŮBEC NEPŘIJDE, grrrrrrrrr!!! Na protest dnes spím ve spacáku na holé matraci v holém pokoji. Doufám, že si sáhne do svědomí a zítra se objeví (dá-li Bůh, jak říkají brazilci).

Jak jsem (ne)jela na pláž

Dnes bylo moc hezky a já byla už odvčera rozhodnutá, že dnes už určitě pojedu na pláž. Zaplavat si (=zmrznout ve vodě) a tak. Dokonce jsem se už navlíkla do plavek, že abych nemusela na pláži pohoršovat, a přijdu do kuchyně (a to je zlomový bod) a Laura mi říká svou neodolatelnou italskou portugalštinou dovysvětlovanou italskou angličtinou: "Deš s náma na jazz do parku?" No, a bylo vymalováno, rozhodla jsem, že je třeba se socializovat, a šla si sundat plavky. Za nějakou italskému vypravování úměrnou dobu jsme skutečně vyrazili:). Až pak jsem zjistila, že jsem tou tramvají navíc jela načerno, protože jsem myslela, že ve dnech 16. až 22.9. je MHD zdarma, ale ono je to, mrcha, jen toho 16. a 22.9. Malý rozdíl v jednom slovíčku a co to udělá, že.
A zítra je první školní den, tak mi držte palce:).

Te amo, Lisboa!

Uma meia de leite, se faz favor

Možná se budete divit, ale první kafíčko jsem si dala až dnes. Alo zato to bylo na Praça das Flores (tedy květinovém náměstí), kam jsem dobloumala úplně náhodně při své první potulce po naší čtvrti. Kávičku jsem pořídila v tomto altánku, velkém akorát tak na to, aby se do něj vešel milý hubený pán v legrační zástěře a presovač. Byla sice do kelímku, ale zato se při ní dalo sedět venku a užít si superjemnou miniaturní přeháňku. Myslím, že to byl vůbec můj úplně první déšť v Lisabonu.

Peřina a spol.

Dnešní den byl ve znamení materiálních zisků.

Po noci strávené ve spacáku na holé matraci jsem se vydala na lov prostěradla. Nakonec se z toho vyklubala látka, která je obrovská (2,5 x 2,8 m) a může být cokoli. A hlavně je taky pěkná, že. (o to pěknější, že již dnes je vypraná, usušená a je do ní zabalená moje matrace)

První úlovek jsem oslavila polévkou gaspacho, kterou domorodci přejmenovali na gašpašu, ale kdo by jim to vyčítal, když je tak dobrá.

Taky se mi podařilo s pomocí lokálního tisku a importovaného Herkula zkulturnit již včera zmiňovanou truhlu a naskládat do ní většinu svršků, takže jak prohlásil bratr: " je to velmi aristokratické".

No a finální úlovek je peřina!!! (Ta vatelínová, co byla u mě v koutě, mě příliš neoslovila.) Našla jsem ji pod stolem na verandě, je velká úměrně mé nemalé matraci a dokonce není ničí, takže už je moje, spolu s gigantickým povlakem. No, přátelé, doufám, že tuto noc nezabloudím!:)

Z černošské studny

Tak poslušně hlásím, že jsem dnes úspěšně provedla vystěhován z Prahy a nastěhování do Lisabonu. Úspěšně jsem se nestrhala svým 21kg batohem (neptejte se mě, jak jsem něco takovýho mohla vyrobit, sama to nechápu, ...to budou asi ty davy ponožek), na odletové bráně už jsem byla děsně stylová, protože jsem měla už jen tlumočnický kufřík, notebook a růži, kterou mi naletiště přinesla skvělá J. a popříletu jsem se nenechala ošidit taxikářem. Bydlím v ulici, jejíž název by se dal přeložit jako ulice černošské studny nebo jámy.

Bydlí tu nejmíň půl Itálie, zatím se soustřeďuju na odlišení těch, co patří do našeho bytu a těch, co patří o patro výš.

Můj pokoj, jak už někteří víte, nemá okno, ale za to má dvoje dveře. To by možná podporovalo spíš verzi černošské jámy. Ale za to je v něm TRUHLA místo skříně a to je PŘESNĚ TO, co jsem vždycky CHTĚLA! Jen ji ještě musím nějak nově vyložit, pač ten vnitřek uplně nezamlouvá. Takže zatím mám všecko na matraci (tj. posteli) a vlastně netuším, kde budu spát:).

Taky tu mám křeslo, kterému chybí jedna nožka a nahrazuje ji jakási dřevěná přepravka, kterou jsem já samozřejmě vytáhla, že ji využiju, a až pak zjistila, pročpa tam asi je. Podotýkám, že v průběhu tohoto vědeckého zkoumání se nacházela většina mé garderoby na křesle, takže hádejte kam se asi tak odporoučela.

K výčtu pamětihodností patří ještě ošklivá stará prožraná prkenná podlaha, která je teď ale postupně v celém bytě vyměňována, takže bych snad příští týden měla mít novou. To se těším.

Poslední, předodjezdové...cokoli

No a je to tu zase. Už zase né skáču přes kaluže, ale naposledy venčím psa, naposledy jdu ke splavu, naposledy na snídani s M., naposledy vyzvednout J. u Pandy, naposled....
Prostě předodjezdová klasika, rozlučky a loučení, jen je to malinko volevlvejš, protože kromě toho, že musím zvládnout odjet, tak se taky musím odstěhovat.
A tak, přátelé, si teď jdu užít poslední noc ve svých peřinách! (pak mne čekají ještě dvě v Česku, ale už jen ve spacáku, dobra noc!)