O páteční půlnoci jsem se dala do balení batohu a velice brzy si musela priznat, že se ze mne asi začíná stávat pěkná "fifinka z Prahy". Spacák a karimatku jsem měla, sandále taky, ale u stravovacího náčiní už to šlo trochu ztuha a nejstrašnější bylo zjištění, že NEMÁM nepromokavou bundu, která si zcela nerušeně lebedí v Hradci, a pohory sice čekají ve skříni, ale pro změnu ponožky, co k nim patří, pochrupují v šuplíku mimopražském. Pro výlet na sychravou Vysočinu skvělý nápad. Protože se však s daným stavem nedalo nic dělat, přibalila jsem ještě paraplíčko a šla se stydět do peřin.
Ráno se zdálo, že se to doneslo i tam nahoru. Samozřejmě lilo a s přibližující se Vysočinou počasí ještě přitvrzovalo. Déšť, liják, voda zhora dolu, kroupy, sníh, padlý strom přes trať. Spousta prostoru zpytovat svědomí a vzívat všechny svaté. Svatí se sice nedostavili, nicméně strýček Pú ano a nebyl sám, vzal s sebou i jednu príma modrou nepromokavku. To mě doslova zachránilo. V mém podání to byl sice spíše padák velikosti XXL, nicméně před oběma výlety mne všichni členové výpravy ujistili, že v případě, že půjdeme po větru, budou dávat pozor, abych nikam neodlétla.
Nakonec všecko dobře dopadlo, až na malé nedorozumění s protijedoucí větvičkou, která ze mne, jak doufám, udělala adepta na Jana Žižku jen dočasně.
1 comment:
Fraulein Mitzi zdravit Frauelein Fifi! Byl to obzvláště vypečený víkend:-)
Post a Comment