Už se mne pár dní drží, i když jen tak nenápadně a jakoby z povzdálí. Ale je tam, mrška jedna.
Podsouvá mi pocit, že v den pozdně večerního odjezdu by se člověk neměl rozptylovat podružnostmi jako je práce, škola atp. Naopak, měl by se strašně moc chystat, balit, pobíhat, plánovat, ztrácet věci, hledat věci, nacházet věci, zakopávat o věci....zkrátka plašit a těšit se.
No, uvidíme, co mne zítra čeká. Držte mi palce;).
No comments:
Post a Comment