Vzkazy

Vyrostla jsem v rodině, kde je hlavním informačním zdrojem lednička. Teď nemám na mysli její obsah (i když jeho zásadní význam nepopírám), ale její dveře. Co není napsáno na malém papírku a přimagnetkováno na lednici, jako by nebylo. Respektive se o tom nebude vědět. Alespoň většinou ne.
O to větší byl můj kulturní šok, když jsem se před rokem nastěhovala na privát, kde má lednička dřevěné dveře a tudíž na ní NELZE NIC PŘIMAGNETKOVAT!!!
Ale našla se náhrada. Na privátě bydlíme sice 4, a to v jednom bytě, ale stejně jsme schopný se klidně i několik dní míjet. A tak si píšem vzkazy. Vážné i ftipné, důležité i blbostě, na menší i větší cáry papíru. Většinou takové depeše nacházím na svém psacím stole. Ty kolektivnější bývají na stole v kuchyni. Když už spím, najdu třeba vzkaz ráno na podlaze před dveřmi do mého pokoje. Nedávno jsem dokonce našla vzkaz v podobě dvou čokládových bonbónů na botách v botníku. Ale jeden vzkaz mne fakt dostal. Tak trochu jsem ho očekávala, a tak když jsem ráno otevřela dveře a na podlaze nic neleželo, byla jsem trošičku zklamaná. O to lepší pak bylo překvápko, když jsem dotyčný mesidž našla v lednici! V doprovodu kousku čokolády!
Kde asi bude příště?