"Jsou země, kde lidé hovoří anglicky. Ale nemluví jako my, kteří máme vlastní jazyk ukrytý v příručních zavazadlech, v kosmetických taštičkách, kteří používáme angličtinu pouze na cestách, v cizích zemích a s cizími lidmi. Je těžké si to představit, ale angličtina je jejich skutečným jazykem! Často jediným. Nemají se kam vracet, ani kam se obrátit ve chvílích pochybností.
Jak ztracení se musí cítit ve světě, kde je každé slovo nejhloupější písničky, menu v restauracích, nejnepodstatnější obchodní korespondence, popis tlačítek ve výtahu napsán jejich soukromým jazykem. Když mluví, může jim v každé chvíli kdokoli porozumět a jejich zápisky je asi nutné speciálně zašifrovat. Kdekoli se objeví, všichni k nim mají neomezený přístup, všichni a všechno.
Existují už plány, slyšela jsem, jak je ochránit, možná jim dokonce přidělí jazyk, jeden z těch mrtvých, který už nikdo nepotřebuje, aby měli něco pro sebe, něco svého."
(Olga TOKARCZUKOVÁ – Běguni)
PS: Tahle knížka mě místy hodně oslovuje...maminka si myslí, že je asi tak trochu taky o mě a bych ji neměla číst.:)
No comments:
Post a Comment