Už su zase tady

Jsem tu jen pár hodin, ale už se zas nořím do svého místního života.
Už jsem stačila potkat paní domácí (spolubydlu zatím žádnýho) a svého oblíbeného rytmického žebráka v metru, zaplatit lítačku a hned ji využít, čichat vůni vypraného prádla u vchodu do metra mojí stanice (ta vůně je tam snad úplně kdykoli), ztratit ponožku na pláži a žal z toho zapít meiou de leite, nechat si sežrat 5 euro automatem na vlakový jízdenky, kterej nebral drobný a záhadně ani kartu, a pak si 3,70 nechat v Lisabonu propatit a překvapit našeho Inda...asi už doufal, že už si k němu nebudu chodit kupovat jednu cibuli nebo jednu papriku.
Zítra to bude horší, zase do škamen, ach jo, vůbec se mi nechce, bych klidně šla ztratit i druhou ponožku. ;)