V Trollsku aneb zemi Norků

Hlavu mám plnou zážitků (aby ne po sedmnácti dnech na cestáchJ), a tak jsem se pokusila vytvořit jakýsi zjednodušený, subjektivně všeobecný závěr z mojí návštěvy severu.
Je to země luxusní. A to nejen vysokými cenami, ale taky úžasnou napucovaností (od trajektu přes ulice až po záchodky v kempu).
Je to země nádherné přírody, až kalendářového kýče, téměř na každém kroku. Ke konci cesty už jsme s nadsázkou prohlašovali „fůůůůůůůůůůůj, další vodopád!“
Zěmě, kde se z cihliček dá postavit radnice, kostel ale třeba i obchoďák. Prostě cihličky tam frčí.
Země, kde jsem o půl druhé v noci vzdala čekání na tmu, protože jsem došla k závěru, že to světlo už patří svítání.
Země, kde jsem se sprchovala za 14 dní asi jen dvakrát, ale né proto, že bych byla prasátko, ale proto, že jsem se k velké radosti bodavého hmyzu chodila koupat (a někdy i plavat) do různě studených jezer a řek.
Země, kde prší jinak než u nás a veškeré spekulace o počasí je lepší raději vůbec nevyslovit.
Země, jejíž obyvatelé si myslí, že je v pořádku, když je sýr sladký a bonbóny chutnají po octu nebo soli nebo v lepším případě jsou alespoň z lékořice(fuj!).
Země, kde žijí pižmoni volně v přírodě a v celém státě jen jedna jediná paní, která žije volně ve skanzenu, z jejich srsti přede vlnu a plete z ní čepice a podobné užitečné věci.
Země, kde staví muzea na jednu a více lodí (Fram, Kon-tiki, vikingské lodi atp.) a jejíž sousedi jsou ještě lepší, protože ti vytáhnou ztroskotanou loď z vody, a protože je velikánská a nedá se moc přesouvat, postaví muzeum okolo ní. Přímo na břehu.
Země, kde se mi strašně líbilo!
Tussen takk!